14.3.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 98/3
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. ledna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas – Litva) – „Eturas“ UAB a další v. Lietuvos Respublikos konkurencijos taryba
(Věc C-74/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Jednání ve vzájemné shodě - Cestovní kanceláře a agentury používající společný počítačový rezervační systém - Automatické omezení maximální výše slevy pro online rezervace - Zpráva správce systému oznamující uvedené omezení - Mlčky učiněný souhlas, který lze kvalifikovat jako jednání ve vzájemné shodě - Skutečnosti zakládající dohodu a jednání ve vzájemné shodě - Posouzení důkazů a požadovaná úroveň dokazování - Procesní autonomie členských států - Zásada efektivity - Presumpce neviny“)
(2016/C 098/03)
Jednací jazyk: litevština
Předkládající soud
Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas
Účastníci původního řízení
Žalobkyně:„Eturas“ UAB, „AAA Wrislit“ UAB, „Baltic Clipper“ UAB, „Baltic Tours Vilnius“ UAB, „Daigera“ UAB, „Ferona“ UAB, „Freshtravel“ UAB, „Guliverio kelionės“ UAB, „Kelionių akademija“ UAB, „Kelionių gurmanai“ UAB, „Kelionių laikas“ UAB, „Litamicus“ UAB, „Megaturas“ UAB, „Neoturas“ UAB, „TopTravel“ UAB, „Travelonline Baltics“ UAB, „Vestekspress“ UAB, „Visveta“ UAB, „Zigzag Travel“ UAB, „ZIP Travel“ UAB
Žalovaný: Lietuvos Respublikos konkurencijos taryba
Za přítomnosti:„Aviaeuropa“ UAB, „Grand Voyage“ UAB, „Kalnų upė“ UAB, „Keliautojų klubas“ UAB, „Smaragdas travel“ UAB, „700LT“ UAB, „Aljus ir Ko“ UAB, „Gustus vitae“ UAB, „Tropikai“ UAB, „Vipauta“ UAB, „Vistus“ UAB
Výrok
Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud správce informačního systému, jehož účelem je umožnit cestovním kancelářím prodávat na svých internetových stránkách zájezdy v rámci jednotného rezervačního systému, zašle uvedeným hospodářským subjektům prostřednictvím systému osobní elektronické pošty zprávu, kterou jim oznamuje, že výše slev na produkty prodávané prostřednictvím uvedeného systému bude omezena a po rozeslání této zprávy dojde v systému k technickým změnám nezbytným pro zavedení uvedeného opatření, lze od okamžiku, kdy se hospodářské subjekty dozvěděly o zprávě zaslané správcem systému, mít za to, že se účastnily jednání ve vzájemné shodě ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud se veřejně nedistancovaly od uvedeného jednání nebo jej neoznámily správním orgánům, nebo nepředložily jiné důkazy pro účely vyvrácení uvedené domněnky, jako například důkaz o systematickém uplatňování slevy přesahující dotčenou horní hranici.
Přísluší předkládajícímu soudu, aby na základě vnitrostátní právní úpravy upravující posuzování důkazů a požadovanou důkazní úroveň přezkoumal, zda s ohledem na všechny okolnosti, které mu byly předloženy, může rozeslání zprávy, jako je zpráva dotčená ve věci v původním řízení, představovat dostačující důkaz k prokázání, že její příjemci znali její obsah. Presumpce neviny brání tomu, aby měl předkládající soud za to, že pouhé rozeslání uvedené zprávy může představovat důkaz dostačující k prokázání, že její příjemci museli nezbytně znát její obsah.
(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.
Full & Egal Universal Law Academy