7.12.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 406/10
Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 15. října 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Helsingin hovioikeus – Finsko) – Nike European Operations Netherlands BV v. Sportland Oy, v likvidaci
(Věc C-310/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (ES) č. 1346/2000 - Články 4 a 13 - Úpadkové řízení - Úkony poškozující všechny věřitele - Žaloba na vrácení plateb provedených před dnem zahájení úpadkového řízení - Právo členského státu, který úpadkové řízení zahájil - Právo jiného členského státu upravující dotčený úkon - Právo neumožňující, žádným způsobem napadnout v daném případě dotyčný úkon“ - Důkazní břemeno“)
(2015/C 406/10)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Helsingin hovioikeus
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Nike European Operations Netherlands BV
Žalovaná: Sportland Oy, v likvidaci
Výrok
1)
Článek 13 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že jeho uplatnění podléhá podmínce, že dotyčný úkon nelze s přihlédnutím ke všem okolnostem případu napadnout na základě práva rozhodného pro tento úkon (lex causae).
2)
Pro účely uplatnění článku 13 nařízení č. 1346/2000 a v případě, kdy účastník řízení, proti němuž směřuje žaloba na neplatnost, zrušení nebo neúčinnost právního úkonu, poukazuje na ustanovení práva rozhodného pro tento úkon (lex causae), podle kterého lze tento úkon napadnout pouze za okolností stanovených v tomto ustanovení, je na tomto odpůrci, aby namítl absenci takových okolností a předložil o tom důkazy.
3)
Článek 13 nařízení č. 1346/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že výraz „neumožňuje žádným způsobem napadnout [...] dotyčný úkon“ zahrnuje, kromě ustanovení práva rozhodného pro tento úkon (lex causae) použitelných v oblasti insolvence, všechna ustanovení a obecné zásady tohoto práva.
4)
Článek 13 nařízení č. 1346/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že účastník řízení, proti němuž směřuje žaloba na neplatnost, zrušení nebo neúčinnost úkonu, musí prokázat, že právo rozhodné pro tento úkon (lex causae) jako celek neumožňuje tento úkon napadnout. Vnitrostátní soud, k němuž byla taková žaloba podána, může konstatovat, že je na navrhovateli, aby předložil důkaz o ustanovení nebo zásadě tohoto práva, na základě kterých lze uvedený úkon napadnout, pouze tehdy, má-li tento soud za to, že odpůrce nejprve skutečně prokázal, že s ohledem na obecně použitelná pravidla vnitrostátního procesního práva je daný úkon podle tohoto práva nenapadnutelný.
(1) Úř. věst. C 292, 1.9.2014.
Full & Egal Universal Law Academy