25.4.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 145/8
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. února 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus – Finsko) – Sanoma Media Finland Oy–Nelonen Media v. Viestintävirasto
(Věc C-314/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2010/13/EU - Článek 19 odst. 1 - Oddělení televizní reklamy od pořadů - Rozdělená obrazovka - Článek 23 odst. 1 a 2 - Omezení doby vysílání televizních reklamních šotů na 20 % v průběhu jedné hodiny - Oznámení o sponzorství - Jiné odkazy na sponzora - ‚Černé vteřiny‘“)
(2016/C 145/08)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Korkein hallinto-oikeus
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Sanoma Media Finland Oy–Nelonen Media
Odpůrce: Viestintävirasto
Výrok
1)
Článek 19 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která umožňuje, aby na rozdělené obrazovce běžely zároveň závěrečné titulky televizního pořadu a upoutávka na následující pořady poskytovatele pro účely oddělení končícího pořadu od vysílané reklamní přestávky, která za ním následuje, aniž je doprovází nebo za nimi následuje zvukový či obrazový signál, splňuje-li tento prostředek pro oddělení sám o sobě požadavky zakotvené v první větě čl. 19 odst. 1, což musí ověřit předkládající soud.
2)
Článek 23 odst. 2 směrnice 2010/13 musí být vykládán v tom smyslu, že doba, po kterou jsou sponzorské znaky uváděny v jiných pořadech, než je sponzorovaný pořad, jako je tomu ve věci v původním řízení, se započítává do maximální délky reklamního vysílání v průběhu jedné hodiny stanovené v čl. 23 odst. 1 této směrnice.
3)
Článek 23 odst. 1 směrnice 2010/13 musí být v případě, že členský stát nevyužil možnost stanovit přísnější pravidlo, než je zavedeno v tomto článku, vykládán v tom smyslu, že nejen nebrání tomu, aby byly „černé vteřiny“ vložené mezi jednotlivé šoty televizní reklamní přestávky či mezi tuto přestávku a televizní pořad, který je vysílán po ní, zahrnuty do maximálního objemu reklamního vysílání v průběhu jedné hodiny stanoveného v tomto článku na 20 %, ale dokonce ukládá povinnost tyto vteřiny do tohoto objemu započítat.
(1) Úř. věst. C 292, 1.9.2014.
Full & Egal Universal Law Academy