13.6.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 211/10
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajský soud v Praze – Česká republika) – Ernst Georg Radlinger, Helena Radlingerová v. FINWAY a.s.
(Věc C-377/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 93/13/EHS - Článek 7 - Vnitrostátní procesní úprava insolvenčního řízení - Dluhy ze smlouvy o spotřebitelském úvěru - Účinná soudní ochrana - Bod 1 písm. e) přílohy - Nepřiměřená výše odškodného - Směrnice 2008/48/ES - Článek 3 písm. l) - Celková výše úvěru - Bod I přílohy I - Částka čerpání - Výpočet roční procentní sazby nákladů - Článek 10 odst. 2 - Informační povinnost - Posouzení z moci úřední - Sankce“)
(2016/C 211/10)
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Krajský soud v Praze
Účastníci původního řízení
Žalobci: Ernst Georg Radlinger, Helena Radlingerová
Žalovaná: FINWAY a.s.
Výrok
1)
Článek 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která v insolvenčním řízení neumožňuje soudu, u něhož je toto řízení vedeno, zkoumat z moci úřední případnou zneužívající povahu smluvních ujednání, z nichž vznikly pohledávky přihlášené v uvedeném řízení, ačkoli má tento soud za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, a která uvedenému soudu umožňuje zkoumat pouze nezajištěné pohledávky a námitky omezuje jen na možnost tvrdit zánik či promlčení těchto pohledávek.
2)
Článek 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, který se zabývá sporem ohledně pohledávek z úvěrové smlouvy ve smyslu této směrnice, ukládá povinnost zkoumat z moci úřední, zda byla dodržena informační povinnost stanovená v tomto ustanovení, a vyvodit důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají z jejího porušení, za podmínky, že sankce splňují požadavky stanovené v článku 23 uvedené směrnice.
3)
Článek 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, jakož i bod I přílohy I této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny.
4)
Ustanovení směrnice 93/13 musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné.
(1) Úř. věst. C 395, 10.11.2014.
Full & Egal Universal Law Academy