13.6.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 211/11
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Najwyższy – Polsko) – Polkomtel sp. z o.o. v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej
(Věc C-397/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sítě a služby elektronických komunikací - Směrnice 2002/22/ES - Článek 28 - Nezeměpisná čísla - Přístup koncových uživatelů s bydlištěm v členském státě operátora ke službám poskytovaným pod nezeměpisnými čísly - Směrnice 2002/19/ES - Články 5, 8 a 13 - Pravomoci a odpovědnosti vnitrostátních regulačních orgánů ve vztahu k přístupu a propojení - Ukládání, změna nebo rušení povinností - Uložení povinností podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům - Regulace cen - Podnik, který nemá významnou tržní sílu - Směrnice 2002/21/ES - Řešení sporů mezi podniky - Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, kterým se stanoví podmínky spolupráce a cenové podmínky pro poskytování služeb mezi podniky“)
(2016/C 211/12)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Polkomtel sp. z o.o.
Žalovaný: Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej
Za přítomnosti: Orange Polska S.A., dříve Telekomunikacja Polska S.A
Výrok
1)
Článek 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát může stanovit, že operátor veřejné sítě elektronických komunikací musí dbát na to, aby byl přístup k nezeměpisným číslům zajištěn pro všechny koncové uživatele jeho sítě v tomto členském státě, a nikoli jen pro koncové uživatele z jiných členských států.
2)
Článek 5 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), ve spojení s článkem 28 směrnice 2002/22, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu regulačnímu orgánu umožňují v rámci řešení sporu mezi dvěma operátory uložit jednomu z nich povinnost zajistit koncovým uživatelům přístup ke službám, které jsou poskytovány pod nezeměpisnými čísly v síti druhého operátora, a stanovit na základě článku 13 směrnice 2002/19 takové cenové podmínky mezi uvedenými operátory pro tento přístup, jako jsou podmínky dotčené v původním řízení, jsou-li tyto povinnosti objektivní, transparentní, přiměřené a nediskriminační a vycházejí z povahy zjištěného problému, jsou odůvodněné s ohledem na cíle stanovené v článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro elektronické komunikační sítě a služby (rámcová směrnice) a byly případně dodrženy postupy stanovené v článcích 6 a 7 posledně uvedené směrnice, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
(1) Úř. věst. C 431, 1.12.2014.
Full & Egal Universal Law Academy