23.11.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 389/10
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. října 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího soudu České republiky – Česká republika) – řízení zahájené na návrh Marie Matouškové, soudní komisařky
(Věc C-404/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Článek 1 odst. 1 písm. b) - Věcná působnost - Dědická dohoda uzavřená mezi pozůstalým manželem a nezletilými dětmi zastoupenými opatrovníkem - Kvalifikace - Nutnost schválení takovéto dohody soudem - Opatření týkající se rodičovské zodpovědnosti, nebo opatření týkající se dědictví“)
(2015/C 389/11)
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Nejvyšší soud České republiky
Účastnice původního řízení
Marie Matoušková, soudní komisařka
Výrok
Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládáno v tom smyslu, že schválení dědické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti představuje opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, které proto spadá do rozsahu působnosti posledně uvedeného nařízení, a nikoli opatření týkající se dědictví ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. f) uvedeného nařízení, které je z rozsahu působnosti tohoto nařízení vyloučeno.
(1) Úř. věst. C 431, 1. 12. 2014.
Full & Egal Universal Law Academy