13.6.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 211/12
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret – Dánsko) – Dansk Industri (DI) jednající za Ajos A/S v. správce pozůstalosti po Karstenu Eigilu Rasmussenovi
(Věc C-441/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Listina základních práv Evropské unie - Směrnice 2000/78/ES - Zásada zákazu diskriminace na základě věku - Vnitrostátní právní úprava porušující směrnici - Možnost jednotlivce založit odpovědnost státu za porušení unijního práva - Spor mezi jednotlivci - Poměřování jednotlivých práv a zásad - Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání - Role vnitrostátního soudu“)
(2016/C 211/13)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Højesteret
Účastníci původního řízení
Odvolatelka: Dansk Industri (DI) jednající za Ajos A/S,
Odpůrce: správce pozůstalosti po Karstenu Eigilu Rasmussenovi
Výrok
1)
Obecná zásada zákazu diskriminace na základě věku konkretizovaná směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládána v tom smyslu, že i ve sporu mezi jednotlivci brání takové právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž nemají zaměstnanci nárok na odstupné v případě propuštění, mají-li současně nárok na starobní důchod od svého zaměstnavatele v rámci důchodového systému, jehož účastníky se stali před dovršením 50 let věku, a to bez ohledu na to, zda se rozhodnou zůstat na trhu práce nebo odejít do důchodu.
2)
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátní soud rozhodující spor mezi jednotlivci spadající do působnosti směrnice 2000/78 musí při aplikaci ustanovení vnitrostátního práva vykládat tato ustanovení tak, aby mohla být uplatněna v souladu s touto směrnicí, a pokud takový výklad není možný, neaplikovat případně všechna ustanovení tohoto vnitrostátního práva, která jsou v rozporu s obecnou zásadou zákazu diskriminace na základě věku. Na této povinnosti nemění nic zásada právní jistoty či zásada ochrany legitimního očekávání ani to, že se jednotlivec, který se cítí být poškozen aplikací vnitrostátního ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, může dovolávat odpovědnosti členského státu za porušení unijního práva.
(1) Úř. věst. C 421, 24.11.2014.
Full & Egal Universal Law Academy