STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 12. března 2015 ( 1 )
Věc C‑20/14
BGW Beratungs-Gesellschaft Wirtschaft mbH, dříve BGW Marketing- & Management-Service GmbH
proti
Bodo Scholz
[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundespatentgericht (Německo)]
„Sbližování právních předpisů — Ochranné známky — Směrnice 2008/95/ES — Článek 4 odst. 1 písm. b) — Další důvody zamítnutí či neplatnosti — Pozdější ochranná známka složená ze spojení sledu písmen přebírajícího slovní prvek starší ochranné známky a ze syntagmatu složeného ze slov, jejichž počáteční písmena přebírají písmena tohoto sledu — Nebezpečí záměny — Kritéria pro posouzení“
1.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která je předmětem této věci, se týká výkladu čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95/ES ( 2 ) a byla předložena v rámci sporu týkajícího se zamítnutí námitek podaných společností BGW Beratungs-Gesellschaft Wirtschaft mbH, dříve BGW Marketing- & Management-Service GmbH (dále jen „BGW“), proti zápisu slovní ochranné známky „BGW Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“ Deutsches Patent- und Markenamt (dále jen „DPMA“).
I – Právní rámec
2.
Směrnice 2008/95, která vstoupila v platnost dne 28. listopadu 2008, provedla kodifikaci směrnice 89/104/EHS ( 3 ).
3.
Článek 3 směrnice 2008/95, nadepsaný „Důvody pro zamítnutí či neplatnost“, v odstavci 1 písm. b) a c) stanoví:
„1. Do rejstříku nesmějí být zapsány, a jsou-li zapsány, mohou být prohlášeny neplatnými:
[...]
b)
ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;
c)
ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;
[...]“
4.
Článek 4 směrnice 2008/95, nadepsaný „Další důvody zamítnutí či neplatnosti týkající se střetu se staršími právy“, v odstavci 1 písm. a) a b) stanoví:
„1. Ochranná známka nesmí být zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou:
a)
pokud je totožná se starší ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které je starší známka chráněna;
b)
pokud z důvodu totožnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti výrobků nebo služeb, na něž se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.“
II – Spor v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem
5.
Skutkový základ sporu v původním řízení, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, lze shrnout následovně.
6.
Dne 11. prosince 2006 byla do rejstříku DPMA zapsána slovní ochranná známka „BGW Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“ (dále jen „pozdější ochranná známka“) pro výrobky a služby náležející do tříd 16, 35, 41 a 43 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků ( 4 ). Proti tomuto zápisy byly podány námitky na základě následující německé slovní a obrazové ochranné známky:
která je od 21. července 2004 zapsána pro výrobky a služby náležející do tříd 16, 35 a 41 ve smyslu uvedené Niceské dohody (dále jen „starší ochranná známka“) ( 5 ):
7.
Oddělení pro ochranné známky DPMA pro třídu 44 rozhodnutím ze dne 2. října 2009 poté, co konstatovalo nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, částečně zrušilo pozdější ochrannou známku a ve zbývající části námitky zamítlo. V návaznosti na opravný prostředek podaný majitelem pozdější ochranné známky bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím oddělení pro ochranné známky DPMA pro třídu 44 ze dne 9. ledna 2012 z důvodu, že užívání starší ochranné známky způsobilé zachovat nabytá práva nebylo prokázáno.
8.
Společnost BGW podala proti uvedenému rozhodnutí ze dne 9. ledna 2012 žalobu na neplatnost k Bundespatentgericht.
9.
Tento soud má na základě písemností, které mu společnost BGW předložila, za to, že užívání starší ochranné známky způsobilé zachovat nabytá práva prokázáno bylo, přinejmenším, pokud jde o „tiskoviny“ a služby „reklama“, „organizace a vedení seminářů“ a „organizování soutěží“, jelikož tyto služby byly poskytovány především podnikům v oboru zdravotnictví, zejména optikám a prodejcům přístrojů pro sluchově postižené. Dospěl k závěru, že se kolidující ochranné známky vztahují na stejné výrobky, a sice na tiskoviny a na částečně stejné a částečně podobné služby.
10.
Pokud jde o podobnost kolidujících ochranných známek, má předkládající soud za to, že celkovému dojmu ze starší známky dominuje výlučně sled písmen „BGW“, jelikož obrazová složka této ochranné známky je ze vzhledového hlediska zanedbatelná a z fonetického hlediska zcela postrádá relevanci. Celkovému dojmu z pozdější ochranné známky rovněž dominuje tentýž sled písmen. Podle předkládajícího soudu, který se v tomto ohledu opírá o judikaturu Bundesgerichtshof, syntagma „Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“ („Národní federace německých zdravotnických podniků“), které je obsaženo v pozdější ochranné známce, má popisnou povahu a postrádá rozlišovací způsobilost. Toto syntagma se totiž omezuje na označení, že dotčené výrobky a služby jsou poskytovány federací podniků ve zdravotnickém oboru, která vykonává činnost v celé zemi, aniž by mimoto umožnilo přesně identifikovat obchodní původ těchto výrobků a služeb. Bundesgerichtshof má každopádně za to, že nezávisle na posouzení vyhrazenému tomuto syntagmatu je třeba připustit, že sled písmen „BWG“ má ve starší ochranné známce přinejmenším samostatnou rozlišovací roli ve smyslu rozsudku Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594). Podle předkládajícího soudu relevantní veřejnost rozpozná starší ochrannou známku, když se s touto ochrannou známkou na trhu setká, jelikož jedinou odlišností je to, že se zkratka „BGW“ – která sama o sobě nemá význam – napříště vyjádří vysvětlujícím (popisným) údajem „Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“.
11.
Za těchto okolností předkládající soud dospěl s odkazem na rozsudek AMS v. OHIM – American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T‑425/03, EU:T:2007:311) k závěru, že není žádných pochyb o tom, že u výrobků a služeb uvedených v bodě 9 tohoto stanoviska existuje pro relevantní veřejnost nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
12.
Tento soud se nicméně domnívá, že v rozhodnutí v tomto smyslu mu brání rozsudek Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), ve kterém měl Soudní dvůr za to, že čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že se uplatní na slovní ochrannou známku tvořenou spojením popisného syntagmatu a sledu písmen, který není sám o sobě popisný, pokud veřejnost vnímá tento sled písmen z důvodu, že obsahuje počáteční písmena každého slova uvedeného syntagmatu, jako zkratku tohoto syntagmatu, tudíž dotčená ochranná známka jako celek může být chápána jako spojení popisných údajů nebo zkratek. Bundespatentgericht mimoto připomíná, že v bodě 38 tohoto rozsudku je upřesněno, že sled písmen skládající se z počátečních písmen slov tvořících syntagma zaujímá ve vztahu k tomuto syntagmatu pouze druhořadé místo. Podle tohoto soudu je přitom vyloučeno přiznat jedné složce kombinované ochranné známky – v projednávané věci sledu písmen „BGW“ v pozdější ochranné známce, vnímanému jako zkratka – dominantní povahu nebo přinejmenším samostatnou rozlišovací roli, jelikož taková složka zaujímá v této ochranné známce pouze druhořadé místo.
13.
Okolnost, že se rozsudek Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147) týká důvodů pro zamítnutí zápisu ve smyslu článku 3 směrnice 2008/95, podle Bundespatentgericht neodůvodňuje, aby byla věc v původním řízení, ve které se naproti tomu jedná o další důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 4 odst. 1 písm. b) této směrnice, posuzována odlišně. Podle tohoto soudu by tomu bylo jinak pouze v případě, pokud skutečnost, že je starší ochranná známka skutečně užívána na trhu, mohla být zohledněna při posuzování celkového dojmu pozdější ochranné známky, což Soudní dvůr nicméně vyloučil, zejména v rozsudcích Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM (C‑254/09 P, EU:C:2010:488, body 53 a 58) a Ferrero v. OHIM (C‑552/09 P, EU:C:2011:177, bod 58).
14.
Za těchto okolností se Bundespatentgericht rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95 vykládán v tom smyslu, že v případě totožných či podobných výrobků a služeb je třeba mít za to, že u veřejnosti existuje nebezpečí záměny, jestliže je sled písmen s rozlišovací způsobilostí, který charakterizuje starší slovní nebo obrazové označení s průměrnou rozlišovací způsobilostí, převzat do pozdějšího slovního označení třetí osoby takovým způsobem, že k tomuto sledu písmen je připojeno související popisné syntagma, které vysvětluje uvedený sled písmen jako zkratku popisných slov?“
15.
Písemná vyjádření předložily pouze Evropská komise a Polská republika. Na základě v široké míře konvergentní argumentace navrhují, aby bylo na předběžnou otázku odpovězeno kladně.
III – Analýza
16.
Vzhledem k tomu, že si předkládající soud v podstatě klade otázku týkající se důsledků, které je třeba vyvodit z rozsudku Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147) pro účely posouzení podobnosti kolidujících ochranných známek v původním řízení, je třeba nejprve stručně připomenout obsah tohoto rozsudku (část A) a poté vymezit jeho význam a posoudit jeho relevanci pro řešení sporu v původním řízení (část B). Poté připomenu kritéria, na základě kterých je třeba posuzovat podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami pro účely případného konstatování nebezpečí záměny ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95 (část C).
A – Rozsudek Strigl a Securvita
17.
Ve spojených věcech, ve kterých byl vydán rozsudek Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), se Bundespatentgericht dvěma žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce, předloženými v rámci dvou řízení, jejichž předmětem byl jednak zápis označení „Multi Markets Fund MMF“ jakožto slovní ochranné známky a jednak návrh na prohlášení neplatnosti týkající se slovní ochranné známky „NAI — Der Natur-Aktien-Index“, Soudního dvora tázal, zda se důvody pro zamítnutí stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nebo c) směrnice 2008/95 použijí na slovní ochrannou známku tvořenou spojením popisného syntagmatu a sledu písmen, který není sám o sobě popisný, avšak obsahuje počáteční písmena slov tvořících toto syntagma.
18.
Soudní dvůr v tomto rozsudku na základě konstatování učiněného předkládajícím soudem nejprve poznamenal, že označení dotčená ve věcech v původním řízení tvoří jednak syntagma označující v oblasti obchodu „druh služeb a některých jejich vlastností“, které je třeba považovat za popisující vlastnosti nabízených služeb ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95, jednak sled písmen, který samostatně nemá popisnou povahu ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož jako takový není způsobilý „označovat jakoukoli vlastnost dotčených služeb“ ( 6 ).
19.
Dále Soudní dvůr, poté, co v bodech 30 a 31 uvedeného rozsudku připomněl cíle sledované důvody pro zamítnutí zápisu stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2008/95, provedl posouzení označení dotčených ve věcech v původním řízení jako celku. V této souvislosti uvedl, že tři velká písmena obsažená v každém z těchto označení, a to „MMF“ a „NAI“, představují počáteční písmena syntagmat, k nimž jsou připojena a že „syntagma a sled písmen jsou v obou případech určeny k tomu, aby se vzájemně vysvětlovaly, a ke zdůraznění mezi nimi existující spojitosti“, přičemž každý sled písmen „je koncipován tak, aby podpořil vnímání syntagmatu veřejností prostřednictvím zjednodušení jeho užívání a usnadnění jeho zapamatování“, aniž by skutečnost, že sled písmen předchází syntagmatu či je následuje, měla v tomto ohledu sebemenší význam ( 7 ).
20.
Nakonec Soudní dvůr upřesnil, že pokud relevantní veřejnost vnímá sledy písmen dotčené v původních řízeních jako zkratky syntagmat, k nimž jsou tyto sledy připojeny, uvedené sledy „nemohou převládat nad souhrnem všech prvků ochranné známky jako celku, a to ani tehdy, když samy tyto sledy mohou být považovány za vykazující rozlišovací způsobilost“. Naproti tomu podle Soudního dvora, který v tomto ohledu odkazuje na bod 56 stanoviska generálního advokáta ( 8 ), takové sledy zaujímají ve vztahu k syntagmatům, k nimž jsou připojeny, pouze „druhořadé místo“ ( 9 ).
B – K významu rozsudku Strigl a Securvita a k jeho relevanci pro účely vyřešení sporu v původním řízení
21.
Předkládající soud má za to, že pro účely posouzení podobnosti kolidujících ochranných známek ve sporu v původním řízení je povinen použít zásady stanovené Soudním dvorem v rozsudku Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147). Tento závěr vyvozuje ze dvou předpokladů, a to jednak z toho, že pozdější ochranná známka má jako celek popisnou povahu, jednak z toho, že posouzení celkového dojmu, který může ochranná známka vyvolávat u relevantní veřejnosti, se nemůže měnit podle toho, zda se jedná o stanovení existence absolutního nebo relativního („dalšího“ podle znění směrnice 2008/95) důvodu pro zamítnutí zápisu.
22.
Ač nezpochybňuji platnost těchto předpokladů, předložím následující upřesnění.
1. K předpokladu, podle kterého má pozdější ochranná známka popisnou povahu
23.
Kritéria k posouzení, zda se jedná o důvod pro zamítnutí zápisu stanovený čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95 nebo o stejný důvod stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ( 10 ), byla po dlouhou dobu judikaturou Soudního dvora a Tribunálu stanovována ve světle obecného zájmu, který zakládá tento důvod pro zamítnutí, a to zájmu zabránit tomu, aby označení nebo údaje uvedené těmito ustanoveními byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jakožto ochranné známky ( 11 ). Bylo uvedeno, že posouzení popisné povahy označení může být provedeno zaprvé pouze ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám a zadruhé ve vztahu k vnímání cílové veřejnosti, kterou tvoří spotřebitel těchto výrobků nebo služeb ( 12 ). Bylo rovněž upřesněno, že označení a údaje uvedené ve shora zmíněných ustanoveních jsou označeními a údaji, které mohou sloužit, při běžném užívání z hlediska cílové veřejnosti, k označení – buď přímo nebo zmíněním jedné z jejich hlavních vlastností – výrobku nebo služby, pro něž je zápis požadován ( 13 ) a že k tomu, aby se na označení vztahoval zákaz upravený v těchto ustanoveních, musí mít k dotčeným výrobkům nebo službám dostatečně přímý a konkrétní vztah, takže může relevantní veřejnosti okamžitě a bez přemýšlení poskytnout popis kategorie dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností ( 14 ). I když tato kritéria byla soudem Evropské unie uplatňována často přísně ( 15 ), nic to nemění na tom, že zápis označení lze zamítnout z důvodu jeho popisné povahy pouze tehdy, pokud lze rozumně předpokládat, že bude zúčastněnými kruhy skutečně uznáno jako popis jedné z „vlastností“ výrobků nebo služeb, pro něž je zápis požadován, a sice jejich „vlastnosti, kterou zúčastněné kruhy snadno rozpoznají“ ( 16 ).
24.
V jakém rozsahu jsou splněna výše uvedená kritéria, pokud jde o syntagma „Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“ obsažené v pozdější ochranné známce? Vzhledem k popisu výrobků a služeb, pro které byla tato ochranná známka zapsána ( 17 ), se jeví, že tyto výrobky a služby spadají pouze zčásti do oboru zdravotnictví – který je krom toho chápán nejčastěji v širokém smyslu „fitness“ ( 18 ) – nebo se nejeví, že by byly tomuto oboru speciálně určeny, takže si lze legitimně klást otázku, zda, jak vyžaduje judikatura připomenutá v předchozím bodě, má dotčené syntagma s těmito výrobky a službami „dostatečně přímý a konkrétní vztah“, takže může relevantní veřejnosti „okamžitě a bez přemýšlení“ poskytnout popis kategorie uvedených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností.
25.
Jak jsem uvedl v bodě 10 tohoto stanoviska, Bundespatentgericht dospěl k závěru, že prvek „Bundesverband der deutschen Gesundheitswirtschaft“ má v pozdější ochranné známce popisnou povahu, přičemž vycházel z úvahy, že syntagmata, která uvádí pouze to, že dotčené výrobky a služby jsou poskytovány subjektem působícím v daném odvětví (v případě pozdější ochranné známky federací podniků působící v oblasti zdravotnictví), mají ze své povahy popisnou povahu. Tento závěr musí být v systematice úvah předkládajícího soudu chápán jako odkaz nikoli na všechny výrobky a služby, pro které byla pozdější ochranná známka zapsána, tak jak jsou uvedeny v popise uvedeném v poznámce pod čarou 4 tohoto stanoviska, ale pouze na výrobky a služby, pro něž se v této souvislosti kolidující ochranné známky mohou na trhu konkrétně střetnout, jak je vymezuje předkládající soud, a to „tiskoviny“ a služby „reklama“, „organizace a vedení seminářů“ a „organizování soutěží“„poskytované podnikům v oboru zdravotnictví, zejména optikám a prodejcům přístrojů pro sluchově postižené“.
26.
Je tedy možné si položit otázku, zda se na pozdější ochrannou známku, podobně jako na ochranné známky dotčené v původních řízeních, ve kterých byl vydán rozsudek Strigl et Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), vztahuje důvod pro zamítnutí zápisu či neplatnosti podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95 tak, jak jej vykládal a použil Soudní dvůr v tomto rozsudku. I když záporná odpověď na tuto otázku sama o sobě nemůže vyloučit relevantnost zjištění učiněných Soudním dvorem v rozsudku Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), pro účely řešení sporu v původním řízení, svědčí nicméně proti úplnému přirovnání věcí v původním řízení, ve kterých byl vydán tento rozsudek s věcí projednávanou před předkládajícím soudem.
2. K předpokladu, podle kterého se posouzení celkového dojmu, který může ochranná známka vyvolávat u relevantní veřejnosti, nemůže měnit podle toho, zda se jedná o stanovení existence absolutního nebo relativního důvodu pro zamítnutí zápisu
27.
Z ustálené judikatury vyplývá, že jak posouzení popisné povahy a rozlišovací způsobilosti označení, tak posouzení týkající se existence nebezpečí záměny mezi označeními musí být provedeno se zohledněním týchž parametrů, a to jednak dotčených výrobků nebo služeb, jednak vnímání relevantní veřejností ( 19 ). Kromě toho v obou případech musí být posouzení prováděno, pokud jde o kombinovaná označení, s přihlédnutím k celkovému dojmu vyvolanému těmito označeními ( 20 ). Přezkum týkající se existence absolutních důvodů pro zamítnutí a důvodu týkajícího se existence relativních důvodů pro zamítnutí, ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95 (jakož i odpovídajících ustanovení nařízení č. 207/2009), se tudíž provádí na základě společných prvků.
28.
Je nicméně třeba zdůraznit, že tato ustanovení sledují různé cíle a směřují k ochraně odlišných zájmů. Pokud tak jde o čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95 [a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009], Soudní dvůr upřesnil, že obecný zájem, na kterém toto ustanovení stojí, spočívá v zajištění, že označení popisující jednu či několik vlastností výrobků nebo služeb, pro něž je zápis jakožto ochranná známka požadován, mohou být volně užívána všemi hospodářskými subjekty, které takové výrobky nebo služby nabízejí ( 21 ). Pojem obecný zájem tvořící základ čl. 3 odst. 1 písm. b) této směrnice [a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] naproti tomu splývá se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo koncovému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ ( 22 ). Relativní důvody pro zamítnutí stanovené v čl. 4 odst. 1 směrnice 2008/95 [jakož i v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 207/2009] se týkají případů neexistence novosti označení z důvodu nebezpečí záměny se staršími ochrannými známkami. I když existuje zřejmý vztah mezi těmito důvody pro zamítnutí zápisu a funkcí původu ochranné známky ( 23 ), směřují tyto důvody především k ochraně individuálních zájmů majitelů starších ochranných známek, které kolidují s přihlašovaným označením, což vyplývá zejména ze skutečnosti, že k jejich přezkumu dochází výhradně na základě námitek, zatímco absolutní důvody pro zamítnutí jsou přezkoumávány z úřední povinnosti ( 24 ).
29.
Dále, i když – jak správně poznamenal předkládající soud – vnímání označení relevantní veřejností nemůže záviset na zohledněném důvodu pro zamítnutí zápisu, úhel pohledu, ze kterého je toto vnímání pojímáno, se nicméně liší podle toho, zda se jedná o posouzení popisné povahy označení nebo existence nebezpečí záměny mezi dvěma označeními. Zaměřuje-li se v prvním případě pozornost na myšlenkové procesy, které mohou vést ke stanovení vztahů mezi označením a jeho jednotlivými složkami a dotčenými výrobky nebo službami, ve druhém případě se přezkum vztahuje spíše na procesy zapamatování, rozpoznání a vybavení si označení, jakož i na mechanismy asociace ( 25 ). Pro kombinovaná označení tento přezkum zahrnuje posouzení způsobilosti jednotlivých složek označení získat pozornost veřejnosti a vytvořit celkový dojem, což má vliv na uvedené myšlenkové procesy a mechanismy.
30.
Obě výše uvedená hlediska samozřejmě nejsou zcela vzájemně nezávislá. Z ustálené judikatury například vyplývá, že veřejnost zpravidla nepovažuje popisný prvek, který je součástí kombinované ochranné známky, za rozlišující a dominantní prvek v celkovém dojmu, kterým tato ochranná známka působí ( 26 ). Nicméně si ponechávají svou autonomii. Navzdory pravidlu, které jsem právě připomněl, Tribunál upřesnil, že „nízká rozlišovací způsobilost určitého prvku kombinované ochranné známky ( 27 ) nutně neznamená, že tento prvek nemůže tvořit dominantní prvek, pokud může zejména svým umístěním v označení nebo svou velikostí vzbudit pozornost spotřebitele a může zůstat uchován v jeho paměti“ ( 28 ).
3. K významu rozsudku Strigl a Securvita
31.
Z odůvodnění rozsudku Strigl a Securvita (C‑90/11 a , EU:C:2012:147) vyplývá, že nezpůsobilost označení složeného ze sledu písmen připojeného k syntagmatu k zápisu, ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2008/95, musí být posuzována případ od případu, na základě nikoli objektivních a předem vymezených kritérií, ale na základě toho, jak relevantní veřejnost vnímá vzájemnou závislost mezi jednotlivými prvky označení, jakož i tohoto označení jako celku. Soudní dvůr se v bodech 32 a 34 tohoto rozsudku opírá o řadu argumentů vycházejících z empirické analýzy dotčených označení s cílem stanovit, zda mezi jednotlivými složkami těchto označení existuje vztah, který by mohl ovlivnit vnímání těchto označení relevantní veřejností, jakož i myšlenkový proces vedoucí k jejich zapamatování. Uvedený rozsudek tedy neponechává prostor pro žádné zautomatizování, ale naopak odkazuje na uplatnění pravidel vnímání ( 29 ).
32.
V tomto smyslu musí být podle mého názoru vykládáno rovněž tvrzení obsažené v bodě 38 tohoto rozsudku, uplatněné předkládajícím soudem, podle kterého „sled písmen skládající se z počátečních písmen slov tvořících syntagma zaujímá ve vztahu k tomuto syntagmatu pouze druhořadé místo“. Toto tvrzení, ač nepředstavuje výraz obecného pravidla pro posouzení, se omezuje na upřesnění, pro účely uplatnění důvodů pro zamítnutí stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2008/95, že sled písmen, i když má sám o sobě rozlišovací způsobilost, může mít popisnou povahu, pokud je součástí složené ochranné známky nebo je kombinován s hlavním popisným výrazem, přičemž je vnímán jako jeho zkratka, což musí být posouzeno případ od případu.
33.
Kromě toho vzhledem ke kontextu, do něhož spadá, musí být toto tvrzení chápáno tak, že směřuje k vyloučení toho, aby se v případě existence vztahu vzájemné závislosti popsaného v bodech 32 až 35 rozsudku Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147) mezi dotčenými sledy písmen a syntagmaty, k nimž jsou připojeny, rozlišovací způsobilost, kterou mají uvedené sledy samostatně, mohla projevit ve všech dotčených označeních, přičemž jim navzdory popisné povahy syntagmat přizná celkově rozlišovací způsobilost. Odkaz na „doplňkovou povahu“ dotčených sledů tedy nelze chápat jako posouzení jejich způsobilosti, jakožto prvků kombinované ochranné známky, upoutat pozornost relevantní veřejnosti a vstoupit do procesu zapamatování a vybavení si označení.
4. Závěr o relevanci rozsudku Strigl a Securvita pro řešení věci v původním řízení
34.
Vzhledem k odlišnému skutkovému a právnímu kontextu věcí, ve kterých byl vydán rozsudek Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), jakož i hlavně empirické povaze odůvodnění tohoto rozsudku a významu, který je mu třeba přiznat, se nezdá, že by zjištění v tomto rozsudku učiněná mohla být automaticky přenesena na věc v původním řízení. Srovnání kolidujících označení v této věci, jakož i posouzení nebezpečí záměny tedy bude třeba provést na základě kritérií v této oblasti zpravidla uplatňovaných, která budou stručně připomenuta níže.
C – Kritéria, podle kterých musí být posouzeno nebezpečí záměny kolidujících ochranných známek ve sporu v původním řízení
35.
Nebezpečí záměny představuje zvláštní podmínku ochrany, kterou poskytuje zapsaná ochranná známka, zejména proti používání označení, která nejsou totožná, ze strany třetích osob. Soudní dvůr tuto podmínku vymezil jako nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených ( 30 ).
36.
Podle bodu 11 odůvodnění směrnice 2008/95 posouzení existence takového nebezpečí „závisí na mnoha faktorech, a zejména na povědomí o ochranné známce na trhu, na asociaci, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou známkou, na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi označenými výrobky nebo službami“. Nebezpečí záměny tedy musí být posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávané věci ( 31 ).
37.
Za účelem posouzení stupně podobnosti mezi dotčenými ochrannými známkami je třeba určit stupeň jejich vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti a případně zhodnotit význam, který je třeba přisoudit těmto jednotlivým prvkům, s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh ( 32 ).
38.
Vzhledová, sluchová a pojmová podobnost mezi dotčenými označeními musí být předmětem globálního posouzení, v rámci kterého vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje určující roli ( 33 ). V tomto ohledu judikatura upřesnila, že průměrný spotřebitel zpravidla vnímá ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily ( 34 ). Toto globální posouzení tak musí vycházet z celkového dojmu vyvolaného kolidujícími ochrannými známkami s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům ( 35 ). Soudní dvůr zvláště rozhodl, že posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou, ale že je naopak třeba provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá jako celek ( 36 ).
39.
I když celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek, posouzení podobnosti pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známkou jsou zanedbatelné ( 37 ). Soudní dvůr v tomto ohledu od rozsudku Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594), citovaného předkládajícím soudem rovněž upřesnil, že i kdyby určitý prvek složené ochranné známky nemohl být považován za dominantní, musí být zohledněn při posuzování podobnosti této ochranné známky se starší ochrannou známkou v rozsahu, v němž sám o sobě představuje starší ochrannou známku a zachovává si samostatnou rozlišovací roli ve složené ochranné známce. V případě, že si společný prvek zachovává samostatnou rozlišovací roli ve složeném označení, celkový dojem vytvořený tímto označením totiž může vést veřejnost k tomu, že se bude domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí přinejmenším od podniků hospodářsky propojených, přičemž v tomto případě je třeba uznat existenci nebezpečí záměny ( 38 ). Soudní dvůr rovněž upřesnil, že si prvek složeného označení nezachovává takovou samostatnou rozlišovací roli, pokud tvoří společně s jedním nebo několika dalšími prvky označení jako celku jednotku, jejíž význam se liší od významu těchto prvků vzatých odděleně ( 39 ).
40.
Nakonec připomínám, že v zásadě i prvek, který má jen nízkou rozlišovací způsobilost, může dominovat celkovému dojmu složené ochranné známky či mít v této ochranné známce samostatnou rozlišovací roli ve smyslu judikatury Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594), jelikož zejména svým umístěním v označení nebo svou velikostí „může vzbudit pozornost spotřebitele a může zůstat uchován v jeho paměti“ ( 40 ).
41.
Právě na základě výše uvedených zásad musí předkládající soud posuzovat podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami a existenci případného nebezpečí záměny.
42.
Tomuto soudu konkrétně přísluší provést analýzu jednotlivých složek pozdější ochranné známky, jejich důležitosti uvnitř této ochranné známky, jakož i jejich vzájemného působení, za účelem určení, na základě syntézy, celkového dojmu vytvářeného touto ochrannou známkou, který může být uchován v paměti relevantní veřejnosti. Pro účely tohoto přezkumu předkládající soud za okolností věci v původním řízení, kdy je pozdější ochranná známka složena z označení obsahujícího sled písmen, který představuje jediný slovní prvek starší ochranné známky a syntagma, musí mezi ostatními faktory zohlednit postavení sledu písmen a syntagmatu uvnitř označení ( 41 ), jakož i délku tohoto sledu ( 42 ) a jeho případnou popisnou povahu ( 43 ), vztah, který si relevantní veřejnost může vytvořit mezi sledem a syntagmatem – zejména možnost, že sled bude vnímán jako zkratka syntagmatu –, okamžité vnímání takového vztahu či nikoli, jakož i důsledky takového vnímání na vybavení si označení ( 44 ), typologii dotčených výrobků, jakož i charakteristické rysy relevantní veřejnosti a úroveň její pozornosti a typ zapojené paměti (krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé). Stejně tak předkládajícímu soudu případně přísluší posoudit, zda okolnost, že prvky pozdější ochranné známky tvoří odlišnou logickou jednotku, z důvodu vztahů, které si relevantní veřejnost může vytvořit mezi sledem písmen a syntagmatem, může bránit tomu, aby tento sled písmen, který je společným prvkem kolidujících ochranných známek, mohl být touto veřejností vnímán a zapamatován samostatně, a tudíž podstatným způsobem přispět k vytvoření celkového obrazu pozdější ochranné známky, který si uvedená veřejnost zapamatuje. Při tomto posouzení a za účelem hodnocení koncepční podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami je třeba rovněž zohlednit pravděpodobnost, že spotřebitelé, kteří starší ochrannou známku viděli, mohou sledu písmen, ze kterého je tato ochranná známka tvořena, přikládat stejný význam, který má v pozdější ochranné známce ( 45 ).
43.
Naproti tomu a jak jsem uvedl výše, předkládající soud není v rámci uvedeného přezkumu vázán zjištěními, která v odlišném skutkovém a právním kontextu provedl Soudní dvůr ve věci Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147).
IV – Závěry
44.
S přihlédnutím ke všem předcházejícím úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku položenou Bundespatentgericht takto:
Článek 4 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, je třeba vykládat v tom smyslu, že v případě totožných či podobných výrobků a služeb může u veřejnosti existovat nebezpečí záměny mezi dvěma označeními, jestliže sled písmen, který tvoří jediný slovní prvek staršího označení, je převzat do pozdějšího slovního označení a je spojen s popisným syntagmatem složeným ze slov, jehož počáteční písmena přebírají písmena uvedeného sledu, takže tento sled relevantní veřejnost vnímá jako zkratku syntagmatu, k němuž je připojen. Existence nebezpečí záměny musí být posuzována globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu.
( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.
( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25)
( 3 ) – Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1).
( 4 ) – Dotčené výrobky a služby odpovídají následujícímu popisu:
– „Tiskoviny“ náležející do třídy 16;
– „Reklama; vedení podniku; správa podniku; kancelářské práce; podnikové poradenství; poradenství při organizování obchodní činnosti; poradenství v záležitostech vedení podniku; organizování výstav a veletrhů pro obchodní či reklamní účely; styky s veřejností“ náležející do třídy 35;
– „Výchova; vzdělávání; zábava; sportovní a kulturní aktivity; pořádání výstav za kulturními nebo vzdělávacími účely; služby pro oddech a rekreaci; kluby zdraví (německy ‚Betrieb von Gesundheits-Klubs‘); organizování a vedení kolokvií; příprava a pořádání konferencí, kongresů a sympózií; provozování sportovních středisek; pronájem sportovního vybavení; gymnastický výcvik; organizace a pořádání seminářů, školení, přednášek, diskusních fór a kursů; poradenství ohledně trávení volného času; příprava a pořádání vzdělávacích akcí a akcí odborného vzdělávání; informační služby pro zákazníky na léčení týkající se sportovních a kulturních akcí; léčebné poradenství“ náležející do třídy 41 a
– „Restaurační a ubytovací služby pro zákazníky; rezervace a zprostředkování ubytování pro zákazníky, zejména pro zákazníky na léčení; služby poskytované domovy důchodců pro starší osoby; provozování prázdninových táborů“ náležející do třídy 43.
( 5 ) – Jedná se o výrobky a služby odpovídající následujícímu popisu:
– Papír, lepenka (kartón) a výrobky z těchto materiálů, neobsažené v jiných třídách; tiskoviny; materiály pro vázání knih; fotografie; papírenské výrobky; lepidla pro kancelářské účely nebo pro domácnost; materiály pro umělecké využití; štětce; psací stroje a kancelářské potřeby (kromě nábytku); učební pomůcky (kromě přístrojů); obaly z umělých hmot (neobsažené v jiných třídách)“ náležející do třídy 16;
– Reklama; vedení podniku; správa podniku; kancelářské práce“ náležející do třídy 31 a
– Výchova; vzdělávání; zábava; sportovní a kulturní aktivity; publikování a vydávání novin, časopisů a knih; pořádání veletrhů a výstav pro kulturní, sportovní a zábavní účely; filmová produkce; půjčování filmů; půjčování přenosných videokamer, zařízení pro záznam zvuku, televizních a rozhlasových přijímačů; dálkové studium; příprava a pořádání konferencí, kongresů a sympózií; elektronická on-line publikace knih a periodik; rozhlasová zábava; příprava a organizace seminářů a školení; překladatelské služby; vyučování a výchova; organizace a vedení kolokvií; psaní scénářů; nahrávání na videopásky; organizování soutěží“ náležející do třídy 41.
( 6 ) – Viz body 25 až 28.
( 7 ) – Viz body 32 a 33.
( 8 ) – Stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147)
( 9 ) – Viz body 37 a 38.
( 10 ) – Nařízení Rady ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
( 11 ) – Viz rozsudek Eurohypo. v. OHIM (C‑304/06 P, EU:C:2008:261, body 55 a 56 a citovaná judikatura).
( 12 ) – Viz rozsudky Matratzen Concord (C‑421/04, EU:C:2006:164, bod 24 a citovaná judikatura) a Eurocool Logistic v. OHIM (EUROCOOL) (T‑34/00, EU:T:2002:41, bod 38).
( 13 ) – Mimo jiné viz rozsudek Procter & Gamble v. OHIM (C‑383/99 P, EU:C:2001:461, bod 39).
( 14 ) – Mimo jiné viz rozsudek Metso Paper Automation v. OHIM (PAPERLAB) (T‑19/04, EU:T:2005:247, bod 25).
( 15 ) – V určitých případech se za dostatečný považoval i velmi slabý vztah, viz zejména rozsudek Ellos v. OHIM (ELLOS) (T‑219/00, EU:T:2002:44).
( 16 ) – Viz rozsudky Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 31), Koninklijke KPN Nederland (C‑363/99, EU:C:2004:86, bod 56) a Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (C‑51/10 P, EU:C:2011:139, bod 50).
( 17 ) – Tento popis je uveden v poznámce pod čarou 4 tohoto stanoviska.
( 18 ) – Jde o „informační služby pro zákazníky na léčení týkající se sportovních a kulturních akcí“, „léčebné poradenství“, „rezervace a zprostředkování ubytování pro zákazníky, zejména pro zákazníky na léčení“ a „služby poskytované domovy důchodců pro starší osoby“, nebo některé služby obsažené ve třídě 41 týkající se sportu a cvičení („sportovní a kulturní aktivity“; „kluby zdraví“; „provozování sportovních středisek“; „pronájem sportovního vybavení“ a „gymnastický výcvik“).
( 19 ) – Pokud jde o posouzení popisné povahy a rozlišovací způsobilosti označení, viz bod 23 tohoto stanoviska. Pokud jde o posouzení nebezpečí záměny, Soudní dvůr a Tribunál opakovaně zdůraznily, že „vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu při globálním posouzení nebezpečí záměny“. Mimo jiné viz rozsudek SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 23).
( 20 ) – Mimo jiné viz rozsudek Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147, bod 34). Viz body 35 a následující.
( 21 ) – Viz rozsudky Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230, bod 25), OHIM v. Wrigley (C‑191/01 P, EU:C:2003:579, bod 31), Strigl a Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147, bod 31), Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM (C‑51/10 P, EU:C:2011:139, bod 37 a citovaná judikatura) a Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE) (T‑106/00, EU:T:2002:43, bod 36).
( 22 ) – Mimo jiné viz rozsudek Eurohypo v. OHIM (C‑304/06 P, EU:C:2008:261, bod 56 a citovaná judikatura).
( 23 ) – Mimo jiné viz rozsudek Canon (C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 27).
( 24 ) – Rozsudek adidas a adidas Benelux (C‑102/07, EU:C:2008:217) dobře vysvětluje tato rozdílná hlediska, zejména mezi absolutním důvodem pro zamítnutí stanoveným v čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/95 a relativním důvodem pro zamítnutí stanoveným v čl. 4 odst. 1 písm. b) této směrnice. Soudní dvůr, poté, co připomenul, že posouzení nebezpečí záměny závisí na mnoho faktorech, v bodě 30 tohoto rozsudku upřesnil, že „okolnost, že existuje potřeba dostupnosti označení pro ostatní hospodářské subjekty, mezi uvedenými relevantními faktory není“. Soudní dvůr dále uvedl: „jak totiž vyplývá ze znění čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice a z výše uvedené judikatury, odpověď na otázku, zda existuje nebezpečí záměny, musí být založena na vnímání, ze strany veřejnosti, jednak výrobků, na které se vztahuje ochranná známka majitele, a jednak výrobků, na které se vztahuje označení používané třetími osobami“.
( 25 ) – Což s sebou nese zohlednění zejména úrovně pozornosti veřejnosti, typologie výrobků, možnosti provést přímé srovnání mezi ochrannými známkami a tedy způsobů jejich uvádění na trh, viz zejména rozsudek Lloyd Schuhfabrik Meyer (C‑342/97, EU:C:1998:522, body 26-27).
( 26 ) – Mimo jiné viz rozsudky Alejandro v. OHIM – Anheuser-Busch (BUDMEN) (T‑129/01, EU:T:2003:184, bod 53) a rozsudek New Look v. OHIM – Naulover (NLSPORT, NLJEANS, NLACTIVE a NLCollection) (T‑117/03 až T‑119/03 a T‑171/03, EU:T:2004:293, bod 34).
( 27 ) – V dané věci se jednalo o obrazový prvek tvořený vyobrazením kravské kůže, popisný vzhledem k dotčeným výrobkům (mléčným výrobkům).
( 28 ) – Viz rozsudky Inex v. OHIM – Wiseman (Vyobrazení kravské kůže) (T‑153/03, EU:T:2006:157, bod 32) a AVEX v. OHIM – Ahlers (a) (T‑115/02, EU:T:2004:234, bod 20).
( 29 ) – V tomto smyslu viz Sandri, S., „Serie di lettere e serie di parole“, Giurisprudenza comunitaria del marchio e del design, Commento tematico II, 2012, s. 39 až 45.
( 30 ) – Mimo jiné viz rozsudky Lloyd Schuhfabrik Meyer (C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 17), Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594, body 24 a 26) a adidas e adidas Benelux (C‑102/07, EU:C:2008:217, bod 28).
( 31 ) – Viz rozsudky SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 22), Marca Mode (C‑425/98, EU:C:2000:339, bod 40), Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594, bod 27), adidas a adidas Benelux (C‑102/07, EU:C:2008:217, bod 29), OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 34), jakož i Nestlé v. OHIM (C‑193/06 P, EU:C:2007:539, bod 33).
( 32 ) – Rozsudky OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 36) a Ferrero v. OHIM (C‑552/09 P, EU:C:2011:177, bod 85).
( 33 ) – Mimo jiné viz rozsudek SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 23).
( 34 ) – Mimo jiné viz rozsudky SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 23), OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 35) a Nestlé v. OHIM (C‑193/06 P, EU:C:2007:539, bod 34).
( 35 ) – Mimo jiné viz rozsudky SABEL (C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 23), Lloyd Schuhfabrik Meyer (C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 25), OHIM v. Shaker (C‑334/05 P. EU:C:2007:333, bod 35) a Aceites del Sur-Coosur v. Koipe (C‑498/07 P, EU:C:2009:503, bod 60).
( 36 ) – Mimo jiné viz rozsudky OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 41) a Aceites del Sur-Coosur v. Koipe (C‑498/07 P, EU:C:2009:503, bod 61).
( 37 ) – Rozsudky OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, EU:C:2007:333, body 41 a 42) a Nestlé v. OHIM (C‑193/06 P, EU:C:2007:539, body 42 a 43 a citovaná judikatura).
( 38 ) – Viz k této formulaci usnesení ecoblue v. OHIM a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria (C‑23/09 P, EU:C:2010:35, bod 45). Viz rovněž rozsudek Medion (C‑120/04, EU:C:2005:594, body 30 a 36), usnesení Perfetti Van Melle v. OHIM (C‑353/09 P, EU:C:2011:73, bod 36), mé stanovisko ve věci Bimbo v. OHIM (C‑591/12 P, EU:C:2014:34, bod 24), jakož i rozsudek Bimbo v. OHIM (C‑591/12 P, EU:C:2014:305, bod 24).
( 39 ) – V tomto smyslu viz usnesení ecoblue v. OHIM a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria (C‑23/09 P, EU:C:2010:35, bod 47), rozsudek Becker v. Harman International Industries (C‑51/09 P, EU:C:2010:368, body 37 a 38), jakož i usnesení Perfetti Van Melle v. OHIM (C‑353/09 P, EU:C:2011:73, body 36 a 37).
( 40 ) – V tomto smyslu viz rozsudky Inex v. OHIM – Wiseman (Vyobrazení kravské kůže) (T‑153/03, EU:T:2006:157, bod 32) a AVEX v. OHIM – Ahlers (a) (T‑115/02, EU:T:2004:234, bod 20).
( 41 ) – Bez ohledu na to, co Soudní dvůr uvedl v bodě 33 rozsudku Strigl et Securvita (C‑90/11 a C‑91/11, EU:C:2012:147), skutečnost, že sled písmen předchází nebo následuje syntagma, se mi a proiri nezdá být irelevantní, jelikož může naopak ovlivnit proces konceptualizace a zapamatování označení veřejností. V tomto ohledu viz rovněž rozsudek AMS v. OHIM – American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T‑425/03, EU:T:2007:311, zejména bod 79).
( 42 ) – Viz zejména rozsudek Klein Trademark Trust v. OHIM – Zafra Marroquineros (CK CREACIONES KENNYA) (T‑185/07, EU:T:2009:147, bod 42).
( 43 ) – Viz rozsudek AMS v. OHIM – American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T‑425/03, EU:T:2007:311, bod 81).
( 44 ) – Viz, pokud jde o fonetický aspekt ochranné známky, rozsudek AMS v. OHIM – American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T‑425/03, EU:T:2007:311, bod 84). Viz rovněž rozsudek Klein Trademark Trust v. OHIM – Zafra Marroquineros (CK CREACIONES KENNYA) (T‑185/07, EU:T:2009:147, body 44 a 45).
( 45 ) – Viz rozsudek AMS v. OHIM – American Medical Systems (AMS Advanced Medical Services) (T‑425/03, EU:T:2007:311, bod 86).
Full & Egal Universal Law Academy