16.6.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 184/10
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte Suprema di Cassazione (Itálie) dne 5. března 2014 – Ministero delle Politiche Agricole, Alimentari e Forestali v. Federazione Italiana Consorzi Agrari a další
(Věc C-104/14)
2014/C 184/13
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Corte Suprema di Cassazione
Účastníci původního řízení
Žalobce: Ministero delle Politiche Agricole, Alimentari e Forestali
Žalované: Federazione Italiana Consorzi Agrari Soc.coop.arl – Federconsorzi in concordato preventivo e Liquidazione Giudiziale dei Beni Ceduti ai Creditori della Federazione Italiana Consorzi Agrari Soc. coop. arl
Předběžné otázky
1)
Spadá mandátní vztah, který ze zákona existuje mezi státní správou a agrárními sdruženími (vztah, na základě kterého vznikla pohledávka, jež byla později sdruženími postoupena společnosti Federconsorzi a touto společností v rámci insolvenčního řízení na její věřitele) pro dodávky a distribuci zemědělských výrobků, tak jak vyplývá z legislativního nařízení č. 169/1948 a ze zákona č. 1294/1957, pod definici obchodní transakce, jak je definována v článku 2 směrnice 2000/35/ES (1) a v článku 2 směrnice 2011/7/EU (2)?
2)
V případě kladné odpovědi na první otázku, znamená povinnost provést směrnice 2000/35/ES (čl. 6 odst. 2) a 2011/7/EU (čl. 12 odst. 3) s možností ponechat v platnosti příznivější právní předpisy povinnost neměnit in peius, nebo dokonce vyloučit úrok z prodlení, který se použije na vztahy již existující v okamžiku vstupu směrnic v platnost?
3)
V případě kladné odpovědi na druhou otázku, je třeba povinnost neměnit in peius úrok z prodlení, který se použije na již existující vztahy, posuzovat tak, že se vztahuje na jednotnou regulaci úroků, která do určitého okamžiku (v projednávaném případě od 31. ledna 1982 do 31. prosince 1995) přiznávala jiné než zákonem stanovené sazby a složené úročení, byť na ročním, a nikoli pololetním základě, jak to požadoval věřitel, a po výše uvedeném okamžiku pouze zaplacení zákonného úroku, a to na základě právní úpravy, která s ohledem na okolnosti projednávaného sporu (viz bod 3 výše) není pro věřitele nezbytně nepříznivá?
4)
Znamená povinnost provedení směrnic 2000/35/ES (článek 6) a 2011/7/EU (článek 12) v rozsahu, v němž ve vztahu k zákazu zneužívání smluvní svobody na úkor věřitele stanoví v čl. 3 odst. 3 a článku 7 neúčinnost nekalých smluvních ujednání a praktik, zákaz, aby stát přijímal právní předpisy, které by s ohledem na vztahy, jejichž stranou je stát a které existují v okamžiku vstupu směrnic v platnost, vylučovaly placení úroků z prodlení?
5)
V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, vztahuje se povinnost nezasahovat do existujících vztahů, jejichž stranou je stát, prostřednictvím právního předpisu vylučujícího úroky z prodlení na jednotnou regulaci úroků, která do určitého okamžiku (v projednávaném případě od 31. ledna 1982 do 31. prosince 1995) přiznávala jiné než zákonem stanovené sazby a složené úročení, byť na ročním, a nikoli pololetním základě, jak to požadoval věřitel, a po výše uvedeném okamžiku pouze zaplacení zákonného úroku, a to na základě právní úpravy, která s ohledem na okolnosti projednávaného sporu (viz bod 3 výše) není pro věřitele nezbytně nepříznivá?
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. l 200, s. 35).
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. L 48, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy