16.6.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 184/15
Kasační opravný prostředek podaný dne 3. dubna 2014 Evonik Degussa GmbH, AlzChem AG, původně AlzChem Trostberg GmbH, původně AlzChem Hart GmbH proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 23. ledna 2014 ve věci T-391/09, Evonik Degussa GmbH, AlzChem AG, původně AlzChem Trostberg GmbH, původně AlzChem Hart GmbH v. Evropská komise
(Věc C-155/14 P)
2014/C 184/19
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evonik Degussa GmbH, AlzChem AG, původně AlzChem Trostberg GmbH, původně AlzChem Hart GmbH (zástupci: C. Steinle a I. Bodenstein, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
1.
zrušit rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 23. ledna 2014 (věc T-391/09), v rozsahu, v němž je v neprospěch navrhovatelek;
2.
zrušit rozhodnutí Komise K (2009) 5791 final ze dne 22. července 2009 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.396 – Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl) v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek;
podpůrně snížit pokutu uloženou navrhovatelkám v čl. 2 písm. g) a h) uvedeného rozhodnutí;
podpůrně, pro případ, že výše uvedené návrhové žádání bude zamítnuto, změnit čl. 2 písm. g) a h) rozhodnutí v tom smyslu, že SKW Stahl-Metallurgie GmbH je společně a nerozdílně odpovědná za celou částku pokuty uložené navrhovatelkám; navrhovatelky toto podpůrné návrhové žádání chápou tak, jak mu Tribunál rozuměl v bodech 264 a 265 rozsudku, totiž jako podpůrné návrhové žádání na zvýšení části pokuty uložené navrhovatelkám, kterážto část bude považována za zaplacenou, pokud SKW zaplatí pokutu, která jí byla uložena Komisí;
3.
podpůrně k návrhovému žádání v bodě 2 vrátit věc Tribunálu, aby rozhodl v souladu s právním posouzením obsaženým v rozsudku Soudního dvora;
4.
každopádně uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkami v řízení před Tribunálem a Soudním dvorem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu ze dne 23. ledna roku 2014 ve věci T-391/09 v rozsahu, v němž je v neprospěch navrhovatelek. V rozsudku Tribunál částečně vyhověl a částečně zamítl žaloby navrhovatelek vznesené proti rozhodnutí Komise K (2009) 5791 final ze dne 22. července 2009 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.396 – Činidla na bázi karbidu vápníku a hořčíku pro ocelářský průmysl a plynárenský průmysl).
Navrhovatelky uvádějí celkově pět žalobních důvodů kasačního opravného prostředku:
1.
V prvním důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky kritizují, že jim Tribunál, v rozporu s rozsahem přičtení odpovědnosti podle článku 81 ES (nyní článek 101 SFEU), zásadou osobní odpovědnosti, zásadou presumpce neviny a zásadou zavinění, přičetl odpovědnost za chování porušující kartelové právo, jehož se dopustila společnost SKW Stahl-Technik GmbH & Co KG („SKW“), a to tím, že zamítl vyvrácení domněnky rozhodujícího vlivu. SKW se údajně od dubna 2004, během mocenského vakua bezprostředně předcházejícího prodeji této společnosti třetí osobě, z vlastní vůle a v rozporu s výslovnými pokyny navrhovatelek podílela na kartelové dohodě. Tribunál údajně v tomto výjimečném případě, jasně se odlišujícím od množství jím doposud rozhodnutých případů, neprávem odmítl rozhodnout spravedlivě podle jednotlivého případu.
2.
Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky vytýkají, že Tribunál v rozporu s právem být vyslechnut a povinností uvést odůvodnění zamítl její argumentaci, podle které by rozhodnutí Komise mělo být zrušeno, protože podíly odpovědnosti ve vnitřním vztahu solidárních dlužníků nebyly stanoveny v souladu s mezitím vydaným rozsudkem Tribunálu ve věcech Siemens Österreich (ze dne 3. března 2011, věci T-122/07 až T-124/07, Sb. rozh. s. II-793). Tato argumentace na podporu žaloby nebyla ani opožděná ani nedostatečná.
3.
S ohledem na výši pokuty navrhovatelky ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku vytýkají, že Tribunál porušil zásadu rovného zacházení tím, že – stejně jako v paralelním případě Gigaset -, vzhledem k pochybením při výpočtu pokuty, zvláště nezohlednění vstupního poplatku a chybnému zohlednění snížení z důvodu shovívavosti u pokuty uložené společnosti SKW, nesnížil pokuty uložené navrhovatelkám.
4.
Navrhovatelky vítají, že Tribunál při novém stanovení výše jejich pokut nově stanovil i část pokuty, „kterážto část bude považována za zaplacenou, pokud SKW zaplatí pokutu, která jí byla uložena napadenými rozhodnutími“ (bod 2 první odrážka výroku). Čtvrtým, podpůrným, důvodem kasačního opravného prostředku však navrhovatelky kritizují skutečnost, že Tribunál v rozporu se zásadou právní jistoty, zásadou nulla poena sine lege certa a povinností uvést odůvodnění při novém stanovení výslovně nestanovil, jak vzhledem ke společnosti Arques Industries AG (nyní Gigaset AG („Cigaset“), tak i navrhovatelkám, dvojí umořovací účinek platby společnosti SKW.
5.
V pátém, podpůrném, důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky vytýkají, že Tribunál při novém stanovení pokut v rozporu se zásadami stanovení solidárních pokut (článek 81ES, článek 23 nařízení č. 1/2003) (1), použil snížení z důvodu shovívavosti na část považovanou za zaplacenou v případě platby SKW. Tím Tribunál údajně v neprospěch navrhovatelek, pokud jde o tuto část, zohledňuje shovívavost, ačkoli SKW podle sdělení Komise o shovívavosti nespolupracovala.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy; Úř. věst L 1, s. 1.
Full & Egal Universal Law Academy