15.9.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 315/35
Kasační opravný prostředek podaný dne 9. června 2014 Italskou republikou proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 28. března 2014 ve věci T-117/10, Italská republika v. Komise
(Věc C-280/14 P)
2014/C 315/57
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, a P. Gentili, avvocato dello Stato)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
Zrušit v souladu s článkem 56 Statutu Soudního dvora rozsudek Tribunálu Evropské unie vydaný dne 28. května 2014, věc T-117/10, jehož předmětem byla žaloba podaná italskou vládou na základě článků 263 a 264 SFEU, znějící na zrušení rozhodnutí Evropské komise C(2009)10350 ze dne 22. prosince 2009, oznámeného dne 23. prosince 2009, o částečném snížení pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytnuté Italské republice na regionální operační program POR Puglia, 2000-2006, cíl I 2000-06;
—
v důsledku toho zrušit na základě článku 61 Statutu Soudního dvora výše uvedené rozhodnutí Evropské komise a uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Italská republika uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku následující důvody:
První důvod kasačního opravného prostředku: porušení zásady kontradiktornosti a nedostatek odůvodnění.
Tribunál zamítl po jejich společném přezkumu první dva žalobní důvody, které se týkaly výtek uplatněných Komisí vůči kontrolám na prvním a druhém stupni. Podle navrhovatelky se však obě zmíněné otázky značně lišily, neboť každá z nich vedla k samostatné výtce ohledně efektivity a spolehlivosti kontrol. Napadené rozhodnutí vyjmenovávalo jednotlivé výtky vůči regionálním kontrolám jako „důvody obvinění“, které všechny vedly k jednotnému a konečnému závěru o nespolehlivosti regionálních kontrol a riziku škody pro unijní rozpočet, jež odůvodňovaly paušální opravu ve výši 10 %. Jednotlivé „důvody obvinění“ bylo proto třeba zkoumat odděleně, neboť případné vyloučení nebo omezení jednoho nebo více těchto důvodů by se odrazilo na jejich celku. Smíšený a společný přezkum natolik rozdílných argumentů, který provedl Tribunál, je tudíž v rozporu s náležitým posouzením skutkových a právních otázek vznesených italskou vládou a představuje též zjevně nedostatečné odůvodnění: Tribunál tímto postupem plně neobjasnil důvod, proč dospěl k závěru o neopodstatněnosti uplatněných výtek.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/99 (1); porušení článku 4 nařízení č. 438/2001 (2); porušení zásady o důkazním břemenu; věcná nesprávnost skutkových zjištění oproti zjištěním plynoucím z dokumentů ve spise předaném Tribunálu, zkreslení důkazů předložených u Tribunálu.
Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil nesporné skutečnosti a důkazy plynoucí ze spisu, zejména skutečnost, že italské orgány provedly samostatnou analýzu jednotlivých výtek vznesených auditory Komise ohledně nesrovnalostí zjištěných v rámci devíti kontrol na prvním stupni. Tribunál měl podle navrhovatelky uznat, že napadené rozhodnutí bylo chybné v části týkající se zmíněných devíti kontrol, takže měl přijmout důvody, v nichž italská vláda tvrdila, že Komise porušila čl. 39 odst. 2 a 3 nařízení č. 1260/1999, tím, že přijala rozhodnutí o paušální opravě ve výši 10 % , aniž ze vzorku kontrol na prvním stupni vyplynuly nesrovnalosti a (i připustí-li se ostatní nesrovnalosti) naprosto nepřiměřeně ve vztahu k pravidlu přiměřenosti zakotvenému v uvedeném článku 39.
Tribunál nezohlednil výsledky plynoucí ze spisu ohledně rekonstrukce skutečností týkajících se vývoje kontrol, neboť nepřihlédl ke skutečnému kvantitativnímu (prahová hodnota sjednaná s Komisí) a kvalitativnímu vývoji kontrol na prvním a druhém stupni provedených v průběhu roku 2009.
Konečně Tribunál zkreslil nesporné skutečnosti a důkazy plynoucí ze spisu a porušil výše uvedené články tím, že napadené rozhodnutí shledal odůvodněným, jelikož italské orgány neprokázaly pokroky na straně platební agentury.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999, jakož i článku 10 nařízení č. 438/2001; porušení zásady o důkazním břemenu; věcná nesprávnost skutkových zjištění oproti zjištěním plynoucím ze spisu předloženého Tribunálu; zkreslení důkazů předložených u Tribunálu.
Tvrzení Tribunálu se podle navrhovatelky zakládají na zcela abstraktní rekonstrukci skutečného stavu vývoje a rozdělení kontrol na druhém stupni. Tribunál měl zrušit tu část rozhodnutí, která se týkala analýzy provedené Komisí ohledně kontrol na druhém stupni a jejich nespolehlivosti, neboť tato analýza nebyla nijak podložena platnými důkazy o existenci a podloženosti skutečného rizika pro EFRR.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1).
(2) Nařízení Komise (ES) č. 438/2001ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, s. 21).
Full & Egal Universal Law Academy