1.12.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 431/12
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Commissione Tributaria Regionale di Mestre-Venezia (Itálie) dne 3. září 2014 — Fratelli De Pra SpA, SAIV SpA v. Agenzia Entrate – Direzione Provinciale Ufficio Controlli Belluno, Agenzia Entrate – Direzione Provinciale Ufficio Controlli Vicenza
(Věc C-416/14)
(2014/C 431/19)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Commissione Tributaria Regionale di Mestre-Venezia
Účastníci původního řízení
Navrhovatelky: Fratelli De Pra SpA, SAIV SpA
Odpůrci: Agenzia Entrate – Direzione Provinciale Ufficio Controlli Belluno, Agenzia Entrate – Direzione Provinciale Ufficio Controlli Vicenza
Předběžné otázky
1)
Je s právem Společenství (směrnice 1999/5 (1), jakož i směrnice 2002/19 (2), 2002/20 (3), 2002/21 (4), 2002/22 (5)) slučitelná vnitrostátní právní úprava vztahující se na koncová zařízení pro službu pozemní mobilní rádiové komunikace vyplývající ze vzájemného spojení ustanovení:
—
článku 2 odst. 4 vládního nařízení s mocí zákona č. 4/2014, následně přeměněného na zákon č. 50/2014;
—
článku 160 legislativního nařízení č. 259/2003;
—
článku 21 sazebníku připojeného k nařízení prezidenta republiky č. 641/1972;
která koncová zařízení staví na roveň rozhlasovým stanicím, s tím důsledkem, že uživatelům ukládá povinnost získat obecné oprávnění, jakož i vydání patřičné licence rozhlasové stanice, což vede k uložení poplatku.
Je z tohoto důvodu s právem Společenství, se zvláštním odkazem na užívání koncových zařízení, slučitelný požadavek italského státu uložit uživatelům povinnost získat obecné oprávnění a licenci rozhlasové stanice, když jsou uvedení na trh, volný pohyb a uvedení do provozu koncových zařízení již plně upraveny právem Společenství (směrnice 1999/5), které povinnosti získat obecné oprávnění nebo licenci nestanoví.
Obecné oprávnění a licence jsou stanoveny vnitrostátními právními předpisy:
—
bez ohledu na to, že obecné oprávnění je opatřením, jímž není dotčen uživatel koncového zařízení, ale pouze podniky, jejichž záměrem je zajišťování sítí a služeb elektronických komunikací (články 1, 2 a 3 autorizační směrnice 2002/20);
—
bez ohledu na to, že koncese se poskytuje v případě individuálních práv na užívání rádiových frekvencí a práv na užívání čísel, což jsou situace, které zjevně nesouvisí s užíváním koncových zařízení;
—
bez ohledu na to, že právní předpisy Společenství neupravují žádnou povinnost získat obecné oprávnění nebo vydání licence pro koncová zařízení;
—
bez ohledu na to, že článek 8 směrnice 1999/5 stanoví, že členské státy „nesmějí na svém území, zakazovat, omezovat nebo bránit uvedení přístrojů na trh nebo do provozu, jestliže jsou tyto přístroje opatřeny označením CE“;
—
bez ohledu na věcnou a právní rozdílnost a nesourodost mezi rozhlasovou stanicí a koncovými zařízeními pro služby pozemní mobilní rádiové komunikace?
2)
Je s právem Společenství (směrnice 1999/5 a směrnice 2002/20, zejména její článek 20) slučitelná vnitrostátní právní úprava vyplývající ze vzájemného spojení ustanovení:
—
článku 2 odst. 4 vládního nařízení s mocí zákona č. 4/2014, následně přeměněného na zákon č. 50/2014;
—
článku 160 legislativního nařízení č. 259/2003;
—
článku 21 sazebníku připojeného k nařízení prezidenta republiky č. 641/1972;
—
článku 3 ministerské vyhlášky č. 33/1990,
na základě kterých
—
smlouva uvedená v článku 20 směrnice 2002/22 – uzavřená mezi provozovatelem a uživatelem s cílem upravit obchodní vztahy mezi spotřebiteli a konečnými uživateli s jedním nebo více podniky, které poskytují připojení a související služby – může mít „sama o sobě“ hodnotu dokladu nahrazujícího obecné oprávnění nebo licenci rozhlasové stanice, bez jakéhokoli zásahu, činnosti nebo kontroly ze strany veřejné správy.
—
smlouva musí obsahovat i údaj o druhu koncového zařízení a příslušném typovém schválení (které článek 8 směrnice 1999/5 nevyžaduje)?
3)
Je s výše uvedeným právem Společenství slučitelné spojení ustanovení čl. 2 odst. 4 vládního nařízení s mocí zákona č. 4/2014, následně přeměněného na zákon č. 50/2014, a článku 160 legislativního nařízení č. 259/2003, jakož i článku 21 sazebníku připojeného k nařízení prezidenta republiky č. 641/1972, které stanoví povinnost získat obecné oprávnění a následně licenci rozhlasové stanice pouze ve vztahu k určité kategorii uživatelů, a sice těm, kteří uzavřeli smlouvu formálně nazvanou předplatné, kdežto pro uživatele služeb elektronických komunikací není stanovena žádná povinnost získat obecné oprávnění nebo licenci pouze proto, že smlouva, kterou uzavřeli, má jiný název (= služba předplaceného kreditu nebo předplacené karty)?
4)
Brání článek 8 evropské směrnice 1999/5 vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava obsažená v čl. 2 odst. 4 vládního nařízení s mocí zákona č. 4/2014, následně přeměněného na zákon č. 50/2014, jakož i v článku 160 legislativního nařízení č. 259/2003, článku 21 sazebníku připojeného k nařízení prezidenta republiky č. 641/1972, které upravují:
—
správní činnost zaměřenou na vydání obecného oprávnění a licence rozhlasové stanice,
—
placení správního poplatku za vydání těchto aktů,
protože jde o postupy, které mohou představovat omezení uvedení koncových zařízení do provozu, jejich užívání a volného pohybu?
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES ze dne 9. března 1999 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody (Úř. věst. L 91, s. 10; Zvl. vyd. 13/23, s. 254).
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. L 108, 24.04.2002, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337).
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).
Full & Egal Universal Law Academy