USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
6. listopadu 2014 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce — Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora — Zjevná nepřípustnost — Nedostatečné upřesnění skutkového kontextu a skutečností odůvodňujících nezbytnost odpovědi na předběžnou otázku“
Ve věci C‑366/14,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Budapesti XX., XXI. és XXIII. kerületi bíróság (Maďarsko) ze dne 11. července 2014, došlým Soudnímu dvoru dne 28. července 2014, v řízení
Herrenknecht AG
proti
Hév-Sugár kft,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení C. Toader (zpravodajka), vykonávající funkci předsedkyně osmého senátu, E. Jarašiūnas a C. G. Fernlund, soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním v souladu s čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora,
vydává toto
Usnesení
1
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 23 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (Úř. věst. C 169, s. 10, dále jen „Římská úmluva“).
2
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Herrenknecht AG (dále jen „Herrenknecht“), společností založenou podle německého práva, a Hév-Sugár kft (dále jen „Hév-Sugár“), společností založenou podle maďarského práva, týkajícího se požadavku na zaplacení nájemného.
Právní rámec
Unijní právo
3
Článek 23 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001 stanoví:
„Dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena
a)
písemně nebo ústně s písemným potvrzením, nebo
b)
ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo
c)
v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.“
4
Článek 3 odst. 1 Římské úmluvy stanoví:
„Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu, nebo pouze pro její část.“
Maďarské právo
5
Použitelné vnitrostátní právní předpisy v podstatě přejímají ustanovení unijního práva.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
6
Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že společnost Herrenknecht jakožto pronajímatel a společnost Hév-Sugár jakožto nájemce uzavřely dne 11. července 2008 smíšenou smlouvu o koupi najaté věci, podle níž Herrenknecht pronajala posledně jmenované společnosti stavební stroje pro účely ražení tunelu. V této smlouvě bylo rovněž sjednáno, že po uplynutí doby nájmu prodá společnost Herrenknecht společnosti Hév-Sugár strojní zařízení tvořící předmět smlouvy.
7
Dotčená smlouva obsahovala pět příloh týkajících se různých smluvních aspektů, které podle předkládajícího soudu obsahovaly doložky stanovící pro případ sporu buď příslušnost rozhodců, jak vyplývá z přílohy 1 této smlouvy, nebo obecných soudů, jak vyplývá z příloh 2 a 4 zmíněné smlouvy. V posledně uvedeném případě bylo stanoveno, že v případě sporu může žalobce volit mezi určenými německými nebo maďarskými soudy.
8
Stejně tak v případě sporu označovala příloha 1 dotčené smlouvy, týkající se dodání zboží, za právo rozhodné německé právo, zatímco přílohy 2 a 4 této smlouvy týkající se zaměstnávání osob a všeobecných podmínek pronájmu označovala za rozhodné právo švýcarské.
9
V rámci žaloby týkající se požadavku na zaplacení nájemného předloženého společností Herrenknecht, přikročil předkládající soud bez návrhu k přezkumu vlastní příslušnosti vzhledem k tomu, že ohledně příslušnosti soudů sjednaly strany ve svých smlouvách doložky s rozlišným obsahem.
10
Proto si tento soud – třebaže potvrdil, že je v Maďarsku dána jeho obecná příslušnost rozhodovat ve sporu v původním řízení – klade otázku, zda on, nebo jiný soud určený doložkou sjednanou smluvními stranami má výlučnou mezinárodní příslušnost v souladu s čl. 23 odst. 1 nařízení č. 44/2001 a zda má Herrenknecht právo svobodné volby mezi soudy určenými v dotyčné smlouvě.
11
Kromě toho si klade otázku, které právo je v projednávané věci rozhodné s ohledem na čl. 3 odst. 1 Římské úmluvy, a vzhledem k tomu, že si smluvní strany v různých přílohách dotčené smlouvy sjednaly, že rozhodným právem je jak právo německé, tak švýcarské.
12
Za těchto podmínek se Budapesti XX., XXI. és XXIII. kerületi bíróság rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Jak má být vykládán čl. 23 odst. 1 nařízení Rady č. 44/2001/ES stran otázky, který soud má výlučnou mezinárodní příslušnost, když smluvní strany – účastníci řízení ve věci samé – ve všeobecných smluvních podmínkách svěřili pravomoc k rozhodování sporů plynoucích z uvedené smlouvy několika různým soudům: má žalobce právo vybrat si z označených soudů ten, který má výlučnou příslušnost a ten který má příslušnost fakultativní, a lze z toho vyvodit, že výlučnou příslušnost má náš soud?
2)
Jak má být vykládán čl. 3 odst. 1 Římské úmluvy stran otázky, jaké vnitrostátní právo se vztahuje na posouzení smlouvy, když smluvní strany ve všeobecných smluvních podmínkách označily za rozhodnou vnitrostátní úpravu několika členských států?“
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
13
Je-li podle čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora určitá žádost nebo určitý návrh zjevně nepřípustný, může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.
14
Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je postup zavedený článkem 267 SFEU nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají tyto soudy rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek Geistbeck, C‑509/10, EU:C:2012:416, bod 47 a citovaná judikatura, jakož i Impacto Azul, C‑186/12, EU:C:2013:412, bod 26 a citovaná judikatura).
15
Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že potřeba dospět k výkladu unijního práva, který bude vnitrostátnímu soudci k užitku, vyžaduje, aby tento soudce vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny. Předkládací rozhodnutí musí kromě toho uvést přesné důvody, které vedly vnitrostátní soud k tomu, aby si kladl otázky ohledně výkladu unijního práva, a usoudil, že je nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku (rozsudek Mulders, C‑548/11, EU:C:2013:249, bod 28 a citovaná judikatura).
16
Tyto požadavky na obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou výslovně uvedeny v článku 94 jednacího řádu a odrážejí se rovněž v doporučeních Soudního dvora pro vnitrostátní soudy o zahajování řízení o předběžné otázce (Úř. věst. 2012, C 338, s. 1). Zejména z bodu 22 těchto doporučení vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí „být zároveň dostatečně úplná a obsahovat všechny relevantní informace tak, aby bylo Soudnímu dvoru, jakož i zúčastněným, kteří jsou oprávněni předložit vyjádření, umožněno správně pochopit skutkový a právní rámec věci v původním řízení“ (v tomto smyslu viz usnesení D’Aniello a další, C‑89/13, EU:C:2014:299, bod 20).
17
V tomto ohledu je třeba rovněž zdůraznit, že informace obsažené v předkládacích rozhodnutích mají umožnit Soudnímu dvoru nejen to, aby podal užitečné odpovědi, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným možnost předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie. Je na Soudním dvoru, aby zajistil, aby tato možnost byla zachována s ohledem na to, že na základě tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí (viz usnesení Adiamix, C‑368/12, EU:C:2013:257, bod 24, a Mlamali, C‑257/13, EU:C:2013:763, bod 24).
18
V projednávané věci je nutno konstatovat, že předkládací rozhodnutí zjevně nesplňuje požadavky připomenuté v bodech 15 a 16 tohoto usnesení.
19
Především je třeba uvést, že předkládající soud sice vymezuje předmět sporu v původním řízení bez dalšího upřesnění jakožto „požadavek na platbu nájemného“, avšak neuvádí fakta, z nichž vycházejí obě předmětné otázky. Zejména neprokazuje existenci případné souvislosti mezi předmětem zmíněného sporu a konkrétní smluvní doložkou obsaženou ve smlouvě, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, nebo v některé z jejích příloh.
20
Pokud by bývala takováto souvislost uvedena, například souvislost s přílohou 2 nebo 4 smlouvy, o kterou se jedná ve věci v původním řízení – což však je předpoklad, který nelze na základě předkládacího rozhodnutí přijmout – byla by dána příslušnost předkládajícího soudu v souladu se zásadou uznání autonomie vůle stran, co se týče určení soudní příslušnosti, a jediným použitelným právem by bylo právo švýcarské.
21
Navíc schází i výslovné upřesnění týkající se případného napadení příslušnosti předkládajícího soudu stranami sporu, jelikož se tento soud omezil na uvedení toho, že zkoumal svou příslušnost i bez návrhu. Takové upřesnění by bylo užitečné zejména pro potvrzení vůle stran vyjádřené v prorogačních doložkách nebo v ujednáních, jimiž bylo určeno rozhodné právo.
22
Konečně a vzhledem k těmto úvahám předkládající soud neuvádí s dostatečnou jasností a přesností důvody, jež ho vedly k tomu, že si klade otázky týkající se výkladu unijního práva.
23
Za těchto podmínek nemůže Soudní dvůr poskytnout užitečnou odpověď na položené otázky a v tomto stadiu řízení je v souladu s čl. 53 odst. 2 jednacího řádu nutno konstatovat, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je zjevně nepřípustná.
K nákladům řízení
24
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Budapesti XX., XXI. és XXIII. kerületi bíróság (Maďarsko) rozhodnutím ze dne 11. července 2014 (věc C‑366/14) je zjevně nepřípustná.
Podpisy.
( *1 ) – Jednací jazyk: maďarština.
Full & Egal Universal Law Academy