29.3.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 111/21
Rozsudek Tribunálu ze dne 18. února 2016 – Jannatian v. Rada
(Věc T-328/14) (1)
(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření vůči Íránu s cílem zamezit šíření jaderných zbraní - Zmrazení finančních prostředků - Omezení vstupu - Žaloba na neplatnost - Nevydání rozhodnutí ve věci samé - Mimosmluvní odpovědnost - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům - Morální újma“)
(2016/C 111/25)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Mahmoud Jannatian (Teherán, Írán) (zástupkyně: I. Smith Monnerville a S. Monnerville, advokátky)
Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: F. Naert a M. Bishop, zmocněnci)
Předmět věci
Žaloba na neplatnost rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39); rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 281, s. 81); nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1); nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1), jakož i prováděcího nařízení Rady (EU) č. 350/2012 ze dne 23. dubna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1203/2013 ze dne 26. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 397/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterými se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 110, s. 17, Úř. věst. L 208, s. 2, Úř. věst. L 282, s. 16, Úř. věst. L 356, s. 55, Úř. věst. L 156, s. 3, Úř. věst. L 316, s. 1, a Úř. věst. L 119, s. 1), v rozsahu, v jakém se uvedené akty týkají žalobce, a návrh na náhradu údajně způsobené újmy.
Výrok rozsudku
1)
V rozsahu, v němž žaloba směřuje ke zrušení rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP; rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413; nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007, a nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010, jakož i prováděcího nařízení Rady (EU) č. 350/2012 ze dne 23. dubna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1203/2013 ze dne 26. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 397/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterými se provádí nařízení č. 267/2012, již o ní není třeba rozhodovat.
2)
Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3)
Mahmoud Jannatian a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.
(1) Úř. věst. C 212, 7.7.2014.
Full & Egal Universal Law Academy