15.3.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 78/16
Žaloba podaná dne 29. ledna 2014 — Iran Insurance v. Rada
(Věc T-63/14)
2014/C 78/33
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně:: Iran Insurance Company (Teherán, Írán) (zástupce: D. Luff, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil bod 2 Přílohy rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2013 L 306, s. 18);
—
zrušil bod 2 Přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2013 L 306, s. 3);
—
určil, že se na žalobkyni nevztahuje čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (1) ve znění čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP (2) ze dne 23. ledna 2012 a čl. 23 odst. 2 písm. d) a čl. 46 odst. 2) nařízení č. 267/2012 (3) ze dne 23. března 2012;
—
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod spočívá v nepodloženosti důvodu pro zařazení Iran Insurance Company na seznam. Žalobkyně jednoznačně popřela, že poskytovala finanční podporu íránské vládě. Žalobkyně dále Íránu neposkytla nukleární podporu. Podmínky čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (pozměněné následně čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, čl. 1 odst. 8) rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 a čl. 1 odst. 2) rozhodnutí Rady 2012/829/SZBP ze dne 21. prosince 2012), a podmínky v čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 (pozměněné následně čl. 1 odst. 11nařízení Rady č. 1263/2012 ze dne 21. prosince 2012) nebyly dány.
2)
Druhý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada diskriminuje žalobkyni ve srovnání s ostatními íránskými veřejnými společnostmi, které nebyly sankcionovány, jelikož Iran Insurance Company sankcionovala pouze z toho důvodu, že je vlastněná vládou. Rada tak porušila zásadu rovnosti zákazu diskriminace a řádné správy.
3)
Třetí žalobní důvod spočívá v tom, že Rada neuvedla odůvodnění pro rozhodnutí ponechat žalobkyni na seznamu sankcionovaných subjektů. Poukázala na „dopad opatření v rámci cílů politik Unie“, čímž nespecifikovala, jaký dopad tím míní a jakou mají tato opatření souvislost s tímto dopadem.
4)
Čtvrtý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada ponechala žalobkyni na seznamu sankcionovaných společností, čímž zneužila své pravomoci. Rady prakticky odmítla respektovat rozsudek Tribunálu ve věci T-12/11. Rada podryla institucionální strukturu Evropské unie a právo žalobkyně na spravedlnost a jeho uplatnění. Rada rovněž nedodržela povinnosti, které má podle rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, jež Soudní dvůr Radě jasně vymezil ve výše uvedeném rozsudku.
5)
Pátý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada porušila zásadu legitimního očekávání, když nerespektovala rozsudek Soudního dvora, v němž Rada jakožto protistrana žalobkyně neuspěla, poněvadž nerespektovala ani odůvodnění rozsudku a dopustila se faktického pochybení, pokud jde o podnikání žalobkyně a její údajnou roli vůči íránské vládě, vůbec nezkoumala skutečnou roli a podnikání žalobkyně v Íránu, ačkoli Soudní dvůr toto považoval za významný aspekt sankčního režimu Unie proti Íránu, a ponechala v platnosti sankce po datu 20. ledna 2014, k němuž Evropská unie souhlasila s činnostmi generujícími zisk pro Írán, jelikož o tomto státu se již nemá za to, že je zapojen do činností jaderného zbrojení.
6)
Šestý žalobní důvod spočívá v tom, že Rada porušila zásadu proporcionality.
(1) Rozhodnutí Rady 2010/413/SZPB ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).
(2) Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2012 L 19, s. 22)
(3) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. 2012 L 88, s. 1)
Full & Egal Universal Law Academy