28.4.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 129/27
Žaloba podaná dne 29. ledna 2014 – Post Bank Iran v. Rada
(Věc T-68/14)
2014/C 129/35
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Post Bank Iran (Teherán, Írán) (zástupce: D. Luff, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil odstavec 1 přílohy rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 18);
—
zrušil odstavec 1 přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 3);
—
prohlásil, že se čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (1), ve znění čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP (2) ze dne 23. ledna 2012 a čl. 23 odst. 2 písm. d) a čl. 46 odst. 2 nařízení 267/2012 (3) ze dne 23. března 2012 na žalobkyni nepoužijí;
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Tribunál je příslušný k přezkoumání odstavce 1 přílohy rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP, jakož i odstavce 1 přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 a jejich souladu s obecnými zásadami Evropského práva.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP pozměněné čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 a nařízení Rady č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 porušují právo EU a měla by být prohlášena za nepoužitelná na žalobkyni, čímž by byly určeny za neplatná rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, které z nich vycházejí, a to z těchto důvodů:
—
Článek 46 odst. 2 nařízení Rady č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 porušuje článek 215 SFEU, jelikož umožňuje Radě rozhodnout o sankcích vůči žalobkyni bez dodržení postupu stanoveného v článku 215 SFEU.
—
Článek 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, pozměněného čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 a čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2013 ze dne 23. března 2012 porušují základní lidská práva chráněná články 2, 21 a 23 SEU a Listinou základních práv EU, protože udělují Radě pravomoc volného uvážení při rozhodování o otázce, kterou osobu a subjekt chce Rada sankcionovat, když Rada rozhodne, že takováto osoba nebo subjekt podporují íránskou vládu.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada se dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když přijala rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcí nařízení (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v jakém se týkají žalobkyně, a to z těchto důvodů:
—
Konkrétní důvod zařazení Post Bank Iran na seznam není odůvodněný. Žalobkyně jasně popřela, že by poskytovala finanční podporu íránské vládě. Navíc žalobkyně Íránu neposkytovala podporu v šíření jaderných zbraní. Proto nebyly splněny požadavky čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (následně pozměněného čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, čl. 1 odst. 8 rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 a čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Rady 2012/829/SZBP ze dne 21. prosince 2012) a požadavky čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 (následně pozměněného čl. 1 odst. 11 nařízení Rady č. 1263/2012 ze dne 21. prosince 2012).
—
Sankcionováním Post Bank Iran pouze na základě důvodu, že je to vládou vlastněná společnost, Rada diskriminovala žalobkyni ve srovnání s jinými íránskými společnostmi ve veřejném vlastnictví, které nejsou sankcionovány. Takovým postupem Rada porušila zásady rovnosti, zákazu diskriminace a řádné správy.
—
Rada neuvedla přiměřené odůvodnění svého rozhodnutí o setrvání žalobkyně na seznamu sankcionovaných subjektů. Odkazujíc na „dopad opatření v kontextu cílů politiky Unie“ Rada opomenula specifikovat druh dopadu, na který odkazuje, a jak mají opatření zajistit takový dopad.
—
Ponecháním žalobkyně na seznamu sankcionovaných společností Rada zneužila své pravomoci. Rada prakticky odmítla podřídit se rozsudku Tribunálu ve věci T-13/11. Rada ohrozila institucionální strukturu Evropské unie a právo žalobkyně na spravedlnost a její uplatnění. Rada se také vyhnula vlastní odpovědnosti a povinnostem podle rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, jak Tribunál jasně specifikoval Radě ve svém výše uvedeném rozsudku.
—
Rada porušila zásadu legitimního očekávání, když se nepodřídila rozsudku Tribunálu, jehož byla účastníkem proti žalobkyni a v němž Rada neuspěla, když se nepodřídila ani odůvodnění rozsudku, když se dopustila nesprávného skutkového posouzení týkajícího se podnikání žalobkyně a její údajné úlohy ve vztahu k íránské vládě, když neprovedla žádný přezkum týkající se skutečné úlohy a podnikání žalobkyně v Íránu, ačkoli to bylo uvedeno Tribunálem jako důležitý aspekt režimu sankcí EU vůči Íránu a když zachovala sankce i po 20. lednu 2014, což je datum, kdy EU rozhodla o souhlasu s činnostmi vytvářejícími pro Írán zisky, jelikož Írán nadále není považován za zapojený do činností šíření jaderných zbraní.
—
Rada porušila zásadu proporcionality. Sankce jsou zaměřeny na činnosti Íránu v šíření jaderných zbraní. Rada neprokázala a nemůže prokázat, že žalobkyně přímo či nepřímo poskytovala podporu šíření jaderných zbraní v Íránu. Rada už ani netvrdí, že žalobkyně konkrétně napomáhá šíření jaderných zbraní v Íránu. Vzhledem k nedostatku vlivu sankcí na šíření jaderných zbraní, cíl sankcí neodůvodňuje zrušení výhod vyplývajících žalobkyni z rozsudku Tribunálu, ani tlak vyvolaný na celkový systém soudní ochrany v EU, natož porušení vlastnického práva žalobkyně a jejího práva na výkon podnikání. Tento závěr je podpořen přijetím nařízení Rady o zrušení některých sankcí ze dne 20. ledna 2014, které vycházelo z konstatování, že Írán se už nezapojuje do činností šíření jaderných zbraní.
(1) Rozhodnutí Rady 2010/413/CFSP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).
(2) Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 , kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, s. 22).
(3) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1)
Full & Egal Universal Law Academy