19.5.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 151/22
Kasační opravný prostředek podaný dne 17. února 2014 Evropskou komisí proti rozsudku vydanému dne 11. prosince 2013 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-130/11, Verile a Gjergji v. Komise
(Věc T-104/14 P)
2014/C 151/29
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: J. Currall, D. Martin a G. Gattinara, zmocněnci)
Další účastníci řízení: Marco Verile (Cadrezzate, Itálie) a Anduela Gjergji (Brusel, Belgie)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Navrhovatelka navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. prosince 2013 ve věci F-130/11, Verile a Gjergji v. Komise;
—
rozhodl, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady vynaložené v tomto řízení;
—
uložil M. Verilemu a A. Gjergji náhradu nákladů vynaložených v řízení před Soudem pro veřejnou službu.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka čtyři důvody kasačního opravného prostředku.
1.
První důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení pojmu aktu způsobujícího újmu, v rozsahu, v němž Soud pro veřejnou službu rozhodl, že žaloba v prvním stupni je přípustná, když určil, že návrh Komise předložený dotčeným osobám ohledně počtu odpracovaných let započitatelných v rámci převodu jejich nároku na důchod na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu úředníků Evropské unie představuje akt způsobující újmu (týká se bodů 37 až 55 napadeného rozsudku).
2.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Soud pro veřejnou službu z moci úřední protiprávně vznesl námitku protiprávnosti obecných prováděcích předpisů o převodu nároků na důchod přijatých v roce 2011. Komise uvádí, že tento důvod kasačního opravného prostředku nebyl výslovně uveden žalobci v prvním stupni, a krom toho nebyl kontradiktorně projednán (týká se bodů 72 a 73 napadeného rozsudku).
3.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávných právních posouzení, jichž se dopustil Soud pro veřejnou službu při výkladu čl. 11 přílohy VIII Služebního řádu úředníků Evropské unie a předpisů týkajících se převodu nároků na důchod (týká se bodů 74 až 98, 106, 109 a 110 napadeného rozsudku). Komise uvádí, že Soud pro veřejnou službu se svým rozhodnutím, že se pojem „kapitálová hodnota“ podle čl. 11 odst. 2 zmíněné přílohy VIII liší od pojmu „pojistně matematická protihodnota“ podle čl. 11 odst. 1 definovaného v čl. 8 zmíněné přílohy VIII, omezil na doslovný výklad, a dospěl tak k závěrům, jež mohou vytvářet značnou nerovnost v zacházení s úředníky, kteří požádali po převod „do [svého nároku na důchodové pojištění]“ a s úředníky, kteří požádali o převod „ze [svého nároku na důchodové pojištění]. Komise tvrdí, že výklad podaný Soudem pro veřejnou službu je neslučitelný jak s požadavky finanční rovnováhy důchodového pojištění Evropské unie, tak i s majetkovými právy úředníků žádajících o převod „do [svého nároku na důchodové pojištění]“.
4.
Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že práva žalobců v prvním stupni, týkající se převodu jejich nároků na důchod, byla již „plně vytvořena“ v okamžiku nabytí platnosti obecných prováděcích předpisů o převodu nároků na důchod přijatých v roce 2011, v rozsahu, v němž převáděné nároky na důchod vymezí teprve konečné rozhodnutí o započtení (týká se bodů 99 až 108 napadeného rozsudku).
Full & Egal Universal Law Academy