14.7.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/25
Žaloba podaná dne 29. dubna 2014 – Styron Deutschland v. Komise
(Věc T-271/14)
2014/C 223/30
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Styron Deutschland GmbH (Schkopau, Německo) (zástupci: H. Janssen a S. Kobes, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. prosince 2013 ve věci státní podpory SA.33995 (2013/C) – Podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů a snížení poplatku podle zákona EEG pro energeticky náročné podniky;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU
—
Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož poplatek podle EEG a zvláštní kompenzační režim stanovené v zákoně o upřednostnění energií z obnovitelných zdrojů (dále jen EEG) nepředstavují poskytnutí státních a státem kontrolovaných prostředků. Veškeré skutečnosti relevantní pro kvalifikaci těchto opatření byly zjištěny v předběžném řízení mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo. Podle jejího tvrzení již neexistovaly žádné pochybnosti, o kterých by Komise musela rozhodovat v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES. (1)
2.
Druhý žalobní důvod: porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a zásady právní jistoty
—
Žalobkyně v rámci tohoto důvodu uvádí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty, jelikož u předběžného posouzení EEG jakožto podpory použila namísto řízení pro stávající podpory podle článku 17 a násl. nařízení č. 659/1999 řízení pro nové podpory podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999. V tomto ohledu zejména tvrdí, že Komise v rozhodnutí ze dne 22. května 2002 neshledala EEG 2000 jakožto podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož nedošlo k transferu státních finančních prostředků. Změny EEG 2000 na EEG 2012 nevykazovaly v porovnání s rozhodnutím Komise ze dne 22. května 2002 žádné podstatné změny. Pozměněné právní stanovisko mohla proto Komise uplatnit v řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU bez zatěžování žalobkyně.
3.
Třetí žalobní důvod: porušení článku 41 Listiny základních práv a práva být vyslechnut
—
Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná vydala napadené rozhodnutí, aniž poskytla žalobkyni možnost vyjádřit své stanovisko.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy