14.7.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/26
Žaloba podaná dne 30. dubna 2014 – P-D Glasseiden a další v. Komise
(Věc T-272/14)
2014/C 223/31
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: P-D Glasseiden GmbH Oschatz (Oschatz, Německo), P-D Interglas Technologies GmbH (Erbach, Německo), P-D Industriegesellschalt mbH, Glasfaser Brattendorf (Wilsdruff STT Grumbach, Německo) a Glashütte Freital GmbH (Freital, Německo) (zástupci: H. Janssen a G. Engel, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. prosince 2013 ve věci státní podpory SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN) – Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů a nižší příplatek EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie;
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU
—
Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU, protože příplatek EEG a zvláštní systém náhrad, které jsou upraveny v zákoně o upřednostňování energií z obnovitelných zdrojů (Gesetz für den Vorrang erneuerbarer Energien)(dále jen „EEG“) nepředstavuje poskytování státních nebo státem kontrolovaných prostředků. Všechny relevantní skutečnosti pro kvalifikaci těchto opatření byly zjištěny v přípravném řízení mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo. Neexistovaly již žádné pochybnosti, o nichž by Komise měla rozhodnout v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (1).
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a zásady právní jistoty
—
Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty tím, že pro přezkum svého předběžného posouzení EEG jako podpory použila řízení pro nové podpory podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 místo řízení pro existující podpory podle článku 17 a násl. nařízení č. 659/1999. V této souvislosti zejména uvedly, že rozhodnutím ze dne 22. května 2002 Komise nepovažovala EEG 2000 za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, protože nedošlo k přesunu státních prostředků. Změny z EEG 2000 na EEG 2012 nebyly ve srovnání s rozhodnutím Komise ze dne 22. května 2002 podstatné. Změnu právního názoru proto Komise mohla uplatnit v řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU, aniž by zatěžovala žalobkyně.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 41 Listiny základních práv a práva být vyslechnut
—
Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná vydala napadené rozhodnutí, aniž by před tím žalobkyním poskytla možnost se vyjádřit.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
Full & Egal Universal Law Academy