14.7.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/31
Žaloba podaná dne 30. dubna 2014 – Ineos Manufacturing Deutschland a další v. Komise
(Věc T-280/14)
2014/C 223/36
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Ineos Manufacturing Deutschland GmbH (Kolín, Německo), Ineos Phenol GmbH (Gladbeck, Německo) a Ineos Vinyls Deutschland GmbH (Wilhelmshaven, Německo) (zástupci: C. Arhold, N. Wimmer, F. Wesche, L. Petersen a T. Woltering, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské Komise ze dne 18. prosince 2013 o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve věci státní podpory SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN) – Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů a nižší příplatek EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie;
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobkyně čtyři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a článku 108 SFEU z důvodu nesprávné kvalifikace zvláštního systému náhrad
—
Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutím o zahájení řízení byl porušen čl. 107 odst. 1 SFEU, článek 108 SFEU a čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (1), protože příplatek EEG, který je upraven v zákoně o upřednostňování energií z obnovitelných zdrojů (Gesetz für den Vorrang erneuerbarer Energien)(dále jen „EEG“) nepředstavuje poskytování státních prostředků a nižší příplatek EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie nepředstavuje vzdání se státních prostředků.
—
Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že Komise při svém přezkumu vycházela z nových vymezovacích parametrů, které nejsou slučitelné se zásadami dosavadní judikatury. Komise zejména zcela upustila od kritéria konkrétního dispozičního oprávnění státních orgánů, které je podle ustálené judikatury pro kvalifikaci státních prostředků nezbytné, a považovala za dostačující, že státní zákonodárce působí na platební toky mezi soukromými subjekty, a že je dodržování zákonných požadavků soukromými subjekty kontrolováno regulačními orgány.
—
Komise je dála vázána svým rozhodnutím, v němž EEG 2000 nepovažovala za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, protože nedošlo k přesunu státních prostředků, a EEG 2012 proto v rozporu s právem kvalifikovala jako novou protiprávně zavedenou podporu.
—
Komise kromě toho dostatečně nezkoumala, a tedy také nerozpoznala, že ustanovení o výjimce pro uživatele s vysokou spotřebou energie jsou na základě účelu, povahy resp. vnitřní struktury zákona o EEG 2012 opodstatněná a nepředstavují proto selektivní výhodu.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU, jakož i článků 18 a 19 nařízení č. 659/1999 z důvodu, že nebyla navržena vhodná opatření
—
Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že Komise byla při přezkumu EEG 2012 v každém případě povinna použít řízení pro existující podpory podle čl. 108 odst. 1 SFEU a článků 17 až 19 nařízení č. 659/1999 a před zahájením formálního vyšetřovacího řízení byla – místo toho, že hospodářské subjekty prostřednictvím kvalifikace EEG 2012 jako nové neoznámené podpory vystavila značným hospodářským rizikům – povinna Německu navrhnout vhodná opatření.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut
—
Žalobkyně kromě toho namítají, že před vydáním rozhodnutí, jež má takto závažné právní důsledky, byla Komise povinna je vyslechnout.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění
—
Žalobkyně konečně tvrdí, že rozhodnutí o zahájení řízení je na podstatných místech nedostatečně odůvodněno.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
Full & Egal Universal Law Academy