14.7.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 223/59
Žaloba podaná dne 30. dubna 2014 – Fritz Winter Eisengießerei v. Komise
(Věc T-310/14)
2014/C 223/61
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Fritz Winter Eisengießerei GmbH & Co. KG (Stadallendorf, Německo) (zástupci: D. Greinacher, J. Martin a B. Scholtka, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se podpory energie z obnovitelných zdrojů a metanu podle zákona o přednosti energií z obnovitelných zdrojů (Gesetz für den Vorrang erneuerbarer Energien) (EEG) a nižším příplatkem EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie proti Spolkové republice Německo státní podpora SA.33995 (2013/C) (ex 2013/NN), zveřejněná v Úředním věstníku ze dne 7. února 2014, C 37, s. 73, podle čl. 263 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Komise považuje zvláštní systém podpor podle § 40 a 41 EEG za státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU;
—
uložil Komisi na základě čl. 87 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu náhradu nutných nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 107 SFEU
—
Žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně považovala podporu elektrické energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím průběžného financování i zvláštní systém kompenzací ke snížení příplatku EEG za státní podporu, a proto neměla zahájit formální vyšetřování.
—
Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že Komise se při předběžném posouzení otázky, zda zvláštní systém náhrad představuje státní podporu, dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož zvláštní systém kompenzací, jakožto výjimka z příplatku EEG, neposkytuje výhodu, kterou by uživatelé s vysokou spotřebou energie za obvyklých podmínek nezískali.
—
Žalobkyně krom toho uvádí, že se nejedná o státní prostředky. Vzhledem k tomu, že příjmy z příplatku EEG nepředstavují státní prostředky, státní prostředky nemohly být dotčeny výjimkou pro velké spotřebitele energie.
—
Dále žalobkyně tvrdí, že zvláštní systém kompenzací nenarušuje hospodářskou soutěž. Nanejvýš vytváří podmínky hospodářské soutěže, které by existovaly bez příplatku EEG.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady legitimního očekávání
Žalobkyně tvrdí, že Komise vydáním rozhodnutí porušila i zásadu ochrany legitimního očekávání. Německá právní úprava podpory energie z obnovitelných zdrojů již byla dostatečně přezkoumána, pokud jde o oblast státní podpory. Komise v roce 2012 dospěla při vyšetřování k závěru, že s právní úpravou není spojený převod státních prostředků. Vzhledem k tomu, že EEG 2012 v této souvislosti ve srovnání s tehdejším právním stavem neobsahuje zásadní právní změny, dotčené hospodářské subjekty nemohly počítat s novým vyšetřováním, nýbrž se spoléhaly na zachování právní úpravy.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci
Konečně, žalobkyně zastává názor, že Komise zneužila posuzovací pravomoc, která jí přísluší podle článků 107 SFEU a 108 SFEU. Zahájením formálního vyšetřování Komise především sledovala cíl sjednocení podpory elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Tento základní cíl se projevil i v novém návrhu pokynů pro podpory v oblasti životního prostředí a energie, ve kterých Komise poprvé stanovuje podrobnou právní úpravu podpory elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Komise však měla pro účely podpory harmonizace použít postup směřující ke sbližování právních předpisů podle článků 116 SFEU a 117 SFEU, které jsou k tomu určeny.
Full & Egal Universal Law Academy