7.7.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 212/40
Žaloba podaná dne 13. května 2014 – Jannatian v. Rada
(Věc T-328/14)
2014/C 212/52
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Mahmoud Jannatian (Teherán, Írán) (zástupci: I. Smith Monnerville a S. Monnerville, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil následující akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce: i) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39), ii) rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 281, s. 81), iii) nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1), iv) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1), v) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 350/2012 ze dne 23. dubna 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 110, s. 17), vi) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 208, s. 2), vii) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 282, s. 16); viii) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 356, s. 55), ix) prováděcí nařízení rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 156, s. 3), x) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1203/2013 ze dne 26. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 316, s. 1), a xi) prováděcí nařízení Rady (EU) č. 397/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 356, s. 1);
—
uložil Radě náhradu škody za ztráty vzniklé chybným zařazením žalobce na seznam ve výši 40 000 eur;
—
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce sedm žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vychází z nedostatku pravomoci Rady
—
Žalobce tvrdí, že podle článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie mohou být omezující opatření přijímána pouze na základě společného návrhu Komise a vysokého představitele Unie. Napadená rozhodnutí a nařízení byla přijata samotnou Radou. Trpí tedy nedostatkem pravomoci.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění
—
Žalobce tvrdí že odůvodnění jeho zařazení na seznam v příloze II je příliš nepřesné na to, aby splňovalo požadavky stanovené judikaturou ohledně povinnosti uvést odůvodnění. Ke splnění povinnosti uvést odůvodnění měla Rada zjistit konkrétní a specifické poznatky o tom, že žalobce skutečně podporuje íránskou vládu nebo aktivity Íránu v souvislosti s šířením jaderných zbraní. Napadená rozhodnutí a nařízení tedy trpí nedostatkem odůvodnění.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z porušení žalobcových základních práv
—
Žalobce zaprvé tvrdí, že jelikož napadená rozhodnutí a nařízení nejsou dostatečně odůvodněna, porušují tím jeho právo na obhajobu. Zadruhé má protiprávnost napadených rozhodnutí a nařízení vliv na toto řízení, neboť na jednu stranu podrývá žalobcovu možnost hájit se a na druhou stranu oslabuje schopnost Tribunálu provést přezkum legality napadených rozhodnutí a nařízení. Z toho vyplývá, že došlo k porušení žalobcova práva na účinnou soudní ochranu. Zatřetí žalobce uvádí, že jelikož byl zbaven práva na obhajobu a jelikož byla podkopána schopnost Tribunálu provést přezkum legality napadených rozhodnutí a nařízení týkajících se opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky – která jsou již svou povahou „silně represivní“ – bylo žalobcovo právo vlastnit majetek neodůvodněně omezeno.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z neexistence důkazů proti žalobci
—
Žalobce tvrdí, že Rada nepředložila důkazy a údaje, z nichž při přijímání napadených rozhodnutí a nařízení vycházela.
5.
Pátý žalobní důvod vychází z nesprávnosti skutkových zjištění
—
Žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadených rozhodnutích a nařízeních, již nebyl v době svého zařazení mezi osoby a subjekty, na které se vztahují omezující opatření, zástupcem vedoucího [iránské] organizace pro atomovou energii. Rada se tedy dopustila nesprávného skutkového zjištění, když žalobce zařadila na seznam na základě jediného důvodu, že ke dni přijetí jednotlivých napadených rozhodnutí a nařízení byl zástupcem vedoucího organizace pro atomovou energii.
6.
Šestý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení
—
Žalobce tvrdí, že se čl. 20 písm. b) nemá jako takový použít na fyzické osoby, které zastávají řídící funkce v subjektu zařazeném na seznam v příloze VIII. Článek 20 písm. b) navíc stanoví, že se na seznam zařadí fyzické osoby, „které se podílejí na íránských jaderných činnostech, jež by mohly ohrozit nešíření, (…) nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují“. Zařazením žalobce na seznam v příloze II bez předložení důkazů o tom, že žalobce v době svého zařazení na seznam v příloze II poskytoval aktivní a skutečnou podporu íránským jaderným aktivitám, se Rada dopustila nesprávného právního posouzení.
7.
Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a z porušení zásady proporcionality
—
Žalobce tvrdí, že v projednávané věci neexistuje žádný cíl obecného zájmu, který by odůvodňoval uložení natolik přísných opatření fyzickým osobám, které i po krátkou dobu zastávaly řídící funkci v íránské agentuře pro atomovou energii. I kdyby byla tato opatření považována za odůvodněná cílem obecného zájmu, stále by bylo možné vůči nim namítat, že nerespektují přiměřený vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovaným cílem.
Full & Egal Universal Law Academy