17.11.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 409/47
Žaloba podaná dne 1. srpna 2014 – EAEPC v. Komise
(Věc T-574/14)
2014/C 409/67
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: European Association of Euro Pharmaceutical Companies (EAEPC) (Brusel, Belgie) (zástupci: J. Buendía Sierra, L. Ortiz Blanco, Á. Givaja Sanz a M. Araujo Boyd, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
prohlásil žalobu na neplatnost za přípustnou;
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 27. května 2014 ve věci COMP/AT.36957 – Glaxo Wellcome;
—
rozhodl, že Evropská komise ponese vlastní náklady a nahradí náklady řízení vynaložené asociací EAEPC v souvislosti s tímto řízením.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Touto žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2014) 3654 final ze dne 27. května 2014 ve věci COMP/AT.36957 – Glaxo Wellcome, jímž Komise zamítla stížnost žalobkyně, a odmítla tak další vyšetřování tvrzeného protiprávního jednání společnosti Glaxo Wellcome SA, nyní GlaxoSmithKline SA, porušujícího článek 101 SFEU ve světle rozsudků ze dne 27. září 2006, GlaxoSmithKline Services v. Komise (T-168/01, Recueil, EU:T:2006:265), a ze dne 6. října 2009, GlaxoSmithKline Services v. Komise (C-501/06 P, C-513/06 P, C-515/06 P a C-519/06 P, Sb. rozh., EU:C:2009:610).
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vychází z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení v rozporu s články 101 SFEU, 105 SFEU a 266 SFEU a s článkem 7 nařízení č. 1/2003 (1), když shledala, že rozsudek GlaxoSmithKline Services v. Komise (EU:C:2009:610) měl ten účinek, že původní rozhodnutí z roku 2001 bylo považováno za neplatné a že na danou situaci bylo třeba pohlížet, jako by Komise rozhodnutí z roku 2001 nikdy nepřijala. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila svou povinnost uvést dostatečné odůvodnění a svou povinnost vyslechnout žalobkyni o dané záležitosti před přijetím konečného rozhodnutí.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje článek 101 SFEU nebo že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění v souladu s článkem 296 SFEU, když posuzovala existenci unijního zájmu v rámci dané věci. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise porušila základní právo žalobkyně být vyslechnuta.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z tvrzení, že v napadeném rozhodnutí nebyly analyzovány všechny skutkové a právní otázky.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 SFEU] a 82 [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy