10.11.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 395/53
Žaloba podaná dne 28. července 2014 – Larymnis LARKO v. Komise
(Věc T-576/14)
2014/C 395/66
Jednací jazyk: řečtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Elliniki Metalleftiki kai Metallourgiki Larymnis LARKO A.E. (Kallithea Attikis, Řecko) (zástupce: B. Koulouris, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. března 2014 [SG-Greffe(2014) D/4621/28/03/2014] týkající se prodeje některých aktiv akciové společnosti nazvané „Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki Anonimi Eteria NEA LARKO“ [NEA LARKO], číslo SA.37954 (2013/N) (EE 23/05/2014, C 156), určené Řecké republice;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že má zjevný právní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí, neboť se jí týká bezprostředně a osobně, podobně jako osob, kterým je určeno, a zadruhé předkládá tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod je založen na porušení čl. 108 odst. 2 SFEU a článku 14 nařízení č. 659/1999 (1). Žalobkyně tvrdí, že Komise napadeným aktem rozhodla, že prodej určitých aktiv společnosti NEA LARKO, uskutečněný řeckým státem, nepovede k hospodářské kontinuitě mezi uvedenou společností a vlastníkem nebo vlastníky aktiv, které se prodají. Žalobkyně zaprvé zpochybňuje, že by prodávaná aktiva představovala pouze zanedbatelnou část činnosti společnosti NEA LARKO, neboť ve skutečnosti tato aktiva představují hlavní část její činnosti a aktiva, která zůstávají v jejím vlastnictví, mají značně malý ekonomický význam a je nemožné je jako taková produktivně využít. Například v provozovně Larimna (jejíž prodej je součástí privatizačního plánu) se soustřeďuje celá produkce nerostů z provozoven společnosti NEA LARKO v celém Řecku a pouze v této provozovně dochází ke zpracování. Zadruhé je napadené rozhodnutí rovněž nesprávné v části, v níž se konstatuje, že majetek, který se bude dražit, nepatří společnosti NEA LARKO, nýbrž řeckému státu, s tím důsledkem, že ve skutečnosti těžební provozovna v Larimna, spolu s jinými těžebními zpracovatelskými provozovnami a pomocnými provozovnami nikdy nebudou ve vlastnictví řeckého státu, avšak i po případném ukončení smlouvy o pronájmu práv k nerostnému bohatství zůstanou ve vlastnictví společnosti NEA LARKO, jelikož tato práva jí plně náleží. Přímým důsledkem výše uvedených úvah je, že v řízení společnosti NEA LARKO bude pokračovat nový nabyvatel, takže tento nabyvatel nemůže být osvobozen od povinnosti zaplatit žalobkyni částky, které jí společnost NEA LARKO dluží.
2.
Druhý žalobní důvod je založen na porušení čl. 296 odst. 2 SFEU. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, neboť vůbec nezkoumá, zda převod dotčených aktiv na základě privatizačního plánu, který Komise zohlednila, narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž. Mimoto Komise nezkoumá výrobkový trh, a ani nedefinuje samotný trh, ani výrobní odvětví. Komise se omezuje na prohlášení řecké vlády, aniž by je přezkoumala, jak měla povinnost učinit. Komise hlouběji nepřezkoumala ani názory společnosti NEA LARKO v tomto ohledu, přestože je rozhodnutím bezprostředně dotčena, čímž tak porušila její základní práva, zejména právo na rovné zacházení ve vztahu k řeckému státu, legitimní očekávání, pokud jde o jednání unijních orgánů a právo být vyslechnuta před přijetím rozhodnutí, které se jí dotýká.
3.
Třetí žalobní důvod je založen na argumentu, že napadené rozhodnutí obsahuje vzájemně si odporující úvahy, jejichž následkem je to, že rozhodnutí je neodůvodněné a protiprávní. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že zatímco Komise ve svém rozhodnutí prohlašuje, že přezkoumala veškerá prodávaná aktiva jako celek, jelikož spojuje ukončení smlouvy o pronájmu práv k nerostnému bohatství v rámci privatizačního plánu se souběžným dražebním prodejem a uskutečněním plánu sort out, poté konstatuje, že zásadní hodnotou je účetní hodnota, aby dospěla k závěru, že jelikož poměr prodaných aktiv a zbývajících aktiv je, byť chybně, z účetního hlediska v poměru 1 ku 3, neexistuje kontinuita hospodářské činnosti. Stejně tak Komise nikterak neodůvodňuje své konstatování, že pracovní smlouvy se zaměstnanci společnosti NEA LARKO nepřecházejí na nabývající společnost, čímž tak zásadně porušila „acquis communautaire“ v tomto ohledu.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.
Full & Egal Universal Law Academy