13.10.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 361/27
Žaloba podaná dne 20. srpna 2014 – Primo Valore v. Komise
(Věc T-630/14)
2014/C 361/41
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Primo Valore (Řím, Itálie) (zástupce: M. Moretto, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
určil, že Evropská komise tím, že nepředložila regulativnímu výboru k hlasování na základě postupu upraveného v čl. 5a odst. 1 až 4 rozhodnutí 1999/468/ES návrh opatření k novému přezkoumání přílohy V bodu 2 nařízení č. 999/2001 (1), podle kterého musí být specifikovaný rizikový materiál pocházející z členských států Evropské unie odstraněn a zničen, přestože byly uvedené členské státy uznány za státy se zanedbatelným rizikem výskytu BSE (bovinní spongiformní encefalopatie), nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z nařízení č. 999/2001 a nařízení č. 178/2002 (2), jakož i z obecných zásad zákazu diskriminace a proporcionality;
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z povinnosti konat, kterou má Komise na základě čl. 8 odst. 1 poslední věty nařízení č. 999/2001, ve spojení s čl. 5 odst. 1 a 3 tohoto nařízení a čl. 5 odst. 3 nařízení č. 178/2002, jakož i čl. 7 odst. 2 druhé věty téhož nařízení a článků 23 a 24 nařízení č. 999/2001.
—
V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že na základě výše uvedených ustanovení je Komise povinna opětovně přezkoumat dočasnou výjimku zavedenou v příloze V bodě 2 nařízení č. 999/2001 a předložit regulativnímu výboru na základě postupu upraveného v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES návrh opatření ke změně uvedené přílohy V. Účelem této povinnosti je zajistit dodržení mezinárodních zdravotních norem, které přijal Mezinárodní úřad pro nákazy zvířat (OIE) a které nestanoví vytvoření seznamu specifikovaného rizikového materiálu pro státy, které byly – jako Itálie – uznány za státy se zanedbatelným rizikem, čili za státy s nejnižším rizikem podle mezinárodní klasifikace, kterou přijal OIE.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z povinnosti konat, kterou má Komise na základě zásady zákazu diskriminace, čl. 7 odst. 2 druhé věty nařízení č. 178/2002, jakož i článků 23 a 24 nařízení č. 999/2001.
—
V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že na základě výše uvedené zásady a výše uvedeného ustanovení a vzhledem k tomu, že OIE v květnu 2008, v květnu 2011, v květnu 2012 a v květnu 2013 uznal, že některé členské státy Evropské unie, včetně Itálie, lze kvalifikovat jako státy se zanedbatelným rizikem výskytu BSE, měla Komise povinnost upravit právní úpravu s ohledem na tyto nové údaje a opětovně přezkoumat výjimku v příloze V bodě 2 nařízení, aby zajistila dodržení zásady zákazu diskriminace. Výše uvedená výjimka totiž na jedné straně rozdílně zachází s obdobnými situacemi, a sice se situací výrobců z unijních států a situací výrobců ze třetích zemí, které byly uznány za státy se zanedbatelným rizikem výskytu BSE. Na druhé straně stejně zachází s rozdílnými situacemi, a sice se situací výrobců z členských států Unie, které byly uznány za státy se zanedbatelným rizikem výskytu BSE a situací výrobců z členských států Unie, které takto uznány nebyly.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z povinnosti konat, kterou má Komise na základě zásady proporcionality, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 178/2002, jakož i článků 23 a 24 nařízení č. 999/2001.
—
V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že na základě výše uvedené zásady a výše uvedeného ustanovení měla Komise poté, co OIE uznal, že některé členské státy Evropské unie lze kvalifikovat jako státy se zanedbatelným rizikem výskytu BSE, povinnost upravit právní úpravu s ohledem na tyto nové údaje a opětovně přezkoumat dočasnou výjimku v příloze V bodě 2 nařízení, aby zajistila dodržení zásady proporcionality. Podle žalobkyně je třeba krom toho uvést, že volba Komise opětovně nepřezkoumat výjimku upravenou v příloze V bodě 2 není přiměřená k dosažení cíle ochrany zdraví, na který se odvolávala.
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 147, s. 1).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy