1.12.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 431/43
Žaloba podaná dne 14. října 2014 — Aalberts Industries v. Komise a Soudní dvůr Evropské unie
(Věc T-725/14)
(2014/C 431/67)
Jednací jazyk: nizozemština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Aalberts Industries NV (Utrecht, Nizozemsko) (zástupci: R. Wesseling a M. Tuurenhout, advokáti)
Žalovaní: Evropská komise a Soudní dvůr Evropské Unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
uložil Evropské unii, zastoupené Soudním dvorem nebo Evropskou komisí, náhradu škody, která žalobkyni vznikla na základě porušení jejích práv a která sestává z majetkové újmy ve výši 1 0 41 863 eur a z nemajetkové újmy ve výši 5 0 40 000 eur nebo z částky, kterou Tribunál určí podle ekvity, navýšenou o úroky z prodlení od 13. ledna 2010 do dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci, které jsou vypočítané podle sazby stanovené ECB pro základní refinanční operace, platné během dotyčného období, zvýšené o dva body nebo podle přiměřené sazby stanovené Tribunálem,
—
uložil Evropské unii, zastoupené Soudním dvorem nebo Evropskou komisí náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně tvrdí, že Tribunál porušil její právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve věci Aalberts Industries N.V. a další v. Komise (T-385/06), v níž podala žalobu proti rozhodnutí Komise K (2006) 4180 final ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F-1/38.121 – Spojovací tvarovky).
Žalobkyně uvádí, že řízení trvalo čtyři roky a tři měsíce, přičemž s ohledem na všechny okolnosti dané věci nemělo posouzení její žaloby Tribunálem trvat déle než tři roky. Tribunál tak porušil článek 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, který ukládá soudům Evropské unie povinnost rozhodnout o předložených věcech v přiměřené lhůtě, a článek 6 odst. 1 EULP, který přiznává jednotlivcům právo, aby bylo o jejich sporech rozhodnuto v přiměřené lhůtě.
Na základě skutečnosti, že Tribunál neukončil danou věc do tří let, utrpěla žalobkyně skutečnou a určitou materiální újmu. Tato újma spočívá v nákladech, které jí vznikly při refinancování bankovní záruky, jelikož rozhodnutí bylo přijato po překročení doby tří let.
Žalobkyně utrpěla i nemajetkovou újmu vzhledem ke skutečnosti, že byla považována za účastnici kartelové dohody nezvykle dlouho z důvodu nepřiměřené délky řízení před Tribunálem. Náhrada újmy ve výši 5 % z původně uložené pokuty odpovídá podle Soudního dvora přiměřené náhradě újmy, která byla uložena v podobných případech značného překročení lhůty na přezkoumání pokut v případech kartelových dohod.
Žalobkyně tvrdí, že předcházející závěry potvrzují existenci přímé příčinné souvislosti mezi požadovanou náhradou škody a porušením právní normy přiznávající práva jednotlivcům ze strany Unie. Tím jsou údajně dány podmínky mimosmluvní odpovědnosti Unie podle článku 340 odst. 2 SFEU.
Full & Egal Universal Law Academy