2.3.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 73/43
Žaloba podaná dne 30. prosince 2014 – Španělsko v. Komise
(Věc T-841/14)
(2015/C 073/55)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobce: Španělské království (zástupkyně: A. Gavela Llopis, Abogado del státu)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil vyměření úroků provedené službami Komise formou dopisu ze dne 21. října 2014;
—
podpůrně určil, že zvýšení podle čl. 11 odst. 1 a 2 se neuplatní;
—
podpůrně k prvnímu návrhovému žádání a bez ohledu na to, zda bude výše uvedenému vyhověno, určil, že úroky z prodlení počínají běžet dne 20. ledna 2004, tedy v následující pracovní den druhého měsíce po dni, kdy mohl být dne 27. listopadu 2003 zjištěn dluh odpovídající všem tranzitům, které jsou předmětem tohoto řízení, nebo v případě, že tomu tak nebude, tak učinil alespoň v souvislosti s úroky z celního dluhu odpovídajícího třem posledním tranzitům, a
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí obsaženému v dopise Komise Ares (2014) 3486706 (BUDG/B/02/MTC/IB) ze dne 21. října 2014, kterým došlo k uplatnění článku 11 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství.
Východiskem této žaloby je šetření provedené nizozemskými orgány v souvislosti s 26 tranzity expedovanými z jejich celního úřadu mezi dubnem a listopadem 1994 s tím, že byl deklarován vývoz z celního území Společenství přes španělský celní úřad v Algeciras. Uvedené orgány dospěly k závěru, že dotčené zboží uniklo celnímu dohledu, neboť území Unie neopustilo. Posléze vypracovaly nizozemské orgány další zprávu týkající se 8 tranzitních prohlášení, u kterých vyjádřily pochybnosti o pravosti otisků razítka a podpisů na dokumentech předložených jako důkaz o jejich dovršení.
Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody:
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 11 nařízení č. 1150/2000 ve spojení s jeho čl. 9 odst. 1, čl. 10 odst. 1 druhým pododstavcem, čl. 6 odst. 3 a s jeho článkem 2, spočívajícího v tom, že Komise je použila na skutkové okolnosti v něm neupravené
—
V této souvislosti žalobce tvrdí, že nejde o celní dluh podle čl. 6 odst. 3 písm. a), nýbrž o celní dluh podle jeho písmene b).
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a zásady právní jistoty při uplatňování ustanovení čl. 11 odst. 2 a 3 nařízení č. 1150/2000
—
V této souvislosti žalobce tvrdí, že uvedená ustanovení upravují zvýšení úroku z prodlení, jehož předmětem není nahradit škodu způsobenou opožděností platby, nýbrž mají donucovací povahu, která brání jejich uplatnění v případě, kdy členský stát nemá vědomost o samotné existenci opožděně splněné povinnosti.
3.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1150/2000 v souvislosti s určením data, kdy měl být celní dluh konstatován, potažmo z nesprávného určení data, od kterého počínají běžet úroky z prodlení, neboť dotčené věci byly projednávány před soudy, takže v každém případě nemohlo ke konstatování dojít před vydáním soudního rozhodnutí
Full & Egal Universal Law Academy