14.11.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 419/13
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. září 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce College van Beroep voor het Bedrijfsleven – Nizozemsko) – Koninklijke KPN NV a další v. Autoriteit Consument en Markt (ACM)
(Věc C-28/15) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Společný předpisový rámec pro elektronické komunikační sítě a služby - Směrnice 2002/21/ES - Články 4 a 19 - Vnitrostátní regulační orgán - Harmonizační opatření - Doporučení 2009/396/ES - Právní dosah - Směrnice 2002/19/ES - Články 8 a 13 - Operátor, který byl označen za operátora s významnou tržní silou na určitém trhu - Povinnosti uložené vnitrostátním regulačním orgánem (VRO) - Regulace cen a povinnost nákladového účetnictví - Sazby za ukončení volání v pevných a mobilních sítích - Rozsah přezkumu, který může vykonávat vnitrostátní soud ve vztahu k rozhodnutím vnitrostátního regulačního orgánu“)
(2016/C 419/15)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
College van Beroep voor het Bedrijfsleven
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Koninklijke KPN NV, KPN BV, T-Mobile Netherlands BV, Tele2 Nederland BV, Ziggo BV, Vodafone Libertel BV, Ziggo Services BV, dříve UPC Nederland BV, Ziggo Zakelijk Services BV, dříve UPC Business BV
Žalovaný: Autoriteit Consument en Markt
Výrok
1)
Ustanovení čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, ve spojení s ustanoveními článků 8 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), ve znění směrnice 2009/140, musí být vykládána v tom smyslu, že se vnitrostátní soudy projednávající právní spor týkající se zákonnosti cenové povinnosti, kterou uložil vnitrostátní regulační orgán v případě poskytování služeb ukončení volání v pevných a mobilních sítích, mohou odchýlit od doporučení Komise 2009/396 ze dne 7. května 2009 o regulaci sazeb za ukončení volání v pevných a mobilních sítích v EU, v němž je doporučována metodika výpočtu nákladů „PURE BULRIC“ (Bottom-Up Long-Run Incremental Costs) jakožto vhodné opatření k regulaci cen na trhu ukončení volání, pouze v případě, že mají za to, že to vyžadují důvody spojené s okolnostmi daného případu, zejména se zvláštním charakterem trhu dotčeného členského státu.
2)
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátní soudy projednávající právní spor týkající se legality cenové povinnosti, kterou uložil vnitrostátní regulační orgán v případě poskytování služeb ukončení volání v pevných a mobilních sítích, mohou posoudit přiměřenost této povinnosti s ohledem na cíle uvedené v článku 8 směrnice 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, jakož i v článku 13 směrnice 2002/19, ve znění směrnice 2009/140, a zohlednit skutečnost, že účelem uvedené povinnosti je prosazovat zájmy koncových uživatelů na maloobchodním trhu, který pro účely regulace nepřichází v úvahu.
Vnitrostátní soud nemůže při soudním přezkumu rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu od tohoto orgánu vyžadovat, aby prokázal, že uvedená povinnost skutečně naplňuje cíle stanovené v článku 8 směrnice 2002/21, ve znění směrnice 2009/140.
(1) Úř. věst. C 138, 27.4.2015.
Full & Egal Universal Law Academy