26.9.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 350/11
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 28. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Francie) – Association France Nature Environnement v. Premier ministre, Ministre de l’Écologie, du Développement durable et de l'Énergie
(Věc C-379/15) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2001/42/ES - Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí - Vnitrostátní akt, který je neslučitelný s unijním právem - Právní následky - Pravomoc vnitrostátního soudu dočasně zachovat některé účinky uvedeného aktu - Článek 267 třetí pododstavec SFEU - Povinnost předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce“)
(2016/C 350/14)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Conseil d'État
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Association France Nature Environnement
Žalovaní: Premier ministre, Ministre de l’Écologie, du Développement durable et de l’Énergie
Výrok
1)
Vnitrostátní soud může, umožňuje-li to vnitrostátní právo, výjimečně a v jednotlivých případech omezit některé časové účinky prohlášení protiprávnosti ustanovení vnitrostátního práva, které bylo přijato v rozporu se závazky stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, zejména se závazky, které vyplývají z ustanovení čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, pod podmínkou, že takové omezení je odůvodněno naléhavým zájmem, jenž se týká ochrany životního prostředí, a s přihlédnutím ke specifickým okolnostem věci jím projednávané. Tuto výjimečnou možnost však lze uplatnit pouze v případě, že jsou splněny veškeré podmínky, které vyplývají z rozsudku ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne (C-41/11, EU:C:2012:103), a sice že:
—
napadené ustanovení vnitrostátního práva představuje řádné opatření k provedení unijního práva v oblasti ochrany životního prostředí;
—
přijetí a vstup v platnost nového ustanovení vnitrostátního práva neumožňuje vyhnout se nepříznivým dopadům na životní prostředí plynoucím ze zrušení napadeného ustanovení vnitrostátního práva;
—
v důsledku zrušení posledně uvedeného ustanovení by vznikla právní mezera, pokud jde o provedení unijního práva v oblasti ochrany životního prostředí, která by měla z hlediska životního prostředí ještě nepříznivější dopad ve srovnání s uvedeným ustanovením v tom smyslu, že by toto zrušení vedlo ke snížení úrovně ochrany, čímž by bylo v rozporu i se základním cílem unijního práva, a
—
výjimečné zachování účinků napadeného ustanovení vnitrostátního pokrývá pouze dobu nezbytně nutnou k přijetí opatření umožňujících zhojit zjištěnou protiprávnost.
2)
Za současného stavu unijního práva je vnitrostátní soud, jehož rozhodnutí již nemohou být napadena opravnými prostředky, v zásadě povinen se obrátit na Soudní dvůr se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, aby Soudní dvůr mohl posoudit, zda lze výjimečně dočasně zachovat účinky ustanovení vnitrostátního práva, v jejichž případě bylo konstatováno, že jsou v rozporu s unijním právem, vzhledem k naléhavému zájmu, který souvisí s ochranou životního prostředí, a s přihlédnutím ke specifickým okolnostem věci projednávané tímto vnitrostátním soudem. Uvedený vnitrostátní soud tuto povinnost nemá pouze v případě, že je přesvědčen, že neexistují žádné rozumné pochybnosti, pokud jde o výklad a použití podmínek, které vyplývají z rozsudku ze dne 28. února 2012, Inter-Environnement Wallonie a Terre wallonne (C-41/11, EU:C:2012:103), což musí zevrubně prokázat.
(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.
Full & Egal Universal Law Academy