31.7.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 249/4
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 1. června 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof – Rakousko) – řízení zahájené Gertem Folkem
(Věc C-529/15) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Odpovědnost za životní prostředí - Směrnice 2004/35/ES - Článek 17 - Časová působnost - Provoz vodní elektrárny zahájený před uplynutím lhůty k provedení této směrnice - Článek 2 bod 1 písm. b) - Pojem ‚škody na životním prostředí‘ - Vnitrostátní právní úprava, která vylučuje škody zohledněné v povolení - Článek 12 odst. 1 - Přístup ke spravedlnosti ve věcech týkajících se práva životního prostředí - Aktivní legitimace - Směrnice 2000/60/ES - Článek 4 odst. 7 - Přímý účinek“)
(2017/C 249/05)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Verwaltungsgerichtshof
Účastník původního řízení
Gert Folk
Výrok
1)
Článek 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že s výhradou ověření, jež přísluší předkládajícímu soudu, se tato směrnice vztahuje ratione temporis na škody na životním prostředí, k nimž došlo po 30. dubnu 2007, ale byly způsobeny provozem zařízení povoleného v souladu s právní úpravou o vodách a uvedeného do provozu před tímto datem.
2)
Směrnice 2004/35, ve znění směrnice 2009/31, zejména její čl. 2 bod 1 písm. b), musí být vykládána v tom smyslu, že brání ustanovení vnitrostátního práva, které z pojmu „škody na životním prostředí“ obecně a automaticky vylučuje škodu, která má závažný nepříznivý dopad na ekologický, chemický nebo kvantitativní stav nebo ekologický potenciál dotčených vod, z pouhého důvodu, že je tato škoda zohledněna v povolení uděleném na základě vnitrostátního práva.
3)
V případě, kdy bylo na základě ustanovení vnitrostátního práva povolení uděleno, aniž bylo zkoumáno dodržení podmínek stanovených v čl. 4 odst. 7 písm. a) až d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, není vnitrostátní soud povinen sám ověřit splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení při posuzování otázky, zda jde o škody na životním prostředí ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. b) směrnice 2004/35, ve znění směrnice 2009/31.
4)
Články 12 a 13 směrnice 2004/35, ve znění směrnice 2009/31, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení ve věci v původním řízení, které znemožňuje osobám s rybářským oprávněním zahájit přezkumné řízení ve vztahu ke škodám na životním prostředí ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. b) uvedené směrnice.
(1) Úř. věst. C 406, 7.12.2015.
Full & Egal Universal Law Academy