19.10.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 346/3
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichts Wien (Rakousko) dne 8. července 2015 – Hans Maschek
(Věc C-341/15)
(2015/C 346/03)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Verwaltungsgericht Wien
Účastníci původního řízení
Stěžovatel: Hans Maschek
Odpůrce: Magistratsdirektion der Stadt Wien
Předběžné otázky
1)
Je vnitrostátní právní úprava, jakou představuje předmětné ustanovení § 41a odst. 2 Wiener Besoldungsordnung (Vídeňský platový řád) z roku 1994, který pracovníkovi, jenž na vlastní žádost k určitému dni ukončí pracovní poměr, nepřiznává zásadně žádnou náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve smyslu článku 7 směrnice 2003/88/ES (1), slučitelná s článkem 7 směrnice 2003/88?
V případě záporné odpovědi se klade otázka, zda [je v souladu s článkem 7 směrnice 2003/88/ES] vnitrostátní ustanovení, podle něhož je každý zaměstnanec, který na svou vlastní žádost ukončí pracovní poměr, povinen učinit vše pro to, aby si do ukončení svého pracovního poměru vybral veškerou nevyčerpanou dovolenou na zotavenou, na niž má nárok, a aby nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou v případě ukončení pracovního poměru na žádost pracovníka vznikal jen tehdy, když pracovník žádající o vyčerpání dovolené na zotavenou nemůže svou dovolenou na zotavenou v rozsahu odpovídajícím rozsahu dovolené, na kterou se vztahuje žádost o náhradu, vyčerpat, a to ani v době po podání žádosti o ukončení pracovního poměru.
2)
Je nutno z vycházet z toho, že nárok na odškodnění za nevyčerpanou dovolenou vzniká jen tehdy, když pracovník, který v důsledku pracovní neschopnosti nebyl schopen svou dovolenou vyčerpat ještě před ukončením svého pracovního poměru, a) svého zaměstnavatele bez zbytečného odkladu (v zásadě tedy přede dnem ukončení pracovního poměru) o této své pracovní neschopnosti (která vznikla například v důsledku onemocnění) uvědomí a b) svou pracovní neschopnost (která vznikla například v důsledku onemocnění) bez zbytečného odkladu (v zásadě tedy přede dnem ukončení pracovního poměru) doloží (například lékařským potvrzením o pracovní neschopnosti)?
V případě záporné odpovědi se klade otázka, zda vnitrostátní ustanovení, podle něhož nárok na odškodnění za nevyčerpanou dovolenou vzniká jen tehdy, když pracovník, který v důsledku pracovní neschopnosti nebyl schopen svou dovolenou vyčerpat ještě před ukončením svého pracovního poměru, a) svého zaměstnavatele bez zbytečného odkladu (v zásadě tedy před datem ukončení pracovního poměru) o této své pracovní neschopnosti (která byla například následkem onemocnění) uvědomí a b) svou pracovní neschopnost (která byla například následkem onemocnění) bez zbytečného odkladu (v zásadě tedy před datem ukončení pracovního poměru) doloží (například lékařským potvrzením o pracovní neschopnosti), je v souladu s článkem 7 směrnice 2003/88?
3)
Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 18. března 2004, C342/01 [Gomez], bod 31; ze dne 24. ledna 2012, C282/10 [Dominguez], body 47–50; ze dne 3. května 2012, C337/10 [Neidei], bod 37) je na volném uvážení členských států, zda zákonem stanoví, že pracovník má nárok na dovolenou nebo na náhradu za nevyčerpanou dovolenou přesahující minimální výši nároku zaručenou článkem 7 směrnice 2003/88. Přímo uplatnitelné jsou také nároky, které přiznává článek 7 směrnice 2003/88 (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 24. ledna 2012, C282/10 [Dominguez], body 34–36; ze dne 12. června 2014, C118/13 [Boilacke], bod 28).
Vyplývá z tohoto výkladu článku 7 směrnice 2003/88, že v situaci, kdy vnitrostátní zákonodárce přiznává určitému okruhu osob výrazně vyšší nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou, než jaký zakládá uvedené ustanovení této směrnice, v důsledku přímé použitelnosti článku 7 směrnice 2003/88 přísluší vyšší nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou, než jaký zakládá uvedené ustanovení této směrnice, přiznávaný podle vnitrostátní právní úpravy pouze osobám na základě tohoto ustanovení zvýhodněným, také osobám, jejichž nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou byl na základě příslušného vnitrostátního předpisu uznán v rozporu s touto směrnicí jako oprávněný?
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby; Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9; Zvl. vyd. 05/04 s. 381.
Full & Egal Universal Law Academy