7.9.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 294/47
Kasační opravný prostředek podaný dne 13. července 2015 The National Iranian Gas Company proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 29. dubna 2015 ve věci T-9/13, The National Iranian Gas Company v. Rada
(Věc C-359/15 P)
(2015/C 294/58)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: The National Iranian Gas Company (zástupci: E. Rosenfeld a S. Perrotet, advokáti)
Další účastnice řízení: Rada Evropské unie
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek prvního senátu Tribunálu Evropské unie ve věci T-9/13, oznámený navrhovatelce dne 5. května 2015, kterým Tribunál zamítl žalobu na neplatnost podanou společností National Iranian Gas Company v uvedené věci a uložil ji náhradu veškerých nákladů řízení;
—
vyhověl stanovisku přednesenému navrhovatelkou v prvním stupni;
—
uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka uvádí na podporu svého kasačního opravného prostředku osm důvodů.
Zaprvé, navrhovatelka má za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 82 svého rozhodnutí konstatoval, že Rada přijala rozhodnutí 2012/635 (1) na základě článku 29 SEU, a v bodě 84 z toho dovodil, že toto rozhodnutí nemusí splňovat podmínky stanovené v čl. 215 odst. 2 SFEU. Tribunál se podle ní rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 90 svého rozhodnutí rozhodl, že Rada byla oprávněna stanovit své prováděcí pravomoci v souladu s ustanoveními čl. 291 odst. 2 SFEU. Rada se podle ní dále dopustila dalšího nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že byly splněny podmínky stanovené pro použití čl. 291 odst. 1 SFEU. Článek 215 SFEU je totiž podle ní jediným článkem, který se použije pro omezující opatření. Článek 291 odst. 2 SFEU tedy nemohl být uplatněn tím spíše, že se tento článek použije pouze na opatření vyžadující vydání prováděcích opatření. Zmrazení finančních prostředků přitom je z povahy věci prováděcím opatřením. Nemůže tedy věcně spadat do působnosti čl. 291 odst. 2 SFEU. Podmínky stanovené pro použití čl. 291 odst. 2 SFEU dále nebyly splněny, neboť Rada v napadených rozhodnutích neodůvodnila řádným způsobem tento postup.
Zadruhé, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že konstatoval, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 (2) ve znění rozhodnutí 2012/35 (3) a rozhodnutí 2012/635, jakož i čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 (4), neporušují zásadu bezpečnosti a právní předvídatelnosti, zásadu proporcionality, jakož i právo na vlastnictví. Kritérium kvantitativního i kvalitativního významu ve smyslu bodu 61 rozhodnutí Tribunálu, podle ní v napadených aktech chybí. Tribunál ho tedy podle ní naprosto vykonstruoval s cílem potvrdit platnost napadených aktů. Toto kritérium je podle ní navíc samo o sobě nepřesné a nepřiměřené. Tribunál se tedy podle ní dopustil právního pochybení, když konstatoval, že to, že navrhovatelka platí příspěvek Íránskému státu, představuje podporu ve smyslu napadených aktů.
Zatřetí, navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení v bodech 116 a 117 rozsudku, když rozhodl, že napadené akty byly dostatečně odůvodněné, ačkoli v bodě 115 uvedeného rozsudku sám uznal, že napadené akty neuvádí rozsah a způsob podpory, kterou měla poskytovat. Navrhovatelka dále na základě napadených aktů neporozuměla důvodům, pro které byla sankcionována, což dokládá nedostatečnost odůvodnění.
Začtvrté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 141 svého rozhodnutí rozhodl, že nepřezkoumání situace navrhovatelky v požadované lhůtě nevedlo k tomu, že by bylo protiprávní ponechat ji nadále na seznamu sankcionovaných subjektů, ačkoli tato povinnost je striktně objektivní.
Zapáté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že napadená rozhodnutí nezasahují do základních práv navrhovatelky a nejsou nepřiměřená, ačkoli jsou vágní a nepřesná. Kritérium kvantitativního a kvalitativního významu uplatněné Tribunálem je navíc z podstaty věci svévolné.
Zašesté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 163 a 164 rozsudku rozhodl, že navrhovatelka podporovala íránskou vládu z důvodu, že platila povinný příspěvek, ačkoli tento příspěvek byl pouze daní a navrhovatelka měla stejné postavení jako běžný plátce daně.
Zasedmé, Tribunál nekonstatoval, že Rada porušila zásadu zákazu diskriminace, když nesankcionoval všechny podniky povinné odvádět tento íránskému státu příspěvek, ale pouze navrhovatelku.
Konečně, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 159 svého rozsudku nahradil odůvodnění svým odůvodněním.
(1) Rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 282, s. 58).
(2) Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).
(3) Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, s. 22).
(4) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy