1.2.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 38/27
Kasační opravný prostředek podaný dne 9. listopadu 2015 Industria de Diseño Textil, S.A. (Inditex) proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 9. září 2015 ve věci T-584/14, INDITEX v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-575/15 P)
(2016/C 038/40)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Industria de Diseño Textil, S.A. (Inditex) (zástupkyně: C. Duch Fonoll, advokátka)
Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
Zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie, kterým byla zamítnuta žaloba podaná navrhovatelkou proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 19. května 2014 (věc R 1118/2013-2) a v důsledku toho zrušit napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí výmazového oddělení OHIM ze dne 30. dubna 2013, kterým bylo vyhověno návrhu na výmaz zápisu ochranné známky Společenství ZARA č. 112755 pro služby třídy 39.
—
Uložit OHIM náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
1.
Kasačním opravným prostředkem je prostřednictvím šesti důvodů napadeno odůvodnění uvedené v bodech 32 až 37 napadeného rozsudku.
2.
V prvním důvodu se uvádí, že Tribunál porušil čl. 65 odst. 3 nařízení č. 207/2009 (1), když v bodu 37 napadeného rozsudku překročil meze podané žaloby, od okamžiku, kdy přezkoumal používání ochranné známky ZARA č. 112755 pro služby třídy 39, ačkoli tato otázka nebyla předmětem sporu a žaloba se jí netýkala.
3.
Předmět odvolání podaného k odvolacímu senátu se omezoval na určení, zda používání ochranné známky ZARA, jak jej uváděla společnost Inditex, pro služby dopravy a distribuce zboží dodávaného uvedenou společností osobám oprávněným na základě franšízy, lze považovat za veřejné používání, nebo naopak, pouze za soukromé používání v rámci samotného podniku a tedy, zda jej lze považovat za řádné používání, čili nic. Existence používání ochranné známky ZARA pro dopravní a distribuční služby poskytované majitelem ochranné známky teda nebyla spornou skutečností a byla mimo rámec sporu ve správním řízení.
4.
Ve druhém důvodu společnost Inditex uvádí, že Tribunál se v bodech 32 a 33 napadeného rozsudku dopustil nesprávního právního posouzení při uplatnění čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, když zaměnil pojem „obchodní integrace“ typický pro společnost oprávněnou na základě franšízy integrující se do obchodních postupů poskytovatele franšízy s pojmem „hospodářská integrace“ či „hospodářská jednotka“ ve smyslu úrovně hospodářské závislosti.
5.
Tribunál v bodu 33 napadeného rozsudku zastával názor, že skutečnost, že osoby oprávněné z franšízy společnosti Inditex přebraly model obchodování obchodně integrovaný do obchodních postupů poskytovatele franšízy, pro ně znamená, že ztratily své postavení nezávislých hospodářských jednotek, tedy třetích osob nezávislých na vnitřní organizaci poskytovatele franšízy. Toto posouzení není podle navrhovatelky správné, jelikož odporuje právu.
6.
Ve třetím důvodu se uvádí, že Tribunál v bodu 33 napadeného rozsudku zkreslil pojmy právního prohlášení, které dne 7. května 2012 učinil D. Antonio Abril (příloha 4 žaloby), když část uvedeného prohlášení reprodukoval jen částečně, což Tribunál vedlo k tomu, že tento dokument vyložil nesprávně, což ovlivnilo závěr Tribunálu ohledně uznání veřejného používání ochranné známky ZARA.
7.
Ve čtvrtém důvodu se uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, když v bodu 35 napadeného rozsudku porušil pravidla týkající se toho, že při posouzení řádné povahy používání ochranné známky se musí zohlednit všechny skutečnosti a okolnosti vhodné pro určení řádné povahy jejího obchodního používání. Konkrétně se uvádí se, že Tribunál popřel, že společnost Inditex byla přítomna na trhu služeb dopravy zboží se svou ochrannou známkou ZARA, když neexistoval objem obchodování generovaný prostřednictvím poskytováním služeb třídy 39 u této společnosti.
8.
Tribunál odmítl, že by společnost Inditex nabízela služby dopravy zboží třetím osobám nezávislým na její hospodářské jednotce, jelikož je společnosti, která se věnuje konfekci a prodeji módního zboží, a není dopravní společností. Tento názor Tribunálu je podle navrhovatelky nesprávný a v rozporu s právem, přičemž se cituje příslušná judikatura Unie.
9.
V pátém důvodu společnost Inditex uvádí, že Tribunál v bodu 35 napadeného rozsudku zkreslil pojmy právního prohlášení, které dne 7. května 2012 vykonal D. Antonio Abril, když množstevní údaje v bodu 18 prohlášení vyložil jako údaje dosvědčující obchodní využívání sporné ochranné známky, pokud jde o prodej zboží, zatímco ve skutečnosti se množství uvedená v daném dokumentu týkají množství, která společnost Inditex investovala ve prospěch osob oprávněných na základě franšízy na poskytování dopravních služeb z její strany.
10.
Konečně v šestém důvodu se uvádí nesprávné právní posouzení při porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 v souvislosti s pravidlem 22 nařízení č. 2868/1995 (2), když Tribunál v bodu 36 napadeného rozsudku požadoval od společnosti Inditex probatio diabolica k vyvrácení předložených důkazů o objemu obchodování, jelikož nebyly předloženy faktury, navzdory tomu, že Tribunál si byl vědom toho, že společnost Inditex nemůže faktury předložit, když z důvodů uvedených v odůvodnění žaloby neexistovaly.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
(2) Nariadenie Komisie (ES) č. 2868/95 z 13. decembra 1995, ktorým sa vykonáva nariadenie Rady (ES) č. 40/94 o ochrannej známke spoločenstva (Ú. v. ES L 303, s. 1; Mim. vyd. 17/001, s. 189).
Full & Egal Universal Law Academy