25.1.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 27/14
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 6. listopadu 2015 – Openbaar Ministerie v. Daniel Adam Popławski
(Věc C-579/15)
(2016/C 027/18)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Rechtbank Amsterdam
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: Openbaar Ministerie
Odpůrce: Daniel Adam Popławski
Předběžné otázky
1)
Může členský stát provést čl. 4 odst. 6 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (1) do svého vnitrostátního práva tak, že:
—
vykonávající justiční orgán je bez dalšího povinen odmítnout předání státního příslušníka nebo rezidenta vykonávajícího členského státu za účelem výkonu trestu;
—
uvedené odmítnutí vede ipso iure k připravenosti převzít výkon trestu odnětí svobody uloženého státnímu příslušníkovi nebo osoby mající v tomto členském státě bydliště;
—
ale rozhodnutí o převzetí výkonu je možné přijmout teprve po odmítnutí předání za účelem výkonu trestu a kladné rozhodnutí závisí (1) na existenci právního základu spočívajícího v platné smlouvě nebo úmluvě mezi vydávajícím členským státem a vykonávajícím členským státem; (2) na podmínkách vyplývajících z takové smlouvy nebo úmluvy, a (3) na spolupráci vydávajícího členského státu spočívající například v podání příslušné žádosti,
takže existuje nebezpečí, že po odmítnutí předání za účelem účely výkonu trestu vykonávající členský stát výkon nepřevezme, přičemž tímto nebezpečím není dotčena povinnost odmítnout převzetí výkonu trestu?
2)
V případě záporné odpovědi na první otázku:
a)
Může vnitrostátní soud uplatnit ustanovení rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV přímo, i když ve smyslu článku 9 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních zůstanou právní účinky rámcového rozhodnutí zachovány po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost až do zrušení, zániku nebo změny rámcového rozhodnutí.
b)
Je–li tomu tak, je 4 odst. 6 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV dostatečně přesný a bezpodmínečný, aby mohl být uplatněn vnitrostátním soudem?
3)
V případě záporné odpovědi na otázku 1 a otázku 2 písm. b): může členský stát, jehož vnitrostátní právo pro převzetí výkonu cizího trestu odnětí svobody vyžaduje existenci právního základu v příslušné smlouvě nebo úmluvě, provést čl. 4 odst. 6 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV do svého vnitrostátního práva tak, že čl. 4 odst. 6 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV představuje takový smluvní základ pro účely zamezení nebezpečí nepotrestání spojenému s vnitrostátním požadavkem existence smluvního základu (viz otázka 1)?
V případě záporné odpovědi na otázku 1 a otázku 2 písm. b): může členský stát provést čl. 4 odst. 6 rámcové směrnice 2002/584/SVV do svého vnitrostátního práva tak, že pro odmítnutí předání za účelem výkonu trestu osoby s bydlištěm ve vykonávajícím členském státě, který je státním příslušníkem jiného členského státu, stanoví podmínku, že vykonávající členský stát musí mít jurisdikci ve vztahu ke skutkům uvedeným v evropském zatýkacím rozkazu a nesmí existovat skutečná překážka v (případném) stíhání takového rezidenta ve vykonávajícím členskému státě pro takové skutky (například odmítnutí vydávajícího členského státu předat trestní spis vykonávajícímu členskému státu), zatímco takovou podmínku nestanoví pro odmítnutí předání za účelem výkonu trestu v případě státního příslušníka vykonávajícího členského státu?
(1) Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy