USNESENÍ MÍSTOPŘEDSEDY SOUDNÍHO DVORA
6. října 2015 ( * )
„Kasační opravný prostředek — Vedlejší účastenství — Věřitel jednoho z hlavních účastníků řízení — Zájem na rozhodnutí sporu — Neexistence“
Ve věci C‑362/15 P(I),
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 57 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 14. července 2015,
Anonymos Elliniki Metalleftiki kai Metallourgiki Etairia Larymnis Larko, se sídlem v Kallithea (Řecko), zastoupenou V. Koulourisem, dikigoros,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
dalšími účastnicemi řízení jsou:
Larko Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki AE, se sídlem v Aténách (Řecko),
žalobkyně v prvním stupni,
Evropská komise, zastoupená A. Bouchagiarem a É. Gippini Fournierem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
MÍSTOPŘEDSEDA SOUDNÍHO DVORA,
po vyslechnutí prvního generálního advokáta M. Watheleta,
vydává toto
Usnesení
1
Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Anonymos Elliniki Metalleftiki kai Metallourgiki Etairia Larymnis Larko (dále jen „bývalá Larko“) domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 11. června 2015, Larko v. Komise (T‑412/14, EU:T:2015:431, dále jen „napadené usnesení“), kterým byl zamítnut její návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Larko Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki AE (dále jen „nová Larko“), žalobkyně v prvním stupni ve věci T‑412/14.
2
Nová Larko převzala během roku 1989 činnosti v těžbě, zpracování a obchodu s feroniklem, které předtím prováděla bývalá Larko. Ze spisu vyplývá, že nová Larko dluží bývalé Larko velkou částku peněz. Žalobou ve věci T‑412/14 se nová Larko domáhá u Tribunálu zrušení rozhodnutí C(2014)1805 Komise ze dne 27. března 2014 týkajícího se státní podpory SA.37954 (2013/N) poskytnuté Řeckem nové Larko v souvislosti s postoupením jejích určitých aktiv (Úř. věst. C 156, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“). V uvedeném rozhodnutí Evropská komise rozhodla, že prodej aktiv nové Larko v souladu s navrhovaným plánem prodeje nepředstavoval státní podporu a že s ohledem na uvedený plán nebyla mezi novou Larko a nabyvateli uvedených aktiv hospodářská návaznost, pokud jde o případné vracení dřívějších státních podpor.
3
Bývalá Larko se dále domáhá u Soudního dvora, aby vyhověl jejímu návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastnice.
4
Komise předložila vyjádření ke kasačnímu opravnému prostředku dne 29. července 2015.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
5
Na úvod je třeba připomenout, že podle čl. 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora Evropské unie může do řízení před soudy Evropské unie vstoupit každá osoba, která může prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého jednomu z nich.
6
Z ustálené judikatury vyplývá, že pojem „zájem na rozhodnutí sporu“ ve smyslu uvedeného čl. 40 druhého pododstavce musí být vymezován z hlediska samotného předmětu sporu a je nutno ho chápat jako přímý a trvající zájem na tom, jak bude rozhodnuto o samotných návrhových žádáních, a nikoli jako zájem ve vztahu k uplatňovaným důvodům nebo argumentům. Slovní spojení „rozhodnutí sporu“ totiž znamená požadované konečné rozhodnutí, tak jak by se promítlo do výroku rozsudku (viz usnesení předsedy Soudního dvora Komise v. EnBW, C‑365/12 P, EU:C:2013:83, bod 7 a citovaná judikatura).
7
V tomto ohledu je třeba zejména ověřit, zda se napadený akt bezprostředně dotýká osoby podávající návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník a zda je její zájem na rozhodnutí sporu jistý (viz usnesení předsedy Soudního dvora Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:135, bod 7 a citovaná judikatura). Zájem na rozhodnutí sporu lze v zásadě považovat za dostatečně přímý pouze v případě, že toto rozhodnutí je s to změnit právní postavení osoby podávající návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník [v tomto viz smyslu usnesení předsedy Soudního dvora National Power a PowerGen v. Komise, C‑151/97 P(I) a C‑157/97 P(I), EU:C:1997:307, bod 61;Schenker v. Air France a Komise, C‑589/11 P(I),EU:C:2012:332, body 14 a 15, jakož i Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:135, body 4 a 11].
8
Důvody kasačního opravného prostředku uplatněné bývalou Larko je třeba zkoumat právě ve světle těchto úvah.
9
Kasační opravný prostředek je rozdělen do tří důvodů vycházejících:
—
z nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o neexistenci přímého zájmu;
—
porušení článku 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora, pokud jde o neexistenci přímého zájmu; tento důvod je dále rozdělen na dvě části, z nichž první vychází z nesprávného výkladu a uplatnění uvedeného ustanovení a druhá ze zkreslení důkazů a nedostatečného odůvodnění, jakož i
—
z porušení článku 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora, pokud jde o neexistenci jistého zájmu.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
10
Bývalá Larko tvrdí, že Komise přijala tentýž den, tj. 27. března 2014, kromě napadeného rozhodnutí i rozhodnutí 2014/539/EU Komise ve věci státní podpory SA.34572 (13/C) (ex 13/NN) poskytnuté Řeckem [nové Larko] (Úř. věst. L 254, s. 24, dále jen „rozhodnutí o neslučitelnosti“). Uvádí, že Komise v něm rozhodla, že určité podpory poskytnuté nové Larko jsou neslučitelné s vnitřním trhem a nařídila jejich navrácení.
11
Podle bývalé Larko Tribunál v bodě 13 napadeného usnesení konstatoval, že se jakožto jediný důležitý věřitel nové Larko opírá o sporné rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím o neslučitelnosti, aby prokázala, že jí tato rozhodnutí znemožňují, aby její pohledávky zaplatila nová Larko, avšak této problematice se dále nevěnoval. V bodech 15 až 17 napadeného usnesení týkajících se přímého zájmu bývalé Larko Tribunál podle ní pouze odmítl některé částečné argumenty, aniž je zasadil do kontextu, a tyto argumenty nijak celkově nevyhodnotil.
12
V tomto ohledu třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemusí Tribunál v rámci povinnosti uvést odůvodnění poskytnout vysvětlení, v němž by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a jeho odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál neuznal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum (rozsudek Gogos v. Komise, C‑583/08 P, EU:C:2010:287, bod 30 a citovaná judikatura).
13
V napadeném usnesení Tribunál nejprve v bodě 15 konstatoval, že mezi sporným rozhodnutím a rozhodnutím o neslučitelnosti na straně jedné a mezi pohledávkami, které uplatňuje bývalá Larko, na straně druhé neexistuje přímý vztah, a poté v bodě 16 tohoto usnesení uvedl, že tato dvě rozhodnutí brána společně nemusí mít nutně za následek, že bývalá Larko nebude moci dosáhnout uspokojení svých nároků vůči nové Larko. Tribunál poté v bodě 17 napadeného usnesení uvedl, že zájmy bývalé Larko budou rozhodnutím sporu dotčeny pouze z hlediska finančních důsledků, které toto rozhodnutí bude mít na novou Larko. Zájmy bývalé Larko tak souvisí s rozhodnutím sporu pouze nepřímo.
14
Je třeba konstatovat, že s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 12 tohoto usnesení Tribunál v bodech 15 až 17 napadeného usnesení dostatečně vysvětlil specifické důvody, na jejichž základě dospěl k závěru, že argumenty bývalé Larko stran účinků sporného rozhodnutí ve spojení s účinky rozhodnutí o neslučitelnosti musí být zamítnuty. Toto odůvodnění totiž bývalé Larko umožňuje seznámit se s důvody, které bez ohledu na jejich opodstatněnost vedly Tribunál k závěru, že bývalá Larko nemá přímý zájem na rozhodnutí sporu a Soudní dvůr disponuje poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 6 a 7 tohoto usnesení.
15
Za těchto podmínek musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
16
V první části druhého důvodu svého kasačního opravného prostředku vytýká bývalá Larko Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a aplikaci článku 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora, když toto ustanovení aplikoval abstraktně bez zvážení zvláštních okolností případu. Tribunál podle ní zejména nezvážil účinky sporného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím o neslučitelnosti, jakož i zvláštní postavení bývalé Larko jako jediného důležitého věřitele nové Larko. Bývalá Larko podle ní dále měla zvláštní postavení vyplývající z opatření přijatých řeckými orgány, která údajně ztěžovala vymožení jejích pohledávek vůči nové Larko. Tyto vztahy a postavení podle ní jako celek de facto zakládaly zájem na rozhodnutí sporu. Tribunál tedy podle ní porušil uvedené ustanovení, když tento zájem posoudil jako nedostatečný.
17
V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že okolnost, že má dlužník, jako je nová Larko, sám o sobě povinnost vrátit státní podpory – což v tomto případě vyplývá z napadeného rozhodnutí, které vylučuje, aby nabyvatelé aktiv nové Larko měli společně a nerozdílně s ní povinnost vrátit určité podpory, ve spojení s rozhodnutím o neslučitelnosti, které prohlašuje tytéž podpory za neslučitelné s vnitřním trhem – může mít za předpokladu, že jsou tato dvě rozhodnutí platná, hospodářské a finanční důsledky pro jeho věřitele, jelikož omezuje jejich možnost získat platby za všechny jejich pohledávky, což Tribunál správně konstatoval v bodě 17 napadeného usnesení.
18
Skutečnost, že bývalá Larko je jediným důležitým věřitelem nové Larko a že měla údajně zvláštní potíže při vymáhání zaplacení svých pohledávek z důvodu určitých opatření přijatých řeckými orgány, má za následek, že taková povinnost, která byla uložena nové Larko, může mít v praxi vliv na hospodářské a finanční zájmy bývalé Larko ve větší míře než u ostatních věřitelů.
19
Avšak i kdyby byly hospodářské a finanční zájmy věřitele hlavního účastníka řízení ve věci projednávané před Tribunálem do značné míry dotčeny, nelze konstatovat, že zájmy tohoto věřitele byly dotčeny přímo ve smyslu judikatury citované v bodech 6 a 7 tohoto usnesení, neboť se tím nemění právní postavení uvedeného věřitele. Takové hospodářské a finanční zájmy věřitele se totiž kryjí se zájmy dlužníka, který je hlavním účastníkem řízení v této věci, a podobně jako zájmy akcionářů tohoto účastníka řízení jsou rozhodnutím sporu dotčeny pouze nepřímo prostřednictvím důsledků, které uvedené rozhodnutí způsobí hlavnímu účastníkovi řízení (stran případu akcionáře hlavního účastníka řízení viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. března 1993, AITEC v. Komise, C‑97/92, C‑105/92 a C‑106/92, EU:C:1993:954, bod 15).
20
Jinak je tomu v případě, že rozhodnutí sporu může změnit vlastní právní postavení věřitele, který podává návrh na vstup do řízení na podporu svého dlužníka. To platí zejména tehdy, má-li uvedené rozhodnutí na právní kvalifikaci pohledávky podle vnitrostátního práva, která může být zapsána do zajištěných nebo nezajištěných pasiv dlužníka v závislosti na výsledku sporu u unijního soudu (usnesení předsedy Soudního dvora, Belgie v. Komise, C‑197/99 P, EU:C:2000:720, body 29 až 31). V tomto případě sice bývalá Larko tvrdí, že hospodářská hodnota pohledávek, které je jí nová Larko dlužná, může být ovlivněna řešením sporu před Tribunálem, avšak nepředkládá žádný argument, který by prokázal, že právní kvalifikace jejích pohledávek bude rozhodnutím sporu ovlivněna.
21
Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a aplikaci článku 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora, když konstatoval, že zájmy bývalé Larko nejsou přímo dotčeny rozhodnutím sporu, který je mu předložen.
22
V druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku bývalá Larko vytýká Tribunálu, že zkreslil důkazy a neposkytl dostatečné odůvodnění, když v bodě 16 napadeného usnesení rozhodl, že sporné rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím o neslučitelnosti nemá nutně za následek to, že bývalá Larko nebude moci uspokojit pohledávky za novou Larko. Toto nesprávné posouzení, které je podle ní základním kamenem v argumentaci Tribunálu, jde proti důkazům, které mu předložila bývalá Larko, z nichž vyplývá, že tato dvě rozhodnutí brána společně by připravila novou Larko o všechna její aktiva a bývalá Larko je jediným důležitým věřitelem nové Larko. Tribunál měl podle ní alespoň uvést, proč předmětné důkazy nezohlednil.
23
V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že argumenty bývalé Larko jsou založeny na nesprávném výkladu první věty bodu 16 napadeného usnesení.
24
Výše uvedenou větu je totiž třeba číst ve světle odůvodnění jednak toho, které ji předchází, jednak toho, které po ní následuje. Tribunál v bodě 15 napadeného rozhodnutí konstatoval, že sporné rozhodnutí a rozhodnutí o neslučitelnosti nemají přímý vztah k pohledávkám uplatňovaným bývalou Larko vůči nové Larko, a v bodě 17 napadeného usnesení rozhodl, že zájmy bývalé Larko budou rozhodnutím sporu, který rozhoduje, dotčeny pouze z hlediska finančních důsledků, které bude mít pro novou Larko uvedené rozhodnutí.
25
První věta bodu 16 napadeného usnesení sleduje tuto logiku, a není tedy na rozdíl od toho, co tvrdí bývalá Larko, základním kamenem pro odůvodnění Tribunálu. Když Tribunál konstatoval, že dvě dotčená rozhodnutí nemusí mít nutně za následek, že bývalá Larko nebude moci uspokojit své pohledávky za novou Larko, konstatoval v podstatě pouze to, že případná nemožnost uspokojit své pohledávky by pro bývalou Larko nevyplývala přímo z účinků těchto rozhodnutí jako takových, nýbrž případně z nedostatku zdrojů v majetku nové Larko, což je okolnost, která nemůže být z právního hlediska přičítaná jedinému faktoru.
26
V každém případě, i kdyby šlo v případě první věty bodu 16 napadeného usnesení o zkreslení skutkového stavu, není to důvodem pro zrušení tohoto usnesení. Jak totiž vyplývá z bodu 19 tohoto usnesení, okolnost, že byly hospodářské a finanční zájmy nové Larko dotčeny v důsledku sporného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím o neslučitelnosti, čehož se bývalá Larko dovolává, dokládá pouze nepřímý zájem bývalé Larko na rozhodnutí sporu, což není dostačující z hlediska podmínek uvedených v článku 40 druhém pododstavci Statutu Soudního dvora.
27
Pokud jde o tvrzení ohledně nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku bylo v bodě 14 tohoto usnesení konstatováno, že Tribunál po právní stránce dostatečně odůvodnil svůj závěr stran toho, že se rozhodnutí sporu zájmů bývalé Larko přímo nedotýká.
28
Z výše uvedeného plyne, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
Ke třetímu žalobnímu důvodu
29
V třetím důvodu kasačního opravného prostředku bývalá Larko tvrdí, že se Tribunál v bodech 18 až 20 napadeného usnesení dopustil nesprávného právního posouzení, když v podstatě rozhodl, že její zájem na rozhodnutí sporu nebyl jistý, protože jiní věřitelé mohli mít přednost před pohledávkami bývalé Larko a hospodářské zdroje nové Larko se v každém případě mohly jevit jako nedostatečné k uspokojení pohledávek bývalé Larko. Bývalá Larko kromě toho zpochybňuje požadavek na existenci jistého zájmu s ohledem na znění článku 40 druhého pododstavce Statutu Soudního dvora.
30
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemohou argumenty směřující proti nadbytečnému odůvodnění rozhodnutí Tribunálu vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a nejsou tedy relevantní (rozsudek Komise v. IPK International, C‑336/13 P, EU:C:2015:83, bod 33 a citovaná judikatura.
31
V projednávaném případě je nutné konstatovat, že při neexistenci přímého zájmu na rozhodnutí sporu na straně bývalé Larko, což je okolnost, která vzhledem k tomu, že byl první a druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut, prokázána s konečnou platností, nemůže nesprávné právní posouzení namítané v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku odůvodňovat zrušení napadeného usnesení, ani kdyby bylo prokázáno.
32
Třetí důvod kasačního opravného prostředku je tedy irelevantní a musí být v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 30 tohoto usnesení zamítnut.
33
Z výše uvedeného vyplývá, že tento kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu, jelikož žádnému z důvodů tohoto kasačního opravného prostředku vznesených bývalou Larko na jeho podporu nebylo vyhověno.
K nákladům řízení
34
Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a bývalá Larko neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí rovněž náklady řízení vynaložené Komisí.
Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto:
1)
Kasační opravný prostředek se zamítá.
2)
Anonymos Elliniki Metalleftiki kai Metallourgiki Etairia Larymnis Larko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Podpisy.
( * ) Jednací jazyk: řečtina.
Full & Egal Universal Law Academy