26.8.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 288/43
Rozsudek Tribunálu ze dne 2. července 2019 — Fulmen v. Rada
(Věc T-405/15) (1)
(„Mimosmluvní odpovědnost - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice - Zmrazení finančních prostředků - Náhrada újmy údajně vzniklé v návaznosti na zapsání a ponechání jména žalobce na seznamech osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření - Majetková újma - Nemajetková újma“)
(2019/C 288/55)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: Fulmen (Teherán, Írán) (zástupci: A. Bahrami a N. Korogiannakis, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: R. Liudvinaviciute-Cordeiro a M. Bishop, zmocněnci)
Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: původně A. Aresu a D. Gauci, poté A. Aresu a R. Tricot, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh na základě článku 268 SFEU znějící na náhradu újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla v zásadě v návaznosti na přijetí rozhodnutí Rady 2010/413/CFSP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2010, L 195, s. 25), rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 281, str. 81), a nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010, o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1), kterými bylo jméno žalobce zapsáno a ponecháno na seznamu osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření.
Výrok rozsudku
1)
Radě Evropské unie se ukládá, aby uhradila společnosti Fulmen 50 000 eur jako nemajetkovou újmu, která jmenované společnosti byla způsobena.
2)
Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3)
Fulmen, Rada a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.
(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.
Full & Egal Universal Law Academy