16.3.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 89/40
Žaloba podaná dne 23. ledna 2015 – Hispasat v. Komise
(Věc T-36/15)
(2015/C 089/48)
Jednací jazyk: španělština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Hispasat, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupci: J. Buendía Sierra, A. Lamadrid de Pablo a A. Balcells Cartagena, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil napadené rozhodnutí a zejména jeho článek 1 v rozsahu, v němž konstatuje existenci státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem v souvislosti se společností HISPASAT;
—
zrušil v důsledku toho inkasní příkazy vydané v článcích 3 a 4 rozhodnutí, a
—
uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1.
Žalobkyně má za to, že Komise se tím, že společnost HISPASAT S.A. označila za přímého příjemce sporného opatření, dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností, které musí vést ke zrušení rozhodnutí, jelikož tento podnik se na opatřeních nepodílel ani z nich neměl prospěch. Dále namítá, že Evropská komise tím, že po zahájení šetření bez analýzy nastalých skutkových okolností a bez toho, aby žalobkyni poskytla možnost být ve správním řízení vyslechnuta, označila společnost HISPASAT S.A. za příjemce opatření, porušila zásadu řádné správy.
2.
Žalobkyně podpůrně tvrdí, že Komise porušila články 106 SFEU a 107 SFEU, jakož i Protokol č. 26 SFEU, neboť opatření přezkoumávaná v rozhodnutí nepředstavují státní podporu, jelikož neexistuje hospodářská činnost, nýbrž jde o činnost vlastní orgánům veřejné moci coby správních orgánů. Podpůrně k výše uvedenému má žalobkyně za to, že v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, a sice že sporná opatření nemají souvislost s poskytováním veřejné služby v obecném zájmu (služby obecného hospodářského zájmu), a v důsledku něj i nesprávné posouzení jak použitelnosti judikatury Altmark, tak rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu 2005/842/ES (rozhodnutí podle čl. 86 odst. 2), které mohlo vést k určení, že podpory neexistují, nebo že případné podpory jsou slučitelné.
3.
Žalobkyně má také za to, že sporná opatření nejsou s to narušit hospodářskou soutěž ani obchod mezi členskými státy.
4.
Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise dospěla v napadeném rozhodnutí ke zjevně nesprávnému posouzení slučitelnosti podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, a to (i) zaprvé tím, že zásadu technologické neutrality považovala za zásadu absolutní; (ii) zadruhé tím, že dospěla k závěru, že sporná opatření jsou – navzdory opačným závěrům obsaženým v odborných zprávách předložených Juntou (vládou autonomního společenství), ústředními orgány španělské státní správy a jedním soukromým subjektem – v rozporu s technologickou neutralitou; (iii) zatřetí závěrem, že sporná opatření nejsou vhodná a přiměřená, a (iv) začtvrté tvrzením, že dané opatření vede ke zbytečnému narušování hospodářské soutěže.
5.
Podpůrně žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je v rozporu s nařízením č. 659/1999, neboť je v něm nesprávně posouzena existující podpora podle jeho čl. 1 písm. b) bodu v).
Full & Egal Universal Law Academy