27.7.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 245/32
Žaloba podaná dne 24. dubna 2015 – National Iranian Tanker Company v. Rada
(Věc T-207/15)
(2015/C 245/38)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: National Iranian Tanker Company (Teherán, Írán) (zástupci: T. de la Mare, QC, M. Lester a J. Pobjoy, barristers, R. Chandrasekera, S. Ashley a C. Murphy, solicitors)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/236 ze dne 12. února 2015, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 39, s. 18) a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/230 ze dne 12. února 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 39, s. 3), v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně,
—
podpůrně, prohlásil, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu ve znění pozdějších předpisů a čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu ve znění pozdějších předpisů jsou ve vztahu k žalobkyni nepoužitelná, neboť jsou protiprávní, a
—
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1.
První žalobní důvod vychází z toho, že Rada tím, že opětovně zapsala žalobkyni na seznamy na základě týchž skutkových tvrzení, která Tribunál odmítl v rozsudku ze dne 3. července 2014, National Iranian Tanker Company v. Rada (T-565/12, Sb. rozh., EU:T:2014:608, dále jen „rozsudek NITC“), porušila zásady překážky věci pravomocně rozsouzené, právní jistoty, legitimního očekávání a věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, a nerespektovala právo žalobkyně na účinný procesní prostředek ve smyslu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2.
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Rada nerespektovala kritérium pro zapsání na seznamy, podle něhož žalobkyně musela poskytovat finanční nebo logistickou podporu íránské vládě. Tribunál tvrzení o finanční podpoře odmítl v rozsudku NITC. Žalobkyně není pro íránskou vládu zdrojem jakýchkoliv finančních příjmů a ta od ní nic nedostává, a to ani prostřednictvím jejích akcionářů či jiným způsobem. Jak Tribunál rozhodl v rozsudku NITC, nepřímá finanční podpora ke splnění tohoto kritéria nepostačuje. Tvrzení o logistické podpoře je jen překvalifikováním tvrzení již předložených ve věci NITC. Požadovaná příčinná souvislost mezi činnostmi žalobkyně a šířením jaderných zbraní zde každopádně chybí, neboť poskytuje-li žalobkyně nějakou podporu, jedná se nanejvýš o nepřímou logistickou podporu.
3.
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila právo žalobkyně na obhajobu, jakož i její právo na řádnou správu a na účinnou soudní ochranu. Konkrétněji, Rada a) neinformovala žalobkyni o skutečných důvodech jejího opětovného zapsání na seznamy ani nepředložila proti ní uplatněné důkazy a b) neumožnila žalobkyni uplatnit její stanovisko ohledně skutečných důvodů jejího opětovného zapsání nebo proti ní uplatněných důkazů před jejím opětovným zapsáním na seznamy.
4.
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neoprávněně a nepřiměřeně porušila základní práva žalobkyně, včetně jejího práva vlastnit majetek, svobody podnikání a práva na ochranu dobrého jména. Napadené akty mají na žalobkyni značný dopad, pokud jde o její aktivity, jakož i její dobré jméno a goodwill v celém světě. Zapsání žalobkyně na seznamy by mohlo mít zničující důsledky na osoby, jimž jsou vypláceny prostředky z penzijních fondů akcionářů žalobkyně, jimiž jsou pouze nevinní íránští občané, většinou důchodci. Rada ani neprokázala, že by zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů žalobkyně souviselo s nějakým legitimním cílem nebo bylo takovým cílem odůvodněno, ani, a fortiori, že by toto opatření bylo takovému cíli přiměřené.
5.
Pátý žalobní důvod, uplatněný na podporu námitky protiprávnosti, vychází z toho, že pokud by v rozporu s argumenty uplatněnými v rámci druhého žalobního důvodu musely být čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413 a čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2012 vykládány v tom smyslu, že zahrnují a) nepřímou finanční podporu nebo b) logistickou podporu nemající žádný vztah k šíření jaderných zbraní, byla by tato kritéria protiprávní a nepřiměřená cílům rozhodnutí 2010/413 a nařízení č. 267/2012. Svévolně určený rozsah a dosah kritérií, vyplývající z tohoto širšího výkladu, by překračovaly meze toho, co je vhodné a nutné k dosažení těchto cílů. Tato ustanovení by tedy byla protiprávní.
Full & Egal Universal Law Academy