19.10.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 346/35
Žaloba podaná dne 31. srpna 2015 – Nizozemsko v. Komise
(Věc T-501/15)
(2015/C 346/40)
Jednací jazyk: nizozemština
Účastníci řízení
Žalobce: Nizozemské království (zástupci: M. Bulterman, B. Koopman a H. Stergiou)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí,
—
v rozsahu, v němž se týká finanční opravy ve výši 336 064,53 eur (2009), 403 863,66 eur (2010) a 230 786,49 eur (2011) provedené v souvislosti se skutečností, že Evropská komise měla za to, že sankční režim je uplatňován příliš shovívavě,
—
v rozsahu, v němž se týká finanční opravy provedené v souvislosti s částečnou kontrolou tří povinných požadavků v roce 2009 (1 597 182 eur, 15,53 eur a 358,20 eur), čtyř povinných požadavků v roce 2010 (1 630 540,68 eur a 6 520,50 eur) a čtyř povinných požadavků v roce 2011 (1 631 326,51 eur), pokud jde o posouzení Evropské komise, že Nizozemsko porušilo povinný požadavek na hospodaření č. 8,
—
uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobce se domáhá částečného zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/1119 ze dne 22. června 2015, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) [oznámeno pod číslem C(2015) 4076] (Úř. věst. L 182, s. 39).
Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.
1.
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 24 nařízení (ES) č. 73/2009 (1) a článku 71 nařízení (ES) č. 1122/2009 (2) v důsledku závěru o přílišné shovívavosti při uplatňování nizozemského sankčního režimu, který je v rozporu s těmito ustanoveními.
2.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článků 3, 4 a 5 nařízení (ES) č. 73/2009 v důsledku závěru, který je v rozporu s těmito ustanoveními a se zásadou právní jistoty a spočívá v tom, že Nizozemsko údajně provedlo částečnou kontrolu povinného požadavku na hospodaření (SMR) č. 8 stanoveného v příloze II nařízení (ES) č. 73/2009. Komise se podle názoru žalobce nesprávně domnívala, že nizozemský sankční režim nesplňuje všechny požadavky stanovené nařízením (ES) č. 21/2004 (3) a články 3, 4 a 5 nařízení (ES) č. 73/2009.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 30, s. 16).
(2) Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009 , kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. L 316, s. 65).
(3) Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 ze dne 17. prosince 2003 o stanovení systému identifikace a evidence ovcí a koz a o změně nařízení (ES) č. 1782/2003 a směrnic 92/102/EHS a 64/432/EHS (Úř. věst. L 5, s. 8).
Full & Egal Universal Law Academy