21.8.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 277/10
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. června 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Kehl – Německo) – trestní řízení proti A
(Věc C-9/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Nařízení (ES) č. 562/2006 - Kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) - Články 20 a 21 - Překračování vnitřních hranic - Kontroly na území - Vnitrostátní právní úprava povolující kontroly za účelem zjistit totožnost osob kontrolovaných v pásmu 30 km od společné státní hranice s jinými smluvními státy Úmluvy k provedení Schengenské dohody - Možnost kontroly bez ohledu na chování dotčené osoby nebo na existenci zvláštních okolností - Vnitrostátní právní úprava umožňující některá opatření kontroly osob v areálu železničních nádraží“)
(2017/C 277/13)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Amtsgericht Kehl
Účastník původního trestního řízení
A
za přítomnosti: Staatsanwaltschaft Offenburg
Výrok
1)
Článek 67 odst. 2 SFEU, jakož i články 20 a 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, se mají vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, která policejním orgánům dotčeného členského státu svěřuje pravomoc k tomu, aby v pásmu širokém 30 km podél pozemní hranice tohoto členského státu s jinými smluvními státy Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané v Schengenu (Lucembursko) dne 19. června 1990, a k zabránění nebo ukončení nedovoleného vstupu na svrchované území tohoto členského státu nebo pobytu v něm nebo za účelem prevence určitých trestných činů, které směřují proti bezpečnosti hranice, zjišťovali totožnost každé osoby bez ohledu na její chování a existenci zvláštních okolností, ledaže tato právní úprava stanoví nezbytný rámec této pravomoci zaručující, že výkon této pravomoci nemůže mít v praxi účinek rovnocenný hraničním kontrolám, což musí ověřit předkládající soud.
2)
Článek 67 odst. 2 SFEU, jakož i články 20 a 21 nařízení č. 562/2006, ve znění nařízení č. 610/2013, se mají vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, která policejním orgánům dotčeného členského státu svěřuje pravomoc ve vlacích a v areálu železničních zařízení železnic tohoto členského státu provádět u každé osoby kontroly totožnosti nebo dokumentů umožňujících překročit hranici, jakož i za tímto účelem krátkodobě zadržet každou osobu a klást jí dotazy, pokud jsou tyto kontroly založeny na znalosti situace nebo zkušenostech pohraniční policie, za podmínky, že výkon uvedených kontrol ve vnitrostátním právu podléhá upřesněním a omezením určujícím intenzitu, četnost a selektivnost těchto kontrol, což musí ověřit předkládající soud.
(1) Úř. věst. C 136, 18.4.2016.