31.7.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 249/8
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 8. června 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Ordinario di Venezia – Itálie) – Vinyls Italia SpA, v úpadku v. Mediterranea di Navigazione SpA
(Věc C-54/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Úpadkové řízení - Nařízení (ES) č. 1346/2000 - Články 4 a 13 - Úkony poškozující všechny věřitele - Podmínky, za nichž může být dotčený úkon napaden - Úkon podléhající právu jiného členského státu, než ve kterém bylo řízení zahájeno - Úkon, který nelze napadnout na základě tohoto práva - Nařízení (ES) č. 593/2008 - Článek 3 odst. 3 - Právo, které si strany zvolí - Umístění všech prvků dotyčné situace ve státě, který řízení zahájil - Dopad“)
(2017/C 249/11)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale Ordinario di Venezia
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Vinyls Italia SpA, v úpadku
Žalovaná: Mediterranea di Navigazione SpA
Výrok
1)
Článek 13 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že forma a lhůta, ve kterých osoba, která měla prospěch z úkonu poškozujícího všechny věřitele, musí vznést námitku na základě tohoto článku v souvislosti s návrhem na zamítnutí žaloby znějící na právní neúčinnost tohoto úkonu podle ustanovení lex fori concursus, jakož i otázka, zda tento článek lze rovněž použít z úřední povinnosti příslušným soudem, případně po uplynutí lhůty stanovené dotyčné straně, spadají pod procesní právo členského státu, na jehož území se spor projednává. Toto právo však nesmí být méně příznivé než právo upravující podobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a nesmí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity), což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
2)
Článek 13 nařízení č. 1346/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že účastník řízení, který nese důkazní břemeno, musí prokázat, že pokud lex causae připouští napadení úkonu považovaného za poškozující úkon, nejsou v konkrétním případě splněny podmínky – odlišné od podmínek stanovených lex fori concursus – aby procesnímu prostředku podanému proti tomuto úkonu mohlo být vyhověno.
3)
Článku 13 nařízení č. 1346/2000 se lze právoplatně dovolávat, pokud si smluvní strany, které mají sídlo v jednom a témže členském státě, na jehož území se rovněž nacházejí všechny ostatní prvky relevantní pro dotyčnou situaci, zvolily jako právo rozhodné pro tuto smlouvu právo jiného členského státu, za podmínky, že si tyto strany nezvolily toto právo podvodně nebo zneužívajícím způsobem, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
(1) Úř. věst. C 156, 2.5.2016.