11.9.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 300/3
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. července 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Provincial de Alicante – Španělsko) – Ornua Co-operative Limited, dříve The Irish Dairy Board Co-operative Limited v. Tindale & Stanton Ltd España, SL
(Věc C-93/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Duševní vlastnictví - Ochranná známka Evropské unie - Jednotná povaha - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 9 odst. 1 písm. b) a c) - Jednotná ochrana práva z ochranné známky Evropské unie proti nebezpečím záměny a poškození dobrého jména - Pokojná koexistence této ochranné známky a národní ochranné známky užívané třetí osobou v části Evropské unie - Chybějící pokojná koexistence jinde v Unii - Vnímání průměrného spotřebitele - Rozdílné vnímání, které může existovat v různých částech Unie“)
(2017/C 300/04)
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Audiencia Provincial de Alicante
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Ornua Co-operative Limited, dříve The Irish Dairy Board Co-operative Limited
Žalovaná: Tindale & Stanton Ltd España, SL
Výrok
1)
Článek 9 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že ochranná známka EU a národní ochranná známka v jedné části Evropské unie pokojně koexistují, neumožňuje dospět k závěru, že v jiné části Unie, kde k pokojné koexistenci této ochranné známky EU a označení totožného s touto národní ochrannou známkou nedochází, neexistuje nebezpečí záměny mezi uvedenou ochrannou známkou EU a tímto označením.
2)
Článek 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnosti, které by podle soudu pro ochranné známky EU, jenž má rozhodnout o žalobě pro porušení práv z duševního vlastnictví, byly relevantní pro posouzení, zda je majitel ochranné známky EU oprávněn zakázat užívání označení v části Evropské unie, které se netýká tato žaloba, může uvedený soud vzít do úvahy při posouzení, zda je tento majitel oprávněn zakázat užívání tohoto označení v části Unie, které se uvedená žaloba týká, pokud se tržní podmínky a sociokulturní okolnosti v obou uvedených částech Unie od sebe výrazně neliší.
3)
Článek 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že ochranná známka EU s dobrým jménem a označení v jedné části Evropské unie pokojně koexistují, neumožňuje dospět k závěru, že v jiné části Unie, kde k této pokojné koexistenci nedochází, existuje řádný důvod ospravedlňující užívání tohoto označení.
(1) Úř. věst. C 156, 2.5.2016.