15.4.2019
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 139/7
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. února 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Østre Landsret — Dánsko) — Skatteministeriet v. T Danmark (C-116/16), Y Denmark Aps (C-117/16)
(Spojené věci C-116/16 a C-117/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států - Směrnice 90/435/EHS - Osvobození dividend vyplácených společnostmi z jednoho členského státu společnostem v jiných členských státech - Skutečný vlastník vyplácených dividend - Zneužití práva - Společnost usazená v jednom členském státě, která vyplácí dividendy přidružené společnosti usazené v jiném členském státě, jež jsou zcela či téměř zcela následně převedeny mimo území Evropské unie - Dceřiná společnost podléhající povinnosti odvést srážkovou daň z příjmu“)
(2019/C 139/04)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobce: Skatteministeriet
Žalované: T Danmark (C-116/16), Y Denmark Aps (C-117/16)
Výrok
1)
Věci C-116/16 a C-117/16 se pro účely tohoto rozsudku spojují.
2)
Obecná zásada unijního práva, podle níž se právní subjekty nemohou podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat unijních právních norem, musí být vykládána v tom smyslu, že v případě existence podvodného nebo zneužívajícího jednání mají vnitrostátní orgány a soudy povinnost odepřít daňovému poplatníkovi nárok na osvobození od srážkové daně ze zisku rozdělovaného dceřinou společností její mateřské společnosti, jež je stanoveno v článku 5 směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, ve znění směrnice Rady 2003/123/ES ze dne 22. prosince 2003, a to i v případě chybějících ustanovení vnitrostátního práva nebo daňové smlouvy, jež by takové odepření stanovila.
3)
K prokázání zneužití práva se vyžaduje jednak souhrn objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a jednak naplnění subjektivního znaku, který spočívá v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání. O zneužití práva může svědčit souhrn určitých indicií, jsou-li tyto indicie objektivní a shodují-li se. Takovými indiciemi může být mimo jiné existence konduitních společností postrádajících hospodářské odůvodnění, jakož i čistě formální povaha struktury skupiny společností, finanční konstrukce a úvěrů.
4)
Vnitrostátní orgán nemusí k tomu, aby odmítl uznat společnost za skutečného vlastníka dividend či prokázal zneužití práva, identifikovat určitou entitu nebo entity, jež považuje za skutečné vlastníky těchto dividend.
5)
V situaci, kdy se nepoužije režim osvobození od srážkové daně z dividend vyplacených společností, jež je rezidentem jednoho členského státu, společnosti, která je rezidentem jiného členského státu, který je stanoven ve směrnici 90/435, ve znění směrnice 2003/123, z důvodu konstatování existence daňového úniku nebo zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 této směrnice, se nelze dovolávat uplatnění svobod zakotvených ve Smlouvě o FEU za účelem zpochybnění právní úpravy prvně uvedeného členského státu, jíž se řídí zdanění těchto dividend.
(1) Úř. věst. C 270, 25.7.2016.
Full & Egal Universal Law Academy