8.1.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 5/8
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. listopadu 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Efeteio Athinon – Řecko) – Evropská komise v. Dimos Zagoriou
(Věc C-217/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Rozhodnutí Evropské komise o vrácení vyplacených částek, které je podkladem pro výkon rozhodnutí - Článek 299 SFEU - Výkon rozhodnutí - Provádění výkonu rozhodnutí - Určení vnitrostátního soudu příslušného k projednávání sporů z oblasti výkonu rozhodnutí - Určení osoby, které je uložen peněžitý závazek - Podmínky uplatňování vnitrostátních procesních předpisů - Procesní autonomie členských států - Zásady rovnocennosti a efektivity“)
(2018/C 005/10)
Jednací jazyk: řečtina
Předkládající soud
Efeteio Athinon
Účastnice původního řízení
Odvolatelka: Evropská komise
Žalobkyně: Dimos Zagoriou
Výrok
1)
Článek 299 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že neurčuje volbu soustavy vnitrostátních soudů příslušné k projednávání žalob souvisejících s výkonem rozhodnutí v případě aktů Evropské komise, které ukládají peněžitý závazek jiným osobám než státům a které jsou podle citovaného článku podkladem pro výkon rozhodnutí, neboť toto určení je podle zásady procesní autonomie věcí vnitrostátního práva s tou výhradou, že toto určení nesmí bránit použití a účinnosti unijního práva.
Určit, zda jsou vnitrostátní procesní pravidla uplatňována na žaloby vztahující se k výkonu rozhodnutí v případě aktů uvedených v článku 299 SFEU způsobem, který ve srovnání s postupem pro rozhodování podobných vnitrostátních sporů není diskriminační, a podle pravidel, která nečiní navracení částek dotčených těmito akty obtížnějším než v obdobných případech týkajících se provádění odpovídajících vnitrostátních ustanovení, musí vnitrostátní soud.
2)
Článek 299 SFEU, jakož i nařízení Rady (EHS) č. 2052/88 ze dne 24. června 1988 o úkolech strukturálních fondů a jejich účinnosti a o koordinaci mezi jejich činnostmi navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení č. 2052/88 týkající se koordinace mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, a nařízení Rady (EHS) č. 4256/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení č. 2052/88, pokud jde o orientační sekci Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, neurčují osoby, vůči kterým může být veden výkon rozhodnutí na základě rozhodnutí Evropské komise o vrácení vyplacených částek, které je podkladem pro výkon rozhodnutí.
Tyto osoby musí určit vnitrostátní právo, přičemž musí být dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.
(1) Úř. věst. C 222, 20.6.2016.