11.12.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 424/6
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. října 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Hamburg – Německo) – Merck KGaA v. Merck & Co. Inc., Merck Sharp & Dohme Corp, MSD Sharp & Dohme GmbH
(Věc C-231/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Ochranná známka Evropské unie - Článek 109 odst. 1 - Občanskoprávní žaloby ve věci ochranných známek Evropské unie a národních ochranných známek - Překážka věci zahájené - Pojem ‚stejná skutková podstata‘ - Užívání výrazu ‚Merck‘ v názvech domén a na platformách sociálních médií na internetu - Žaloba založená na národní ochranné známce, po níž následovala žaloba založená na ochranné známce Evropské unie - Prohlášení nepříslušnosti - Rozsah“)
(2017/C 424/08)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Landgericht Hamburg
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Merck KGaA
Žalované: Merck & Co. Inc., Merck Sharp & Dohme Corp, MSD Sharp & Dohme GmbH
Výrok
1)
Článek 109 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že v něm stanovená podmínka týkající se existence „stejné skutkové podstaty“ je splněna, když jsou podány mezi stejnými účastníky řízení u soudů různých členských států žaloby pro porušení založené na národní ochranné známce a na ochranné známce Evropské unie, pouze tehdy, pokud se tyto žaloby týkají údajného porušení, na území stejných členských států, národní ochranné známky a ochranné známky Evropské unie, které jsou totožné.
2)
Článek 109 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že jsou žaloby pro porušení podány mezi stejnými účastníky řízení u soudů různých členských států, přičemž první z nich je založena na národní ochranné známce a týká se údajného porušení na území jednoho členského státu a druhá je založena na ochranné známce Evropské unie a týká se údajného porušení na celém území Evropské unie, soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, se musí prohlásit za nepříslušný k projednání části sporu týkající se území členského státu, jehož se týká žaloba pro porušení podaná k prvnímu soudu.
3)
Článek 109 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že v něm stanovená podmínka týkající se existence „stejné skutkové podstaty“ není nadále splněna, když poté, co žalobce přistoupil k částečnému zpětvzetí žaloby pro porušení založené na ochranné známce Evropské unie, jejímž původním cílem bylo zakázat užívání této ochranné známky na unijním území, je-li toto zpětvzetí platně podáno, přičemž se toto zpětvzetí týká území členského státu, kde byla k prvnímu soudu podána žaloba založená na národní ochranné známce s cílem zakázat užívání této ochranné známky na vnitrostátním území, se dotčené žaloby již nadále netýkají údajného porušení, na území stejných členských států, národní ochranné známky a ochranné známky Evropské unie, které jsou totožné.
4)
Článek 109 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě totožnosti ochranných známek se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, prohlásí za nepříslušný ve prospěch prvního soudu pouze v rozsahu, v němž uvedené ochranné známky platí pro stejné výrobky nebo služby.
(1) Úř. věst. C 279, 1.8.2016