22.1.2018
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 22/10
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 22. listopadu 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supreme Court – Irsko) – Edward Cussens, John Jennings, Vincent Kingston v. T. G. Brosnan
(Věc C-251/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Šestá směrnice 77/388/EHS - Článek 4 odst. 3 písm. a) a čl. 13 část B písm. g) - Osvobození dodání budov a pozemků, na nichž stojí, kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 3 písm. a), od daně - Zásada zákazu zneužití - Použitelnost v případě neexistence vnitrostátních předpisů provádějících tuto zásadu - Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního čekávání“)
(2018/C 022/12)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
Supreme Court
Účastníci původního řízení
Žalobci: Edward Cussens, John Jennings, Vincent Kingston
Žalovaný: T. G. Brosnan
Výrok
1)
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že se bez ohledu na vnitrostátní opatření, které ji provádí do vnitrostátního právního řádu, může přímo použít za účelem odmítnutí osvobodit od daně z přidané hodnoty takové prodeje nemovitostí, jako jsou prodeje, o které se jedná ve věci v původním řízení, jež byly uskutečněny před vyhlášením rozsudku ze dne 21. února 2006, Halifax a další (C-255/02, EU:C:2006:121), aniž tomu brání zásady právní jistoty a ochrany legitimní očekávání.
2)
Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, že musí být na základě zásady zákazu zneužití změněna kvalifikace plnění dotčených ve věci v původním řízení, mohou ta z těchto plnění, která nepředstavují takové zneužití, podléhat dani z přidané hodnoty na základě příslušných ustanovení vnitrostátních právních předpisů upravujících takovou povinnost.
3)
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že k určení podle bodu 75 rozsudku ze dne 21. února 2006, Halifax a další (C-255/02, EU:C:2006:121) toho, zda bylo hlavním účelem plnění dotčených v původním řízení získat daňové zvýhodnění, je třeba vzít v úvahu samostatně účel nájemních smluv předcházejících prodejům nemovitostí dotčeným v původním řízení.
4)
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že taková dodání nemovitostí, jako jsou dodání, o která se jedná ve věci v původním řízení, mohou vést k získání daňového zvýhodnění v rozporu s cílem příslušných ustanovení šesté směrnice 77/388/EHS, pokud tyto nemovitosti nebyly před prodejem třetím osobám skutečně užívány majitelem nebo nájemcem. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak je ve sporu v původním řízení.
5)
Zásada zákazu zneužití musí být vykládána v tom smyslu, že se použije v takové situaci, jako je situace, jež je dána ve věci v původním řízení, která se týká případného osvobození dodání nemovitostí od daně z přidané hodnoty.
(1) Úř. věst. C 243, 4.7.2016.