11.12.2017
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 424/11
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 19. října 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – A v. Staatssecretaris van Financiën
(Věc C-522/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Celní unie a společný celní sazebník - Nařízení (EHS) č. 2913/92 - Článek 201 odst. 3 druhý pododstavec, jakož i čl. 221 odst. 3 a 4 - Nařízení (EHS) č. 2777/75 - Nařízení (ES) č. 1484/95 - Dodatečná dovozní cla - Umělá konstrukce určená k vyhnutí se dlužnému dodatečnému clu - Nepravdivá povaha údajů, které jsou základem celního prohlášení - Osoby, které mohou být činěny odpovědnými za celní dluh - Promlčecí lhůta“)
(2017/C 424/15)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Žalobce: A
Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën
Výrok
1)
Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, musí být čl. 201 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, vykládán v tom smyslu, že dokumenty, jejichž předložení vyžaduje čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS, ve znění nařízení Komise (ES) č. 684/1999 ze dne 29. března 1999, představují údaje nezbytné pro sestavení celního prohlášení ve smyslu tohoto ustanovení.
2)
Článek 201 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „dlužník“ celního dluhu ve smyslu tohoto ustanovení spadá fyzická osoba, která se úzce a vědomě podílela na koncepci a umělém vytvoření takové struktury obchodních transakcí, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, které vedly ke snížení dovozního cla splatného v souladu s právními předpisy, i když tato osoba sama nepředložila nepravdivé údaje, které byly použity jako základ pro sestavení celního prohlášení, pokud z okolností vyplývá, že tato osoba si byla nebo měla být vědoma, že operace, kterých se tato struktura týká, nebyly uskutečněny v rámci běžných obchodních transakcí, nýbrž pouze s cílem získat zneužívajícím způsobem výhody stanovené unijním právem. Okolnost, že uvedená osoba začala s koncepcí a umělým vytvářením této struktury až poté, co byla znalci celního práva ujištěna o její legalitě, je v tomto ohledu irelevantní.
3)
Článek 221 odst. 4 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, není skutečnost, že celní dluh při dovozu vznikl podle čl. 201 odst. 1 nařízení č. 2913/92 propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu, sama o sobě způsobilá vyloučit možnost oznámit dlužníkovi výši dlužného dovozního cla za toto zboží po uplynutí lhůty, která je stanovena v čl. 221 odst. 3 tohoto nařízení, ve znění změn.
(1) Úř. věst. C 86, 20.3.2017.