STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 1. června 2017 ( 1 )
Spojené věci C-215/16, C-216/16, C-220/16 a C-221/16
Elecdey Carcelen SA (C-215/16),
Energías Eólicas de Cuenca SA (C-216/16),
Iberenova Promociones SAU (C-220/16),
Iberdrola Renovables Castilla La Mancha SA (C-221/16)
proti
Comunidad Autónoma de Castilla la Mancha
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Nejvyšší soud Kastilie-La Mancha, Španělsko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Životní prostředí – Větrná energie – Směrnice 2009/28/ES – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2008/118/ES – Obecná úprava spotřebních daní – Směrnice 2003/96/ES – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Regionální poplatek z větrných elektráren (‚canon eólico‘)“
I. Úvod
1.
Ve španělském regionu La Mancha bojoval s větrnými mlýny již Don Quijote. Není tudíž překvapivé, že z Autonomního společenství Kastilie-La Mancha dorazil k Soudnímu dvoru nový spor ohledně větrné energie. Zatímco dříve bylo již několikrát nutné rozhodnout o škodlivých účincích větrné energie na životní prostředí ( 2 ), ale také o její podpoře ( 3 ), jedná se v projednávané věci o poplatek za větrné elektrárny, jenž je vynálezem tohoto regionu a který do jisté míry představuje „pole tax“.
2.
Vedle směrnice 2009/28/ES ( 4 ) o podpoře energie z obnovitelných zdrojů se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vztahuje také na směrnici 2008/118/ES ( 5 ) o obecné úpravě spotřebních daní a směrnici 2003/96/ES ( 6 ) o zdanění energie. Konkrétně je nutné se podrobně zabývat otázkou, zda je sporný poplatek slučitelný s cílem podpory zakotveným směrnicí 2009/28 nebo v ní stanovenou úpravou správních poplatků. Soudní dvůr by se však měl zabývat také otázkou, do jaké míry by ohrožení cílů směrnice 2009/28 mohlo bránit takovému poplatku. S ohledem na obě daňové směrnice je především nutné objasnit, zda poplatek spadá do jejich působnosti, neboť v takovém případě by musel splňovat určité požadavky.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Směrnice 2009/28
3.
Předmětem směrnice 2009/28 je podpora energie z obnovitelných zdrojů.
4.
Článek 2 písm. k) směrnice 2009/28 definuje pojem „režim podpory“ takto:
„[…] jakýkoli nástroj, režim či mechanismus uplatňovaný členským státem či skupinou členských států, který podporuje užívání energie z obnovitelných zdrojů snížením nákladů na výrobu této energie, zvýšením ceny, za kterou ji lze prodat, nebo zvýšením množství takto prodané energie prostřednictvím povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů nebo jinak. To zahrnuje mimo jiné investiční pomoc, osvobození od daně nebo snížení daně, vrácení daně, režimy podpory pro povinnost využívat energii z obnovitelných zdrojů, včetně režimů používajících zelené certifikáty, a režimy přímé cenové podpory, včetně tarifů výkupních cen a plateb prémií.“
5.
Článek 3 odst. 1 a 2 směrnice 2009/28 zavazuje členské státy, aby určité minimální podíly jejich spotřeby energie byly pokryty energií z obnovitelných zdrojů:
„1. Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie […] rovnal alespoň jeho celkovému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A. […]
2. Členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B nebo ho překračoval.“
6.
V tomto kontextu se čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/28 týká mimo jiné režimů podpor:
„Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:
a)
režimy podpory;
b)
[…]“
7.
Postup schvalování je zmíněn v bodě 40 odůvodnění směrnice 2009/28:
„Postup, který používají správní orgány vykonávající dohled nad schvalováním a vydáváním osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, by měl být při uplatňování pravidel na konkrétní projekty objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. […]“
8.
Příslušné režimy jsou stanoveny v článku 13 směrnice 2009/28:
„1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy týkající se postupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplatňují na podniky na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie a na související infrastruktury přenosových a distribučních sítí a na proces přeměny biomasy na biopaliva nebo jiné energetické výrobky, byly přiměřené a nezbytné.
Členské státy zejména učiní příslušné kroky zajišťující, aby:
[…]
e)
správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, architekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákladům.
[…]“
2. Směrnice 2008/118
9.
Předmětem směrnice 2008/118 je obecná úprava spotřebních daní. Článek 1 odst. 1 upravuje oblast působnosti a odstavec 2 přípustnost dalších spotřebních daní:
„1. Tato směrnice stanoví obecnou úpravu spotřební daně, která se ukládá přímo nebo nepřímo na spotřebu níže uvedeného zboží (dále jen ‚zboží podléhající spotřební dani‘):
a)
energetické produkty a elektřina, na něž se vztahuje směrnice 2003/96/ES;
b)
alkohol a alkoholické nápoje, na něž se vztahují směrnice 92/83/EHS a 92/84/EHS;
c)
tabákové výrobky, na něž se vztahují směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES.
2. Členské státy mohou ze zboží podléhajícího spotřební dani vybírat ze zvláštních důvodů další nepřímé daně za předpokladu, že tyto daně splňují pravidla Společenství platná pro spotřební daně nebo pro daň z přidané hodnoty, pokud jde o stanovení základu daně, výpočet daně, vznik daňové povinnosti a kontrolu daně, avšak s výjimkou ustanovení upravujících osvobození od daně.“
3. Směrnice 2003/96
10.
Předmětem směrnice 2003/96 je zdanění energie.
11.
Jak ukazuje především článek 4 směrnice 2003/96, tato směrnice vyžaduje v zásadě minimální zdanění energie:
„1. Úrovně zdanění, které členské státy uplatňují na energetické produkty a elektřinu podle článku 2, nesmí být nižší než minimální úrovně zdanění předepsané touto směrnicí.
2. Pro účely této směrnice se ‚úrovní zdanění‘ rozumí celková výše všech nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu.“
12.
Mimoto se vnitrostátní soud odvolává na článek 15 směrnice 2003/96, který připouští určitá osvobození od daně:
„Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, mohou členské státy uplatňovat pod finanční kontrolou plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na:
a)
[…]
b)
elektřinu:
—
pocházející ze sluneční energie, větrné energie, energie vln a přílivu nebo geotermální energie,
—
[…]“
B. Španělské právo
13.
Autonomní společenství Kastilie-La Mancha zavedlo Ley 9/2011, de 21 de marzo, por la que se crea el canon eólico (zákonem č. 9/2011 ze dne 21. března 2011 o zavedení poplatku z větrné energie, dále jen „zákon č. 9/2011“) poplatek z větrné energie.
14.
Článek 4 zákona č. 9/2011 upravuje zdanitelné plnění:
„(1) Zdanitelné plnění u poplatku z větrné energie představují zátěže a škodlivé účinky na životní prostředí a na území, které vznikají v důsledku zřízení větrných parků s větrnými turbínami pro výrobu elektřiny […].
[…]
(3) Ke vzniku zdanitelného plnění dochází i v situaci, kdy vlastník větrných turbín není totožný s držitelem správního povolení ke zřízení větrného parku.“
15.
Vyměřovací základ poplatku vyplývá z článku 7 zákona č. 9/2011:
„(1) Vyměřovací základ poplatku je dán součtem větrných turbín nacházejících se ve […] větrném parku.“
16.
Článek 8 upravuje výši poplatku:
„(1) Výše poplatku se stanoví tak, že se na vyměřovací základ poplatku uplatní následující čtvrtletní sazby poplatku:
Ve větrných parcích, které disponují nejvýše 2 větrnými turbínami: 0 eur za každou větrnou turbínu.
Ve větrných parcích, které disponují minimálně 3 a maximálně 7 větrnými turbínami: 489 eur za každou větrnou turbínu.
Ve větrných parcích, které disponují minimálně 8 a maximálně 15 větrnými turbínami: 871 eur za každou větrnou turbínu.
Ve větrných parcích, které disponují více než 15 větrnými turbínami:
a)
je-li počet větrných turbín stejný nebo nižší než instalovaný výkon větrného parku měřený v megawattech: 1233 eur za každou větrnou turbínu.
b)
je-li počet větrných turbín vyšší než instalovaný výkon větrného parku měřený v megawattech: 1275 eur za každou větrnou turbínu.
[…]“
III. Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
17.
Společnosti Elecdey Carcelen SA (věc C-215/16), Energías Eólicas de Cuenca SA (věc C-216/16), Iberenova Promociones SAU (věc C-220/16) a Iberdrola Renovables Castilla La Mancha SA (věc C-221/16) provozují větrné elektrárny v Autonomním společenství Kastilie-La Mancha, které podléhají regionálnímu poplatku z větrné energie. Tyto podniky zažádaly u příslušného orgánu o opravu svých zpětných vyúčtování poplatku z větrné energie v zúčtovacím období 2011, jakož i o vrácení zaplacených částek.
18.
Proti zamítnutí těchto žádostí podaly žalobu u Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Nejvyšší soud Kastilie-La Mancha, Španělsko). Tento soud proto předkládá Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o následujících předběžných otázkách:
„1)
Mají být vytvořené ‚režimy podpory‘, definované v čl. 2 písm. k) směrnice 2009/28, ke kterým náležejí mimo jiné investiční pobídky ve formě daňových úlev, osvobození od daně a vrácení daně, jako nástroje zaměřené na dosažení cíle spotřeby energií z obnovitelných zdrojů stanoveného v této směrnici, chápány tak, že tyto pobídky nebo opatření mají povinný charakter, jsou pro členské státy závazné a mají přímý účinek do té míry, že se jich dotčení jednotlivci mohou dovolávat a domáhat se jich u všech soudních orgánů a orgánů veřejné správy?
2)
Má být mezi investičními pobídkami, ve formě daňových úlev, osvobození od daně a vrácení daně, jejichž výčet je za použití výrazu ‚mimo jiné‘ zmíněn v předcházející otázce v souvislosti s ‚režimy podpor‘, chápáno také nezdanění, to znamená zákaz jakéhokoliv druhu zvláštního a jednorázového poplatku, doplňujícího obecné daně, které jsou vybírány z hospodářské činnosti a výroby elektřiny, a kterým je zatížena energie z obnovitelných zdrojů? V této souvislosti vyvstává také následující otázka: Zahrnuje výše uvedený obecný zákaz rovněž zákaz souběhu, dvojího výběru či překrývání se několika obecných nebo zvláštních daní a poplatků, kterými jsou zatíženy různé fáze činností při výrobě energie z obnovitelných zdrojů a mají tak dopad na stejné zdanitelné plnění, z něhož je vybírán předmětný poplatek z větrné energie?
3)
Pro případ, že výše uvedená otázka bude zodpovězena záporně a zdanění energie z obnovitelných zdrojů bude považováno za přípustné podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118: Je nutné pojem ‚zvláštní důvod‘ vykládat v tom smyslu, že příslušný cíl musí být výlučný a poplatek z energie z obnovitelných zdrojů musí být upraven tak, aby měl skutečně nefiskální povahu a nesloužil pouze pro účely rozpočtu nebo dosažení příjmů?
4)
Je nutné – vzhledem k tomu, že článek 4 směrnice 2003/96 stanoví ohledně úrovní zdanění, jež členské státy mají uplatňovat na energetické produkty a elektřinu, jako měřítko minimální hodnoty uvedené ve směrnici, čímž se rozumí celková výše přímých i nepřímých daní, které se uplatňují na tyto produkty v době jejich propuštění pro domácí spotřebu – od této částky při určení úrovní zdanění stanovených směrnicí odečíst takové vnitrostátní poplatky, které jak z hlediska své úpravy, tak i z hlediska svého zvláštního důvodu, jak byl vyložen v odpovědi na předcházející otázku, nemají skutečně nefiskální povahu?
5)
Představuje pojem ‚správní poplatek‘ použitý v čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 autonomní pojem unijního práva, který má být vykládán v širším smyslu tak, že je souhrnným pojmem pro daň a poplatek obecně a je jeho synonymem?
6)
Pro případ, že by odpověď na předchozí otázku byla kladná, vyvstává následující otázka: Mohou poplatky, jež musí platit spotřebitelé a které uvádí zmiňovaný čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28, zahrnovat pouze takové poplatky nebo daně, které mají kompenzovat účinky [energie z obnovitelných zdrojů] na životní prostředí a jejichž výnos má odstranit škody spojené s těmito negativními účinky nebo vlivy, nikoliv však poplatky nebo daně, jejichž výběrem z energií šetrných k životnímu prostředí jsou sledovány především účely rozpočtu nebo dosažení příjmů?“
19.
V řízení u Soudního dvora se písemně vyjádřili provozovatelé větrných elektráren společnosti Elecdey Carcelén S.A., Energías Eólicas de Cuenca S.A., Iberenova Promociones S.A. a Iberdrola Renovables Castilla la Mancha S.A., jakož i Comunidad Autónoma de Castilla-La Mancha jako účastníci původního řízení a mimoto i Španělské království a Evropská komise a jejich řeči byly vyslechnuty na jednání konaném dne 29. března 2017.
IV. Právní posouzení
20.
Sporný poplatek je vybírán čtvrtletně z každé jednotlivé větrné elektrárny, přičemž výše úrovně zdanění závisí na velikosti konkrétního větrného parku a výkonu větrných elektráren. Cílem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je zjistit, zda je tento poplatek slučitelný s režimy podpory energie z obnovitelných zdrojů podle směrnice 2009/28 (viz část A) nebo úpravou některých poplatků v této směrnici (viz část B). Mimoto se vnitrostátní soud dotazuje na slučitelnost se směrnicí 2008/118 o spotřebních daních (viz část C) a směrnicí 2003/96 o daních z energie (viz část D).
A. K první a druhé otázce – režim podpory
21.
Podstatou prvních dvou otázek vnitrostátního soudu je, zda čl. 2 písm. k) směrnice 2009/28 brání spornému poplatku z větrné energie.
22.
Článek 2 písm. k) směrnice 2009/28 definuje pojem „režim podpory“. Definice zahrnuje především osvobození od daně, snížení daně, jakož i vrácení daně.
23.
Definice jako taková však nemůže bránit výběru vnitrostátního poplatku. Záleží spíše na tom, jaké režimy na tuto definici odkazují.
24.
Nejprve je nutné uvést čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28. Podle tohoto ustanovení členské státy mohou za účelem dosažení podílu energie z obnovitelných zdrojů, stanoveného podle čl. 3 odst. 1 a 2, jakož i přílohy I, použít režimy podpor. Z možnosti použití režimů podpor však nevyplývá, že by poplatky z větrných elektráren byly nepřípustné.
25.
Také spojení nebo koordinace režimů podpor různých členských států, které je podle článku 11 směrnice 2009/28 možné, nebrání spornému poplatku. Předpoklad společnosti Elecdey Carcelen, že poplatek potenciál takového spojení s cílem „statistického převodu“ energie z obnovitelných zdrojů podle článku 6 snižuje, je přijatelný. Nicméně směrnice členské státy k vytvoření takového potenciálu nezavazuje a nic také nenasvědčuje tomu, že by spojení, které by bylo poplatkem dotčeno, bylo již dohodnuto.
26.
Stejně tak nelze vůči poplatku z větrných elektráren uplatnit ostatní ustanovení směrnice 2009/28, která se vztahují na režimy podpor. Tato ustanovení se vztahují na technické specifikace využívání režimů podpor (čl. 13 odst. 2), stavební předpisy pro zvýšené využívání energií z obnovitelných zdrojů ve stavebnictví (čl. 13 odst. 4), vztah mezi zárukami původu a režimy podpor (článek 15) a povinnosti podávání zpráv (články 22 a 23).
27.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce však také nastoluje souvislost s ústředním závazkem zakotveným ve směrnici 2009/28, jímž jsou minimální podíly energie z obnovitelných zdrojů, stanovené v čl. 3 odst. 1 a 2, na celkové spotřebě. Pro účely poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu ( 7 ) se chci zabývat také touto otázkou.
28.
Podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/28 každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie rovnal alespoň jeho celkovému cíli stanovenému v příloze. Článek 3 odst. 2 vyžaduje, aby členské státy zavedly opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se jejich podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném rovněž v příloze, nebo ho překračoval.
29.
Směrnice 2009/28 tak stanoví podíly energie z obnovitelných zdrojů, kterých členské státy musejí dosáhnout jak v roce 2020, tak také během přechodného období až do roku 2020. Vyšší podíly by byly sice vítány, nicméně přinejmenším směrnice je nevyžaduje.
30.
Dodržování čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/28 tak zaručuje, že členské státy přijmou již během přechodného období až do uplynutí lhůty pro dosažení podílu energie z obnovitelných zdrojů stanoveného pro rok 2020 opatření nezbytná k dosažení tohoto cíle. Není tudíž nutné, aby byl vedle tohoto ustanovení uplatněn zákaz ‑ odvozený ze zásady loajální spolupráce ‑ vnitrostátních právních předpisů, které by mohly vážně ohrozit dosažení cíle stanoveného směrnicí ( 8 ).
31.
Naopak sporný poplatek by porušoval již čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2009/28, pokud by měl vést k tomu, že by Španělsko nenaplnilo podíly energie z obnovitelných zdrojů požadované tímto ustanovením.
32.
Je však sporné, zda by bylo vůbec možné podat důkaz o tom, že určitý regionální poplatek brání tomu, aby členský stát celkově dosáhl uvedených cílů. Zpravidla budou totiž existovat i jiné daně a poplatky a mimoto i jiné hospodářské a technické překážky bránící většímu využívání energie z obnovitelných zdrojů. V projednávané věci však není nutné, aby byla tato otázka rozhodnuta s konečnou platností.
33.
Podle tvrzení zejména Komise na jednání a nejnovějších číselných údajů Eurostatu ( 9 ), na které se odvolávali všichni zúčastnění na tomto jednání, není totiž ve vztahu ke Španělsku – na rozdíl od například Nizozemska nebo přechodně Francie – dosud zřejmý žádný nesoulad s požadavky směrnice 2009/28 a ani jej nelze očekávat. Naopak Španělsko obecně využívalo až do roku 2015 včetně vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů, než bylo požadováno směrnicí. Již v roce 2015 byl dokonce překročen podíl stanovený teprve pro roky 2017 a 2018 v průměru o 16 %.
34.
Dalekosáhlejší úvahy týkající se účinků sporného poplatku by byly nutné pouze v případě, že by vnitrostátní soud dospěl na základě nových nebo lepších číselných údajů k závěru, že směr vývoje, zřejmý z údajů Eurostatu, nepokračuje. Avšak vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyly v tomto ohledu předneseny žádné přesvědčivé skutečnosti, není nutné, aby se Soudní dvůr touto hypotézou v současnosti dále zabýval.
35.
Je proto nutné vyjádřit lítost nad tím, že Autonomní společenství Kastilie-La Mancha vybírá poplatky, které činí využívání energie z obnovitelných zdrojů, zamýšlené směrnicí 2009/28, méně atraktivním a které mimoto také přinejmenším částečně podrývají celkovou státní podporu větrné energie. Pokud však členský stát navzdory tomu celkově plní povinnosti vyplývající pro něj z unijního práva, nepředstavuje to žádné porušení režimů podpor podle směrnice nebo stanovených podílů energie z obnovitelných zdrojů, nýbrž nanejvýše problém vnitrostátního práva.
36.
Článek 2 písm. k) a čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2009/28 tak nebrání poplatku, který je čtvrtletně vybírán z větrných elektráren, pokud tento poplatek nebrání členskému státu v dosažení směrnicí stanovených minimálních podílů energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě.
B. K páté a šesté otázce – poplatky za větrné elektrárny
37.
Podstatou páté a šesté otázky předkládajícího soudu, které je rovněž nutné zodpovědět společně, je, zda úprava poplatků v čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 brání spornému poplatku.
38.
Podle čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 členské státy zejména učiní příslušné kroky zajišťující, aby správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, architekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákladům.
39.
Základem tohoto ustanovení je obecněji formulovaná úprava čl. 13 odst. 1 první věty směrnice 2009/28. Podle ní členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy týkající se postupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplatňují na podniky na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie a na související infrastruktury přenosových a distribučních sítí a na proces přeměny biomasy na biopaliva nebo jiné energetické výrobky, byly přiměřené a nezbytné.
40.
Na rozdíl od tvrzení Autonomního společenství Kastilie-La Mancha nemá být pojem správních poplatků vymezen podle vnitrostátního práva, ale je pojmem unijního práva, neboť není zřejmý žádný odkaz na vnitrostátní právo. ( 10 )
41.
Sporný poplatek však na první pohled nespadá pod čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28. Nejedná se ani o správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, architekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, ani není vybírán v souvislosti s postupem schvalování, vydávání osvědčení a povolení pro větrné elektrárny. Vybírá se za provoz elektráren. Přezkum této otázky by tudíž bylo možné v tomto bodě ukončit.
42.
Zejména společnosti Iberenova Promociones a Iberdrola Renovables Castilla la Mancha nicméně zastávají názor, jenž je uveden také v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, že čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 má značně širší účinek, než by se očekávalo vzhledem k jeho znění. Opírají se přitom o judikaturu k článku 11 směrnice 97/13/ES ( 11 ) a následně k článku 12, jakož i článku 13 směrnice 2002/20/ES ( 12 ), která se týká oprávnění v oblasti elektronických komunikací.
43.
Tato ustanovení upravují přípustný rozsah správních poplatků, které jsou vyžadovány od podniků vyvíjejících činnost v oblasti telekomunikací, respektive v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací na základě oprávnění upravených unijním právem. Tyto poplatky slouží k pokrytí určitých administrativních nákladů a musejí být ukládány objektivním, průhledným a přiměřeným způsobem.
44.
Soudní dvůr vyložil sporné právní předpisy skutečně v tom smyslu, že členské státy nemohou v rámci těchto směrnic uložit jiné poplatky za zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací než ty, které stanoví příslušná směrnice. ( 13 )
45.
Na první pohled je pochopitelné, že provozovatelé větrných elektráren uplatňují tuto judikaturu na čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 a na tomto základě se brání spornému poplatku.
46.
Hovoří pro to zejména hlavní cíl směrnice 2009/28 a cíl unijní politiky životního prostředí, kterým je boj proti změnám klimatu snížením emisí skleníkových plynů. Tomuto cíli odpovídá minimalizace překážek využívání energie z obnovitelných zdrojů.
47.
Zatímco předpisový rámec pro elektronické komunikace má v zásadě za cíl úplnou liberalizaci telekomunikačních služeb a infrastruktur ( 14 ), má však směrnice 2009/28 zřetelně méně ambiciózní cíle. Soudní dvůr již konstatoval, že unijní zákonodárce v žádném případě neprovedl úplnou harmonizaci vnitrostátních režimů podpor výroby energie z obnovitelných zdrojů. ( 15 ) Bezprostředním hlavním cílem směrnice 2009/28 jsou naopak stanovené podíly energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě, přičemž členské státy mají i nadále široký prostor pro uvážení při volbě prostředků pro včasné dosažení těchto podílů. Tento omezený cíl vyvolává pochybnosti, zda čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 obsahuje široký zákaz poplatků zatěžujících energii z obnovitelných zdrojů.
48.
Mimoto Soudní dvůr nedávno svou judikaturu k omezením v oblasti elektronických komunikací odstupňoval. Objasnil, že nikoliv každé dodatečné zatížení telekomunikačních služeb poplatky spadá pod zákaz jiných poplatků. Naopak skutečnost zakládající poplatkovou povinnost musí navazovat na systémy pro udělování oprávnění upravené směrnicí 2002/20. ( 16 ) Tak tomu nebylo například v případě komunálních poplatků ze sloupů mobilních telefonních systémů. ( 17 )
49.
Tato myšlenka se musí tím spíše uplatnit v případě čl. 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28. Toto ustanovení nesmí být chápáno široce nad rámec jeho znění jako obecný zákaz jakéhokoliv daňového zatížení energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím daní a poplatků.
50.
Článek 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28 tudíž nebrání poplatku, který je vybírán čtvrtletně za provoz větrných elektráren.
C. Ke třetí otázce – vztah ke spotřebním daním
51.
Třetí otázka směřuje k určení, zda je použití sporného poplatku slučitelné s čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118. Vnitrostátní soud pokládá tuto otázku pro případ, že druhá otázka bude – jak je navrhováno v tomto stanovisku – zodpovězena záporně a zdanění energie z obnovitelných zdrojů bude považováno za přípustné podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118. Nejprve je tudíž nutné objasnit, zda poplatek spadá do působnosti posledně uvedeného ustanovení.
52.
Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118 mohou členské státy ze zboží podléhajícího spotřební dani vybírat ze zvláštních důvodů další nepřímé daně.
53.
Všechny podle tohoto ustanovení platné požadavky předpokládají, že se v případě sporného poplatku za větrné elektrárny jedná o nepřímou daň ze zboží podléhajícího spotřební dani.
54.
Soudní dvůr již konstatoval, že pojem „další nepřímé daně“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118 zahrnuje jiné nepřímé daně ze spotřeby produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 této směrnice, než jsou „spotřební daně“ ve smyslu tohoto ustanovení, které jsou vybírány pro zvláštní účely ( 18 ).
55.
V článku 1 odst. 1 směrnice 2008/118 jsou uvedeny energetické produkty a elektřina, na něž se vztahuje směrnice 2003/96 [písm. a)], alkohol a alkoholické nápoje, na něž se vztahují směrnice 92/83/EHS a 92/84/EHS [písm. b)], jakož i tabákové výrobky, na něž se vztahují směrnice 95/59/ES, 92/79/EHS a 92/80/EHS [písm. c)].
56.
Poplatek za větrné elektrárny nespadá přímo do žádné z těchto kategorií. Spadat by mohl pouze v případě, že by jej bylo nutné považovat za nepřímou daň z elektřiny, která je vyráběna elektrárnami zatíženými poplatkem.
57.
Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že mezi výrobou elektřiny a takovou nepřímou daní musí existovat přímá a neoddělitelná vazba. ( 19 )
58.
Soudní dvůr tuto vazbu ve vztahu k daním z palivových elementů jaderných elektráren ( 20 ) nebo jejich tepelného výkonu ( 21 ) odmítl, protože mezi příslušným zdanitelným plněním a spotřebou vyrobené elektřiny neexistovala dostatečná vazba.
59.
To se týká také poplatku za větrné elektrárny, který má být v projednávané věci posouzen. Tento poplatek se totiž nevypočítává v závislosti na elektřině, kterou elektrárny vyrábějí, nebo na základě jejich teoretické výkonnosti. Jeho výše je naopak odstupňována podle velikosti větrného parku, k němuž elektrárna náleží, a v případě zvláště velkých větrných parků také podle toho, zda se jedná o zvláště výkonné elektrárny. ( 22 ) V posledně uvedeném případě jsou výkonnější elektrárny dokonce zdaněny nižší sazbou než méně výkonné elektrárny.
60.
Zúčastnění dále diskutovali o tom, zda může být sporný poplatek přenesen na spotřebitele. Je pravda, že Soudní dvůr se v případě daně z palivových elementů také opíral o skutečnost, že daň nelze přenést v plném rozsahu. ( 23 ) Přinejmenším jeden z důvodů, které k tomu uvedl Soudní dvůr, nicméně existuje také v projednávané věci, neboť poplatek za větrné elektrárny, který je nezávislý na výrobě elektřiny, nelze dokonalým způsobem promítnout do ceny vyrobené elektřiny. A tím spíše je vyloučeno naúčtování tohoto poplatku konečnému spotřebiteli ve formě průhledné cenové přirážky. Nelze totiž určit, jaký podíl elektřiny odebírané konečným spotřebitelem byl vyroben větrnými elektrárnami zatíženými poplatkem. Případná možnost přenesení zátěže prostřednictvím poplatku z hospodářského hlediska na konečného spotřebitele tudíž nemůže vést k tomu, aby bylo na poplatek nahlíženo jako na nepřímou daň ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/118.
61.
Článek 1 odst. 2 směrnice 2008/118 tak nebrání poplatku, který je vybírán čtvrtletně za provoz větrných elektráren za předpokladu, že mezi ním a spotřebou vyrobené elektřiny neexistuje přímá a neoddělitelná vazba.
D. Ke čtvrté otázce – vztah k daním z energií
62.
Podstatou čtvrté otázky vnitrostátního soudu je, zda sporný poplatek náleží ve smyslu článku 4 směrnice 2003/96 k celkové výši všech nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu. Takto vypočtená částka musí odpovídat alespoň výši minimální míry zdanění stanovené směrnicí.
63.
Na první pohled není zřejmé, do jaké míry může mít tato otázka význam pro rozhodnutí ve sporu v původním řízení. Soudní dvůr by ji tak mohl odmítnout jako hypotetickou, a tudíž nepřípustnou.
64.
Z odůvodnění této otázky nicméně vyplývá, že vnitrostátní soud má pochybnosti, zda je sporný poplatek slučitelný s cílem směrnice 2003/96, kterým je podpora řádného fungování vnitřního trhu.
65.
Tato otázka je přinejmenším v zásadě důležitá pro rozhodnutí sporu v původním řízení. V této otázce je však nesprávně posouzen obsah právní úpravy směrnice 2003/96. Směrnice totiž neobsahuje komplexní úpravu daní a poplatků, které mohou souviset s výrobou elektřiny, ale stanoví pouze minimální úroveň zdanění spotřeby elektřiny. Směrnice ovšem nebrání vyššímu daňovému zatížení výroby elektřiny.
66.
Skutečnost, že čl. 15 odst. 1 písm. b) první odrážka směrnice 2003/96, kterou zmiňuje vnitrostátní soud, umožňuje osvobození elektřiny vyrobené z větrné energie od daně, také nevede k jinému výsledku. Tato možnost totiž členské státy nezavazuje ani k poskytnutí tohoto osvobození ani jim nezakazuje zatížení výroby elektřiny z větrné energie určitými poplatky.
67.
Co se týče tvrzení zejména společnosti Energías Eólicas de Cuenca, že sporný poplatek je v rozporu se směrnicí 2003/96, neboť směrnice mimo výslovně přípustné snížení úrovně zdanění nedovoluje žádné regionální rozlišování zdanění energie, je nutné poznamenat, že tato otázka není předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
68.
Pokud by se Soudní dvůr přesto chtěl touto otázkou zabývat za účelem poskytnutí užitečné odpovědi pro rozhodnutí sporu v původním řízení, ani tato argumentace by nebyla relevantní. Poplatek totiž není daní ve smyslu směrnice 2003/96.
69.
Podle článku 1 směrnice 2003/96 se její působnost omezuje na zdanění energetických produktů a elektřiny ve smyslu jejího čl. 2 odst. 1 a 2 ( 24 ). Sporný poplatek by mohl být nanejvýše považován za nepřímé zdanění elektřiny, kterou vyrábějí dotčené větrné elektrárny.
70.
Taková daň ovšem předpokládá vazbu mezi skutečností zakládající platební povinnost a skutečnou výrobou elektřiny. ( 25 ) Taková vazba neexistuje například v případě daně z povoleného maximálního tepelného výkonu jaderného reaktoru, která nezohledňuje množství skutečně vyrobené elektřiny. ( 26 )
71.
Vazba mezi sporným poplatkem a výrobou elektřiny dotčených větrných elektráren je dokonce ještě méně patrná. Zatímco maximální tepelný výkon jaderného reaktoru umožňuje vyvodit závěr, kolik elektřiny může vyrobit, výše sporného poplatku se liší především podle velikosti větrných parků, ve kterých jsou elektrárny umístěny. Pouze v případě větrných parků s více než 15 elektrárnami se rozlišuje podle toho, zda instalovaný výkon elektráren dosahuje v průměru více nebo méně než jeden megawatt. A toto rozlišování nevede k vyšší sazbě daně odpovídající výrobě elektřiny, ale snižuje zatížení elektráren s vyšším výkonem.
72.
V případě sporného poplatku se tak nejedná o daň ve smyslu směrnice 2003/96 a případný zákaz výběru daně, jenž se liší v závislosti na regionu, by nebylo možné uplatnit.
73.
Tudíž ani směrnice 2003/96 nebrání spornému poplatku.
V. Závěry
74.
Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
„1)
Článek 2 písm. k) a čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů nebrání poplatku, který je vybírán čtvrtletně za provoz větrných elektráren, pokud dotyčnému členskému státu nebrání v dosažení minimálních podílů energie z obnovitelných zdrojů stanovených směrnicí.
2)
Článek 13 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/28, jakož i článek 4 a čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, nebrání poplatku, který je vybírán čtvrtletně za provoz větrných elektráren.
3)
Článek 1 odst. 2 směrnice 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní nebrání poplatku, který je vybírán čtvrtletně za provoz větrných elektráren za předpokladu, že mezi ním a spotřebou vyrobené elektřiny neexistuje přímá a neoddělitelná vazba.“
( 1 ) – Původní jazyk: němčina.
( 2 ) – Rozsudky ze dne 21. července 2011, Azienda Agro-Zootecnica Franchini a Eolica di Altamura (C-2/10, EU:C:2011:502), a ze dne 14. ledna 2016, Komise v. Bulharsko (Kaliakra, C-141/14, EU:C:2016:8).
( 3 ) – Rozsudky ze dne 19. prosince 2013, Vent De Colère! a další (C‑262/12, EU:C:2013:851), a ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft (C-573/12, EU:C:2014:2037).
( 4 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. 2009, L 140, s. 16)
( 5 ) – Směrnice Rady ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. 2009, L 9, s. 12), ve znění směrnice Rady 2010/12/EU ze dne 16. února 2010 (Úř. věst. 2010, L 50, s. 1).
( 6 ) – Směrnice Rady ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51, Zvl. vyd. 09/01, s. 405), ve znění směrnice Rady 2004/75/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. 2004, L 157, s. 100, Zvl. vyd. 09/02, s. 21).
( 7 ) – Viz například rozsudky ze dne 11. února 2015, Marktgemeinde Straßwalchen a další (C‑531/13, EU:C:2015:79, bod 37), ze dne 13. října 2016, M. a S. (C-303/15, EU:C:2016:771, bod 16), jakož i ze dne 1. února 2017, Município de Palmela (C-144/16, EU:C:2017:76, bod 20).
( 8 ) – Viz například rozsudky ze dne 18. prosince 1997, Inter-Environnement Wallonie (C‑129/96, EU:C:1997:628, bod 45), ze dne 26. května 2011, Stichting Natuur en Milieu a další (C‑165/09 až C-167/09, EU:C:2011:348, body 78 a 79), jakož i ze dne 11. září 2012, Nomarchiaki Aftodioikisi Aitoloakarnanias a další (C-43/10, EU:C:2012:560, body 57 a 58).
( 9 ) – Viz tisková zpráva Eurostatu 43/2017 ze dne 14. března 2017 a příslušná data v tabulkovém dokumentu „Eurostat SHARES 2015“ (obojí přístupné na ).
( 10 ) – Viz například rozsudky ze dne 9. listopadu 2016, Wathelet (C-149/15, EU:C:2016:840, bod 29), a ze dne 2. března 2017, J.D. (C-4/16, EU:C:2017:153, bod 24).
( 11 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb (Úř. věst. 1997, L 117, s. 15).
( 12 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací („autorizační“ směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337).
( 13 ) – Rozsudky ze dne 18. září 2003, Albacom a Infostrada (spojené věci C-292/01 a C‑293/01, EU:C:2003:480, bod 42), ze dne 18. července 2013, Vodafone Omnitel a další (C‑228/12 až C-232/12 a C-254/12 až C-258/12, EU:C:2013:495, bod 36), jakož i ze dne 17. prosince 2015, Proximus (C-517/13, EU:C:2015:820, bod 27).
( 14 ) – Rozsudky ze dne 18. září 2003, Albacom a Infostrada (C-292/01 a C-293/01, EU:C:2003:480, body 35 a 37), ze dne 19. září 2006, i-21 Germany a Arcor (C-392/04 a C‑422/04, EU:C:2006:586, bod 70), jakož i ze dne 21. července 2011, Telefónica de España (C‑284/10, EU:C:2011:513, bod 18).
( 15 ) – Rozsudek ze dne 1. července 2014, Ålands Vindkraft (C-573/12, EU:C:2014:2037, body 59 až 63).
( 16 ) – Rozsudky ze dne 4. září 2014, Provincie Antwerpen (C-256/13 a C-264/13, EU:C:2014:2149, bod 36), ze dne 6. října 2015, Base Company (C-346/13, EU:C:2015:649, bod 17), a ze dne 17. prosince 2015, Proximus (C-517/13, EU:C:2015:820, bod 28); v tomto smyslu viz také rozsudky ze dne 17. září 2015, Fratelli De Pra a SAIV (C-416/14, EU:C:2015:617, bod 41), ze dne 27. června 2013, Komise v. Francie (C‑485/11, EU:C:2013:427, body 30, 31 a 34), a ze dne 27. června 2013, Vodafone Malta a Mobisle Communications (C-71/12, EU:C:2013:431, body 24 a 25).
( 17 ) – Rozsudky ze dne 6. října 2015, Base Company (C-346/13, EU:C:2015:649, body 22 a 23), a ze dne 17. prosince 2015, Proximus (C-517/13, EU:C:2015:820, bod 32 a násl.).
( 18 ) – Rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems (C-5/14, ECLI:EU:C:2015:354, bod 59).
( 19 ) – Rozsudky ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems (C-5/14, ECLI:EU:C:2015:354, bod 61), ze dne 1. října 2015, OKG (C-606/13, EU:C:2015:636, bod 35), jakož i v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. června 1999, Braathens (C-346/97, EU:C:1999:291, bod 23).
( 20 ) – Rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems (C-5/14, ECLI:EU:C:2015:354, body 62 a 63).
( 21 ) – Rozsudek ze dne 1. října 2015, OKG (C-606/13, EU:C:2015:636, bod 35).
( 22 ) – Viz výše, bod 15.
( 23 ) – Rozsudek ze dne 4. června 2015, Kernkraftwerke Lippe-Ems (C-5/14, ECLI:EU:C:2015:354, bod 64).
( 24 ) – Rozsudek ze dne 1. října 2015, OKG (C-606/13, EU:C:2015:636, bod 24).
( 25 ) – Rozsudek ze dne 1. října 2015, OKG (C-606/13, EU:C:2015:636, body 32 a 33).
( 26 ) – Rozsudek ze dne 1. října 2015, OKG (C-606/13, EU:C:2015:636, body 31 a 32).