STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MICHALA BOBKA
přednesené dne 8. června 2017 ( 1 )
Věc C‑268/16 P
Binca Seafoods GmbH
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Nařízení (ES) č. 834/2007 – Produkce a označování ekologických produktů – Nařízení (ES) č. 889/2008 a prováděcí nařízení (EU) č. 1358/2014 – Právní zájem na podání žaloby – Pojem ‚osobní prospěch‘ “
I. Úvod
1.
Společnost Binca Seafoods GmbH (dále jen „společnost Binca“) dováží z Vietnamu pangase – druh sumce. Prováděcí nařízení (EU) č. 1358/2014 (dále jen „napadené nařízení“) ( 2 ) je poslední ze série nařízení, kterými se mění prováděcí pravidla produkce a označování ryb „z ekologické produkce“.
2.
Napadené nařízení obsahuje zvláštní výjimky, na jejichž základě lze některé ryby považovat za ryby „z ekologické produkce“, ačkoliv zahrnují aspekty neekologické produkce (například využití juvenilních jedinců odchycených ve volné přírodě k doplnění populací). Napadené nařízení bylo přijato krátce před uplynutím všeobecného přechodného období, které vytvořilo rozsáhlou výjimku: produkty využívající zavedené způsoby produkce – včetně způsobů společnosti Binca – mohly být označovány jako „ekologické“ i tehdy, kdy za normálních okolností by tyto způsoby nebyly v souladu s požadavky „ekologické“ produkce.
3.
Společnost Binca podala u Tribunálu proti napadenému nařízení žalobu na neplatnost. Podstatou případu týkajícího se společnosti Binca v řízení před Tribunálem bylo, že zvláštní výjimky obsažené v napadeném nařízení jsou diskriminační. A to z toho důvodu, že se uplatňovaly na produkci některých druhů, ovšem ne na produkci pangase. Vzhledem k tomu, že na společnost Binca se tyto výjimky nebo širší výjimka v rámci všeobecného přechodného období, které mělo brzy skončit, nevztahovaly, tato společnost již nemohla označovat své produkty jako „ekologické“.
4.
Usnesením ze dne 11. března 2016, Binca Seafoods v. Komise (T‑94/15, nezveřejněné, EU:T:2016:164), Tribunál žalobu na neplatnost, kterou podala společnost Binca, odmítl jako nepřípustnou z důvodu nedostatku právního zájmu na podání žaloby (dále jen „napadené usnesení“). Tribunál v napadeném usnesení konstatoval, že společnost Binca se žalobou domáhala prodloužení všeobecného přechodného období. Rozhodl, že přechodné období nemůže být v důsledku žaloby na neplatnost prodlouženo, a společnost Binca z ní tedy nemůže mít požadovaný prospěch. Společnost Binca tudíž neměla dostatečný právní zájem na podání žaloby.
5.
V kasačním opravném prostředku se společnost Binca domáhá zrušení napadeného usnesení i napadeného nařízení. Co se týče napadeného usnesení, společnost Binca argumentuje především tím, že Tribunál nedostatečně nebo nekonzistentně odůvodnil závěr o nedostatku právního zájmu na podání žaloby. Pro tento kasační opravný prostředek je tedy klíčový význam pojmu „právní zájem na podání žaloby“.
II. Právní rámec
A. Nařízení č. 834/2007
6.
Nařízení (ES) č. 834/2007 ( 3 ) je základním nařízením o ekologické produkci a označování ekologických produktů (dále jen „základní nařízení“).
7.
Článek 2 základního nařízení obsahuje mimo jiné i následující definice:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
a)
‚ekologickou produkcí‘ se rozumí používání způsobů produkce slučitelných s pravidly stanovenými tímto nařízením ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce;
[…]
d)
‚hospodářským subjektem‘ se rozumí fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků tohoto nařízení v rámci ekologického podniku, který má na starosti;
[…]“
8.
Článek 15 základního nařízení, nadepsaný „Pravidla produkce akvakultury“, stanoví:
„1. Kromě obecných pravidel zemědělské produkce stanovených v článku 11 se na produkci živočichů pocházejících z akvakultury vztahují tato pravidla:
a)
pokud jde o původ živočichů pocházejících z akvakultury:
i)
ekologická akvakultura je založena na chovu mladých jedinců pocházejících z ekologických líhní a z ekologických zemědělských podniků,
ii)
nejsou-li mladí jedinci z ekologické líhně nebo z ekologického zemědělského podniku dostupní, mohou být za zvláštních podmínek dovezeni do zemědělského podniku živočichové, kteří nepocházejí z ekologického chovu;
[…]
c)
pokud jde o plemenitbu:
[…]
iii)
stanoví se podmínky správy líhní, plemenitby a produkce mladých jedinců podle jednotlivých druhů;
[…]
2. Opatření a podmínky nezbytné k provedení pravidel produkce uvedených v tomto článku se přijímají postupem podle čl. 37 odst. 2.“
9.
V hlavě IV (články 23 až 26) jsou stanoveny různé požadavky na označování, včetně omezení používání výrazu „ekologický“, povinných údajů a použití log.
10.
V hlavě VI (články 32 a 33) týkající se obchodu s třetími zeměmi jsou vymezeny podmínky, při jejichž splnění mohou být jako ekologické dováženy produkty ze zemí mimo EU. V podstatě vyžadují, aby byly splněny věcné podmínky základního nařízení nebo aby byly poskytnuty rovnocenné záruky.
11.
Článek 38 přiznává Komisi pravomoc přijmout prováděcí pravidla pro uplatňování základního nařízení. Článek 42 stanoví, že se základní nařízení použije ode dne 1. ledna 2009.
B. Prováděcí nařízení
12.
Základní nařízení bylo poprvé provedeno nařízením (ES) č. 889/2008 ( 4 ) (dále jen „prováděcí nařízení“). Prováděcí nařízení ze své působnosti produkty pocházející z akvakultury původně vylučovalo [čl. 1 odst. 2 písm. a)].
13.
Prováděcí nařízení bylo následně čtyřikrát pozměněno, a to nařízením (ES) č. 710/2009 ( 5 ) (dále jen „první pozměňovací nařízení“), prováděcím nařízením (EU) č. 1030/2013 ( 6 ) (dále jen „druhé pozměňovací nařízení“), prováděcím nařízením (EU) č. 1364/2013 ( 7 ) (dále jen „třetí pozměňovací nařízení“) a nařízením č. 1358/2014, tj. napadeným nařízením. Tato pozměňovací nařízení jsou níže jednotlivě popsána.
1. První pozměňovací nařízení
14.
Prvním pozměňovacím nařízením byla rozšířena působnost prováděcího nařízení na některé živočichy pocházející z akvakultury ( 8 ) a do prováděcího nařízení jím byla vložena zvláštní pravidla produkce těchto živočichů, a to do hlavy II kapitoly 2a nadepsané „Produkce živočichů pocházejících z akvakultury“. Článek 25e této kapitoly, nadepsaný „Původ živočichů pocházejících z neekologických chovů akvakultury a nakládání s nimi“, stanovil výjimečné podmínky, při jejichž splnění lze živočichy pocházející z neekologických chovů akvakultury zahrnout do procesu produkce. Článek 25e odst. 3 konkrétně stanovil možnost využití klesajícího podílu juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury: 80 % do konce roku 2011, 50 % do konce roku 2013 a 0 % do konce roku 2015 (dále uváděno jako „pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury“). Článek 25e odst. 4 vymezoval omezující podmínky odchytu juvenilních jedinců pocházejících z akvakultury ve volné přírodě. Článek 25e v původním znění stanovil:
„1. K chovným účelům nebo ke zlepšení genetického fondu a v případech, kdy nejsou k dispozici živočichové pocházející z akvakultury z ekologických chovů, mohou být do zemědělského podniku přivezeni jedinci pocházející z akvakultury odchycení ve volné přírodě nebo nepocházející z ekologických chovů. Takoví živočichové se musejí chovat podle zásad řízení ekologického chovu alespoň tři měsíce před tím, než mohou být použiti k chovným účelům.
2. Pro účely odchovu a v případě, že nejsou k dispozici juvenilní jedinci pocházející z ekologické akvakultury, mohou být do zemědělského podniku přivezeni juvenilní jedinci nepocházející z ekologické akvakultury. Nejméně poslední dvě třetiny trvání produkčního cyklu musí proběhnout způsobem odpovídajícím zásadám řízení ekologického chovu.
3. Maximální podíl juvenilních jedinců nepocházející z ekologické akvakultury přivezených do zemědělského podniku může být 80 % do 31. prosince 2011, 50 % do 31. prosince 2013 a 0 % do 31. prosince 2015.
4. Pro účely odchovu je odchyt juvenilních jedinců pocházejících z akvakultury ve volné přírodě omezen na následující konkrétní případy:
a)
larvy a juvenilní jedinci ryb nebo korýšů, kteří se dostali do rybníků, do systémů oddělujících produkční jednotky od okolí a do ohrazených prostor při jejich napouštění;
b)
úhoř říční, pokud je pro danou lokalitu schválen plán chovu a lovu úhořů a pokud umělá reprodukce úhořů zůstane i nadále nevyřešena.“
15.
V bodě 9 odůvodnění prvního pozměňovacího nařízení bylo uvedeno, že „[v]zhledem k tomu, že se ekologická produkce živočichů pocházejících z akvakultury nachází teprve v počátečním stadiu, nejsou generační ryby z ekologické produkce k dispozici v dostatečném množství. Je třeba přijmout ustanovení, které za určitých podmínek umožní používání i generačních a mladých ryb nepocházejících z ekologické produkce“.
16.
První pozměňovací nařízení bylo použitelné ode dne 1. července 2010 (článek 2), ale zároveň do prováděcího nařízení vložilo nový čl. 95 odst. 11, který zavedl přechodný režim (dále jen „přechodné období“). Přechodné období mělo skončit nejpozději dne 1. července 2013. Stávajícím produkčním jednotkám fakticky umožnilo, aby zůstaly v provozu až do uvedeného data v souladu s předchozím režimem a za určitých podmínek si ponechaly „ekologický“ status. Tento článek zní:
„11.
Příslušný orgán může na období do 1. července 2013 povolit takové jednotky pro produkci živočichů pocházejících z akvakultury a mořských řas, které jsou založeny a produkují podle celostátně přijatých ekologických předpisů před vstupem tohoto nařízení v platnost, aby si ponechaly ekologický statut po dobu přizpůsobení se podmínkám tohoto nařízení, pokud ovšem nedojde ke znečištění vod látkami, které nejsou pro ekologickou produkci povoleny. Hospodářské subjekty, které toto opatření využijí, oznámí příslušnému orgánu příslušná zařízení, rybníky, klece nebo porosty mořských řas.“
17.
Článek 2 prvního pozměňovacího nařízení rovněž stanovil, že je-li to řádně odůvodněno, prováděcí nařízení může být od 1. července 2013 pozměněno (následně se tak stalo na základě druhého a třetího pozměňovacího nařízení a napadeného nařízení).
2. Druhé pozměňovací nařízení
18.
Druhým pozměňovacím nařízením bylo přechodné období prodlouženo z 1. července 2013 do 1. července 2015. Bylo tak učiněno z důvodu složitosti dané oblasti a proto, že bylo třeba více času k posouzení návrhů na změny pravidel (body 2 až 4 odůvodnění).
19.
Druhé pozměňovací nařízení nezměnilo pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury (obsažené v čl. 25e odst. 3 prováděcího nařízení).
3. Třetí pozměňovací nařízení
20.
Třetí pozměňovací nařízení pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury (obsažené v čl. 25e odst. 3 prováděcího nařízení) změnilo. Konkrétně přesunulo příslušné datum, do kterého bylo povoleno až 50 % využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury, z 31. prosince 2013 na 31. prosince 2014. Termín, do kterého musel být podíl snížen na 0 %, zůstal stanoven na 31. prosince 2015.
21.
Třetí pozměňovací nařízení nezměnilo přechodné období stanovené v čl. 95 odst. 11 prováděcího nařízení.
4. Napadené nařízení
22.
Napadeným nařízením byla pozměněna různá ustanovení prováděcího nařízení. Zejména jím byly pozměněny situace, ve kterých je povolen odchyt juvenilních jedinců pocházejících z akvakultury ve volné přírodě, a to prostřednictvím změny čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, do něhož byl doplněn nový čl. 25e odst. 4 písm. c):
„4. Pro účely odchovu je odchyt juvenilních jedinců pocházejících z akvakultury ve volné přírodě omezen na následující konkrétní případy:
a)
larvy a juvenilní jedinci ryb nebo korýšů, kteří se dostali do rybníků, do systémů oddělujících produkční jednotky od okolí a do ohrazených prostor při jejich napouštění;
b)
úhoř říční, pokud je pro danou lokalitu schválen plán chovu a lovu úhořů a pokud umělá reprodukce úhořů zůstane i nadále nevyřešena;
c)
odchyt potěru ve volné přírodě u jiných druhů než úhoře říčního pro účely odchovu v tradiční extenzivní akvakultuře, například v rybnících s brakickou vodou, přílivových oblastech a pobřežních lagunách ohraničených náspy a břehy:
i)
je-li doplnění stavu v souladu s řídícími opatřeními schválenými příslušnými orgány odpovědnými za řízení dotyčných rybích populací, aby se zajistilo udržitelné využívání dotčených druhů a
ii)
jsou-li ryby krmeny výhradně krmivy, která jsou přirozeně dostupná v životním prostředí.“
23.
Tato změna byla vysvětlena v bodech 3 a 4 odůvodnění napadeného nařízení takto:
„(3)
Podle čl. 15 odst. 1 písm. a) bodu ii) nařízení (ES) č. 834/2007 nejsou-li mladí jedinci z ekologické líhně nebo z ekologického zemědělského podniku dostupní, mohou být za zvláštních podmínek dovezeni do zemědělského podniku živočichové, kteří nepocházejí z ekologického chovu. V nařízení (ES) č. 889/2008 se stanoví zvláštní omezení, pokud jde o živočichy pocházející z akvakultury odchycené ve volné přírodě, včetně odchytu juvenilních jedinců pocházejících z akvakultury ve volné přírodě. Některé tradiční postupy z oblasti extenzivního chovu ryb v mokřadech, například v rybnících s brakickou vodou, přílivových oblastech a pobřežních lagunách ohraničených náspy a břehy, existují po staletí a jsou pro místní společenství cennými z hlediska kulturního dědictví a zachování biologické rozmanitosti i z hospodářského hlediska. Za určitých podmínek nemají tyto postupy vliv na stav populace dotčeného druhu.
(4)
Z tohoto důvodu se má za to, že odchyt potěru ve volné přírodě pro účely odchovu v rámci těchto tradičních postupů v akvakultuře je v souladu s cíli, kritérii a zásadami ekologické produkce akvakultury, jsou-li zavedena řídicí opatření, jež schválil příslušný orgán odpovědný za řízení dotyčných rybích populací, která mají zajistit udržitelné využívání dotčených druhů, a též se má za to, že doplnění stavu je v souladu s těmito opatřeními a že ryby jsou krmeny výhradně krmivy, která jsou v životním prostředí přirozeně dostupná.“
24.
Napadeným nařízením byl pozměněn i článek 25k prováděcího nařízení, konkrétně v tom smyslu, že u masožravých živočichů pocházejících z akvakultury bylo povoleno používání potravy vyrobené z některých jiných druhů ryb [čl. 25k odst. 1 písm. e)] a používání histidinu (čl. 25k odst. 5), a to následujícím způsobem:
„Zvláštní pravidla ohledně krmiv pro masožravé živočichy pocházející z akvakultury
1. Krmivo pro masožravé živočichy pocházející z akvakultury musí být získáváno na základě následujících priorit:
[…]
e)
krmiva pocházející z celých ryb ulovených v rámci rybolovu s potvrzením udržitelnosti podle režimu uznaného příslušným orgánem v souladu se zásadami stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013.
[…]
5. Histidin vyrobený fermentací lze použít v krmivu pro lososovité ryby, neposkytují-li krmné zdroje uvedené v odstavci 1 dostatečné množství histidinu, aby splňovaly stravovací potřeby daných ryb a zamezily u nich vzniku šedého zákalu.“
25.
Napadené nařízení nezměnilo pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury (obsažené v čl. 25e odst. 3 prováděcího nařízení).
26.
Napadené nařízení nezměnilo ani přechodné období stanovené v čl. 95 odst. 11 prováděcího nařízení.
III. Skutkový stav a správní řízení
27.
Skutkový stav a správní řízení jsou popsány v bodech 37 až 48 napadeného usnesení.
28.
Binca je německá společnost. Dováží z Vietnamu do Německa pangase jako ekologický produkt. Ryby dále prodává zákazníkům v Německu, Rakousku a Skandinávii. Od roku 2005 kupuje pangase, kteří získali od IMO Suisse v souladu s normami stanovenými Naturland ekologické osvědčení.
29.
Společnost Binca kupuje zmrazené pangase přes zprostředkovatele se sídlem ve Vietnamu, který má rovněž ekologické osvědčení. Zprostředkovatel ryby zpracovává a zmrazuje. Dodané produkty následně fakturuje společnosti Binca, která je vyváží do Evropy. Složky potravy pro ryby nakupuje během procesu produkce společnost Binca, která je dodává zprostředkovateli a odpovídající částku si pak odečte od kupní ceny hrazené zprostředkovateli.
30.
V září 2014 se společnost Binca obrátila na Komisi s návrhem na změny prováděcího nařízení. Navrhla především změnu pravidla klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury (čl. 25e odst. 3 prováděcího nařízení) v tom smyslu, že takové juvenilní jedince by bylo možno využívat až do roku 2021.
31.
V říjnu 2014 Komise společnost Binca dopisem informovala, že ke změnám prováděcího nařízení právě dochází a že budou zohledněna stanoviska členských států i zúčastněných stran.
32.
Napadené nařízení bylo přijato dne 18. prosince 2014.
33.
Dopisem ze dne 18. února 2015 společnost Binca na základě článku 265 SFEU požádala, aby Komise pro pangase pocházející z Vietnamu prodloužila přechodné období stanovené v čl. 95 odst. 11 prováděcího nařízení do 1. ledna 2018.
34.
Společnost Binca podala dne 19. února 2015 u Tribunálu proti napadenému nařízení žalobu na neplatnost.
35.
Dopisem ze dne 22. dubna 2015 Komise informovala společnost Binca, že nemá v úmyslu přechodné období znovu prodloužit ani změnit pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury.
IV. Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
A. Argumenty účastnic řízení
36.
Společnost Binca v žalobě na neplatnost namítla, že byla diskriminována. Pokud by bylo skončení přechodného období povoleno ve vztahu ke všem producentům, k diskriminaci by nedošlo. Napadené nařízení namísto toho stanovilo zvláštní přechodná opatření a výjimky, z nichž měli v praxi prospěch konkurenti společnosti Binca; nařízení však nestanovilo žádná přechodná opatření ani výjimky, z nichž by měla prospěch společnost Binca. Napadené nařízení nadto neprodloužilo přechodné období. Tato přechodná opatření a výjimky, z nichž měly podle tvrzení společnosti Binca v praxi prospěch pouze jiné ekologické akvakultury, se týkaly zejména původu juvenilních jedinců.
37.
Společnost Binca tvrdila, že ostatní hospodářské subjekty mohly ekologické označování nadále používat za podmínek, za kterých tak tato společnost v praxi činit nemohla. V tomto ohledu konkrétně poukázala na nerovné zacházení s produkcí v oblasti delty Mekongu a s evropskými zónami brakických vod.
38.
Společnost Binca byla toho názoru, že je napadeným nařízením bezprostředně dotčena, protože se na ni vztahuje soubor unijních pravidel týkajících se ekologické akvakultury a v důsledku napadeného nařízení by přišla o možnost uvádět své produkty na trh jako ekologické.
39.
Společnost Binca v řízení před Tribunálem namítla, že napadené nařízení porušuje její svobodu podnikání a zásadu zákazu diskriminace (s poukazem na články 16, 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie) a porušuje zásadu dobré víry (jelikož Komise věděla, že čistě ekologický chov pangase je stále nemožný ( 9 )). Společnost Binca rovněž tvrdila, že Komise nerespektovala zmocnění, které jí udělila Rada, jelikož při vymezování přiměřeného přechodného období náležitě nezohlednila stav technického rozvoje ekologického zemědělství. Společnost Binca nakonec poukázala na omezení mezinárodního obchodu.
40.
Dne 21. května 2015 Komise vznesla vůči žalobě společnosti Binca na neplatnost námitku nepřípustnosti. Společnost Binca předložila v návaznosti na tuto námitku dne 9. července 2015 vyjádření.
41.
Komise v rámci námitky nepřípustnosti tvrdila, že žaloba není v souladu s požadavky čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu (nyní článek 76), jelikož není dostatečně přesná, a neumožňuje tak Komisi připravit si obranu. Komise v tomto ohledu tvrdila, že kromě argumentace týkající se zrušení čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení (kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení) v žalobě není uvedeno, proč by mělo být toto nařízení zrušeno.
42.
Komise rovněž tvrdila, že společnost Binca nemá dostatečný právní zájem na podání žaloby a není napadeným nařízením bezprostředně dotčena.
43.
Co se týče bezprostředního dotčení, Komise byla toho názoru, že společnost Binca, která je spíše dovozcem než producentem pangase, není bezprostředně dotčena údajně diskriminačním pravidlem o využití juvenilních jedinců, jehož zrušení se domáhala. Předmětná ustanovení mohou mít vliv na hospodářskou činnost společnosti Binca, ale ne přímo na její právní postavení.
44.
Co se týče právního zájmu na podání žaloby, Komise tvrdila, že i kdyby bylo konstatováno, že je čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení (kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení) diskriminační a musí být zrušen, na právní postavení společnosti Binca by to nemělo vliv. Přechodné období by i tak uplynulo.
45.
V odpovědi na argumenty Komise týkající se bezprostředního dotčení společnost Binca tvrdila, že je napadeným nařízení bezprostředně dotčena, jelikož nemůže pangase uvádět na trh jako ekologický produkt. A to na rozdíl od situace svých konkurentů, kteří na základě ustanovení napadeného nařízení mohli zachovat stávající způsoby produkce a uvádění produktů na trh jakožto ekologických. Spotřebitelé, pro které jsou různé druhy ryb z ekologické produkce zaměnitelné, by přestali produkty společnosti Binca kupovat a obrátili se na její konkurenty.
46.
Společnost Binca uvedla, že na rozdíl od toho, co tvrdila Komise, se pro sebe nedomáhá prodloužení přechodného období. Uznala, že tohoto prodloužení nelze dosáhnout prostřednictvím žaloby na neplatnost. Namísto toho požadovala, aby bylo upuštěno od přístupu, který považuje za diskriminaci plynoucí z napadeného nařízení.
47.
Pokud jde o konkurenční vztah v praxi, společnost Binca poznamenala, že pokud by nebylo napadeného nařízení, své produkty by již jako ekologické nemohli prodávat producenti lososa a pstruha. V tomto ohledu společnost Binca poukázala na povolení, které se těmto producentům uděluje k používání histidinu a potravy vyrobené z jiných druhů ryb k uspokojení jejich nutričních potřeb [čl. 1 odst. 3 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25k odst. 1 písm. e) prováděcího nařízení, a čl. 1 odst. 5 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25k odst. 5 prováděcího nařízení].
48.
Společnost Binca uvedla, že nenapadla konec přechodného období, jelikož již tak nemůže učinit (bylo stanoveno v předchozích pozměňovacích nařízeních). V žádném případě tak nemohla učinit v inkriminované době, protože ze stanovení tohoto období měla prospěch a protože samo přechodné období nevedlo mezi hospodářskými subjekty k diskriminaci.
B. Napadené usnesení
49.
Tribunál v napadeném usnesení uvedl, že společnost Binca se v podstatě domáhá prodloužení přechodného období (bod 67).
50.
Tribunál dále poznamenal, že napadeným nařízením nebylo změněno přechodné období (čl. 95 odst. 11 prováděcího nařízení) ani časový rozvrh, pokud jde o pravidlo klesajícího využití juvenilních jedinců (čl. 25e odst. 3 prováděcího nařízení) (body 68 a 69).
51.
Tribunál poznamenal, že sama společnost Binca uznává, že na základě žaloby na neplatnost nemůže dosáhnout prodloužení přechodného období. Za těchto podmínek dospěl Tribunál k závěru, že zrušení napadeného nařízení by společnosti Binca neumožnilo dovážet pangase jako ekologický produkt, a proto dovodil, že na zrušení nařízení nemá právní zájem. Žaloba je tudíž nepřípustná (body 72 a 73).
52.
Tribunál dodal, že pokud společnost Binca chtěla zpochybnit přechodné období, měla napadnout první nebo druhé pozměňovací nařízení s odůvodněním, že Komise měla v těchto aktech stanovit delší přechodné období. Na základě článku 264 SFEU měla Soudnímu dvoru navrhnout, aby zrušení odložil až do přijetí nového aktu s delším přechodným obdobím.
V. Řízení před Soudním dvorem
53.
Společnost Binca v rámci kasačního opravného prostředku navrhuje Soudnímu dvoru, aby zrušil napadené usnesení i napadené nařízení. Komise Soudnímu dvoru navrhuje, aby kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Binca náhradu nákladů řízení.
54.
Společnost Binca v kasačním opravném prostředku uvádí 15 samostatných argumentů, které lze shrnout do následujících okruhů:
–
První okruh argumentů: nekonzistentní nebo nedostatečné odůvodnění spočívající v: a) nezohlednění argumentů týkajících se ochrany hospodářské soutěže a porušení zásady rovného zacházení a b) nesprávném přeformulování účelu žaloby;
–
Druhý okruh argumentů: Tribunál neuznal přípustnost žaloby coby žaloby, jejímž cílem je ochrana hospodářské soutěže;
–
Třetí okruh argumentů: porušení práva na účinnou soudní ochranu a článku 47 Listiny základních práv a konkrétně nezohlednění skutkového stavu věci;
–
Čtvrtý okruh argumentů: porušení práva na veřejné projednání;
–
Pátý okruh argumentů: porušení svobody podnikání a práva na rovné zacházení.
55.
Co se týče prvního okruhu argumentů, společnost Binca tvrdí, že Tribunál pochybil, když nezohlednil její argumenty založené na nerovném zacházení ve fázi přípustnosti a nesprávně vyložil její žalobu tak, že jejím cílem je dosáhnout prodloužení přechodného období. Komise je toho názoru, že Tribunál se s argumenty společnosti Binca vypořádal dostatečně a nedopustil se nesprávného právního posouzení. Komise se domnívá, že Tribunál správně dovodil, že zrušením nařízení by společnosti Binca nevznikla žádná výhoda.
VI. Posouzení
56.
Důkladnou pozornost vyžaduje pouze první výše uvedený okruh argumentů kasačního opravného prostředku. Zbývající část kasačního opravného prostředku je podle mého názoru buď zjevně nepřípustná, nebo zjevně neopodstatněná.
1. Nedostatečnost či nekonzistentnost odůvodnění Tribunálu
57.
Jak potvrzuje bod 1 napadeného usnesení, cílem žaloby podané u Tribunálu ve věci T‑94/15 je zrušení nařízení č. 1358/2014.
58.
V bodech 72 a 73 napadeného usnesení Tribunál konstatoval, že: i) zrušení napadeného nařízení neumožní společnosti Binca dovážet do EU pangase označeného jako ekologický a ii) společnost Binca nemá právní zájem na zrušení napadeného nařízení.
59.
S prvním z těchto závěrů souhlasím. S druhým nesouhlasím.
60.
Na rozdíl od toho, co jasně vyplývá z bodu 72 ve spojení s bodem 73, mám za to, že údajný právní zájem společnosti Binca na podání žaloby v této věci nespočívá v získání práva na dovoz produktů do EU. Údajný právní zájem společnosti Binca na podání žaloby namísto toho spočívá v odstranění diskriminačních účinků napadeného nařízení prostřednictvím jeho zrušení. Jinými slovy, společnost Binca nemůže označovat své produkty jako ekologické a ostatní by měli být „postiženi“ stejným způsobem. Pro společnost Binca by to nebylo ideální, ale jak sama tvrdí, alespoň by tak bylo odstraněno narušení hospodářské soutěže, které ji negativně ovlivňuje, což vyplývá/pramení z napadeného nařízení.
61.
Napadené usnesení se tímto argumentem vůbec nezabývá. Namísto toho „překvalifikovalo“ cíl žaloby i přes její jasné znění a následně tento překvalifikovaný cíl odmítá jako nepřípustný, přičemž otázkou právního zájmu na podání žaloby ve vztahu k původně uvedenému cíli žaloby se nezabývá.
62.
Je pravda, že Tribunál není povinen se výslovně vypořádat se všemi argumenty účastníků řízení ( 10 ). Údajná diskriminace v nařízení je však hlavní námitkou společnosti Binca. Pokud se Tribunál, a to ani ve stručnosti, nezabýval možným negativním dopadem na společnost Binca plynoucím z této diskriminace a jejím odpovídajícím zájmem na zrušení nařízení, dopustil se podle mého názoru v odůvodnění závažného opomenutí.
63.
Je pravda, že Tribunál argumenty, které společnost Binca uvedla v tomto ohledu, shrnul (viz body 58 až 63 napadeného usnesení). Nikterak se však s nimi nevypořádal. Bližší vysvětlení není uvedeno ani v odůvodnění v bodě 77 napadeného usnesení, na které poukázala Komise ve spise účastníka řízení a o kterém se hovořilo i na jednání. Ve zmíněném bodě je uvedeno pouze to, že situace konkurentů společnosti Binca je při posuzování jejího právního zájmu na podání žaloby znějící na prodloužení přechodného období irelevantní.
64.
Společnost Binca však netvrdí, že prospěch, který by získala ze zrušení nařízení, spočívá v možném prodloužení přechodného období. Její údajný prospěch namísto toho spočívá v ukončení toho, co v nařízení považuje za diskriminační ustanovení.
65.
Domnívám se, že určitá nejasnost v tomto ohledu plyne z toho, že Tribunál trvá na názoru, že to, co společnost Binca skutečně zpochybňuje, je rozhodnutí Komise neprodloužit přechodné období (viz zejména bod 67 napadeného usnesení). Společnost Binca si v tomto směru nepočínala šťastně. Jak poznamenala Komise, tato společnost v žalobě opakovaně uvedla, že ideálním scénářem by bylo prodloužení přechodného období. I přes tyto poznámky je však z žaloby a bodu 1 napadeného usnesení naprosto jasné, že cílem žaloby je opravdu zrušení napadeného nařízení.
66.
Z výše uvedeného vyplývá, že odůvodnění obsažené v napadeném usnesení je nedostatečné. První okruh argumentů společnosti Binca je opodstatněný.
67.
Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že před vrácením věci zpět Tribunálu může Soudní dvůr v této fázi sám vydat rozhodnutí o existenci právního zájmu na podání žaloby. Ve vztahu k ostatním aspektům případu Soudní dvůr v této fázi řízení rozsudek vydat nemůže.
68.
Z níže uvedených důvodů se domnívám, že v rozsahu, v němž zní žaloba na zrušení ustanovení napadeného nařízení s výjimkou jeho čl. 1 odst. 1, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení (viz část 2 níže), by měla být odmítnuta jako nepřípustná. Co se týče čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, domnívám se, že společnost Binca nemá právní zájem na podání žaloby znějící na zrušení tohoto ustanovení (viz část 3 níže).
2. Rozsah žaloby na neplatnost
69.
Společnost Binca se žalobou domáhá zrušení napadeného nařízení v plném rozsahu. V původním návrhu podaném Tribunálu byl jediným ustanovením napadeného nařízení, ke kterému společnost Binca uvedla nějaké konkrétní argumenty, čl. 1 odst. 1, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení. V odpovědi na námitku nepřípustnosti, kterou vznesla Komise, následně společnost Binca uvedla konkrétní argumenty i ve vztahu k čl. 1 odst. 3, kterým byl do prováděcího nařízení vložen čl. 25k odst. 1 písm. e), a k čl. 1 odst. 5 napadeného nařízení, kterým byl do prováděcího nařízení vložen čl. 25k odst. 5. Na ústním jednání v řízení o kasačním opravném prostředku společnost Binca potvrdila, že se sice domáhá především zrušení čl. 1 odst. 1, navrhuje však i zrušení čl. 1 odst. 3 a čl. 1 odst. 5 napadeného nařízení.
70.
Podle článku 19 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ( 11 ) musí žaloba na neplatnost obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si obranu a Tribunálu umožnil rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací ( 12 ).
71.
S výjimkou žalobních důvodů týkajících se čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, tyto požadavky původní žaloba společnosti Binca podaná k Tribunálu podle mého názoru nesplňuje. V žalobě zejména nebyla označena ustanovení, se kterými společnost Binca nesouhlasila.
72.
Nelze vyloučit, že stručný popis žalobních důvodů lze za určitých okolností považovat za dostatečně jasný a přesný, ačkoliv v něm není výslovně a samostatně uvedeno každé ustanovení, kterého se žaloba týká. Tak tomu však v projednávané věci není. I když je v tomto ohledu z žaloby společnosti Binca jasné, že nesouhlasí s diskriminační povahou napadeného nařízení, povaha a zdroj této diskriminace z textu napadeného nařízení zřejmé nejsou. Z tohoto důvodu měla společnost Binca za účelem naplnění požadavků čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu jednoznačně vymezit ustanovení, která považuje za diskriminační, a třeba jen stručně uvést, proč je takového názoru.
73.
Tuto nepřesnost v původní žalobě nemohou napravit ani konkrétní odkazy na další ustanovení napadeného nařízení, které jsou uvedeny v odpovědi společnosti Binca na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí. Podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ( 13 ) nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení ( 14 ).
74.
Z výše uvedených důvodů se domnívám, že žaloba na neplatnost, kterou podala společnost Binca, by měla být v rozsahu, v němž zní na zrušení napadeného nařízení, s výjimkou jeho čl. 1 odst. 1, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, považována za nepřípustnou.
75.
Než přejdu k údajné existenci právního zájmu společnosti Binca na podání žaloby znějící na zrušení posledně uvedeného ustanovení, je třeba objasnit dvě otázky. Zaprvé skutečnost, že společnost Binca napadla napadené nařízení v plném rozsahu, avšak nesplnila podmínky přípustnosti ve vztahu k převážné části tohoto aktu, sama o sobě nezbavuje tuto společnost právního zájmu na podání žaloby ve vztahu k jeho čl. 1 odst. 1, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení ( 15 ). Zadruhé nevidím žádný zvláštní problém s oddělitelností čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, v tomto směru přitom nebyl uplatněn žádný argument. Teoreticky by tudíž bylo možné toto ustanovení zrušit a zbývající část napadeného nařízení ponechat nedotčenou ( 16 ).
3. Existence právního zájmu na podání žaloby
76.
Podmínkou „právního zájmu na podání žaloby“ je, aby žalobci z případného úspěchu žaloby plynul nějaký prospěch ( 17 ). Osobní prospěch, který zakládá právní zájem na podání žaloby, může být faktický nebo právní. V jiné věci jsem podrobně uvedl, proč se domnívám, že tento závěr jasně plyne z judikatury ( 18 ). V této věci nebudu tyto důvody podrobně opakovat.
77.
Je však třeba poznamenat, že na ústním jednání Komise uznala, že pokud unijní opatření poskytuje hospodářským subjektům na trhu určité výhody, jejich konkurenti mohou mít „právní zájem na podání žaloby“ znějící na zrušení tohoto opatření. Komise takový zájem připustila za určitých podmínek. Měla za to, že konkurenční vztah musí být „zřejmý“ a výhoda konkurentů musí být „zjevná“. Těmito podmínkami se budu podrobněji zabývat níže. V této fázi je ovšem klíčové, že právní zájem na podání žaloby v zásadě může být faktické povahy. Může spočívat v obchodním prospěchu, který by vyplýval ze zrušení napadeného opatření.
78.
Má společnost Binca takový „faktický“ zájem na podání žaloby, jejímž cílem je zrušení čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení?
79.
Komise má za to, že nikoliv. V tomto směru poukazuje na dvě okolnosti. Zaprvé společnost Binca je dovozcem ryb na nižší úrovni dodavatelského řetězce a s hospodářskými subjekty, které jsou napadeným nařízením údajně zvýhodněny, není v konkurenčním vztahu. K tomu, aby byl dán právní zájem na podání žaloby ve věci, o jakou se jedná v daném případě, musí být konkurenční vztah „zřejmý“ nebo „očividný“. Zadruhé druh ryb, který společnost Binca dováží – pangas – v žádném případě není v konkurenčním vztahu s jinými druhy ryb, které jsou podle této společnosti zvýhodněny napadeným nařízením. K tomu, aby byl dán právní zájem na podání žaloby ve věci, o jakou se jedná v daném případě, musí být údajné konkurenční znevýhodnění „zjevné“.
80.
S tímto výkladem pojmu „právní zájem na podání žaloby“ a s ním souvisejících podmínek nesouhlasím. Nemyslím si, že k tomu, aby byl dán právní zájem na podání žaloby, musí nutně existovat přímý konkurenční vztah nebo a fortiori, že tento vztah musí být „zřejmý“ či „očividný“ nebo musí vést ke „zjevnému“ zvýhodnění konkurenta, jak tvrdí Komise. Takové požadavky nemají dle mého názoru žádné opodstatnění ( 19 ).
81.
V této souvislosti je třeba uvést tři další poznámky.
82.
Zaprvé je podle mého názoru velmi pravděpodobné, že pokud unijní akt zvýhodňuje určité hospodářské subjekty, v některých případech to může mít vážné obchodní dopady nejen na konkurenty, ale také na subjekty na vyšší i nižší úrovni dodavatelského řetězce. Je-li určitý produkt fakticky negativně ovlivněn unijním opatřením, je prostě nelogické říci, že se tento negativní dopad v obecné rovině dotkne pouze jedné konkrétní úrovně dodavatelského řetězce. To závisí na konkrétních skutkových okolnostech každého případu.
83.
Zadruhé ze skutkových okolností, jak je vymezil Tribunál, vyplývá, že přesná povaha postavení společnosti Binca v rámci dodavatelského řetězce je složitější než postavení „pouhého“ dovozce. V napadeném usnesení je v tomto ohledu potvrzeno, že společnost Binca skutečně dodává potravu používanou k produkci ryb, které pak nakupuje ( 20 ).
84.
Zatřetí, jak potvrdila Komise na ústním jednání, požadavky na ekologické označování, které se vztahují na dovozce produktů akvakultury, zahrnují požadavky na produkci stanovené napadeným nařízením. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nelze z tohoto důvodu za účelem doložení přípustnosti rozdělovat hospodářské subjekty na producenty, kteří jsou „adresáty“ napadeného nařízení a jeho požadavků, a ostatní hospodářské subjekty, které jimi nejsou.
85.
Tyto poznámky podle mého názoru ještě podtrhují nutnost předejít tomu, aby se za podmínky doložení právního zájmu na podání žaloby považovaly i další obecné požadavky týkající se povahy relevantních konkurenčních vztahů.
86.
Za účelem doložení právního zájmu na podání žaloby musí společnost Binca bez ohledu na to, jaké je její konkrétní postavení v rámci dodavatelského řetězce, prokázat, že by ze zrušení čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, měla právní nebo faktický osobní prospěch.
87.
Z bodů 3 a 4 odůvodnění napadeného nařízení zjevně plyne, že výjimky uvedené ve zmíněném ustanovení mají ulehčit probíhající ekologickou produkci ryb, která by jinak byla přerušena. Zrušením napadeného nařízení by došlo k odstranění těchto výjimek, čímž by byla ztížena, či dokonce znemožněna ekologická produkce některých druhů ryb ve smyslu základního nařízení a prováděcích aktů.
88.
Takové zrušení by ovšem přineslo prospěch společnosti Binca a právní zájem na podání žaloby by mohlo založit pouze pokud: i) by se tyto výjimky neuplatnily nebo uplatnily pouze v malé míře na produkci ryb dovezených společností Binca a ii) ryby dovezené společností Binca by byly v konkurenčním vztahu s produkty, kterým přináší tyto výjimky prospěch.
89.
Společnost Binca prima facie prokázala obě tyto okolnosti. Podle mého názoru to postačuje k doložení právního zájmu na podání žaloby.
90.
Co se týče bodu i), společnost Binca v řízení před Tribunálem v souvislosti s čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, vysvětlila, že v důsledku specifických přílivů a odlivů a topografie delty Mekongu nelze juvenilní jedince pocházející z akvakultury ve volné přírodě lovit stejným způsobem jako v evropských vodách (s výjimkou pilotních projektů a výzkumů malého rozsahu). Co se týče bodu ii), ačkoliv je konkrétní konkurenční vztah mezi pangasem z ekologické produkce a jinými druhy ryb nejasný, na první pohled se jeví jako rozumný závěr, že ryby z ekologické produkce jednoho druhu jsou v konkurenčním vztahu s rybami z ekologické produkce jiného druhu. Společnost Binca zjevně nedováží klementinky nebo kuličková ložiska (anebo dokonce ryby nepocházející z ekologické produkce) ( 21 ).
91.
Komise obě výše uvedené okolnosti zpochybnila. Na ústním jednání dlouze hovořila zejména o konkurenčním vztahu pangase a jiných ryb, přičemž poukázala na ekonomické studie, závěry kontrol spojování, rybí prsty a dobré italské restaurace.
92.
Potřeba takové podrobné diskuze však potvrzuje, že argumenty v tomto ohledu přešly do samostatné věcné debaty, přičemž bylo posuzováno, zda je společnost Binca skutečně diskriminována a jaké mohou být důvody legislativního rozlišování zavedeného Komisí.
93.
Podmínkou doložení právního zájmu na podání žaloby by v takovém případě nemělo být nic víc, než že žalobce prima facie prokáže negativní dopad napadeného aktu na sebe samého (jehož důsledkem je existence osobního prospěchu ze zrušení tohoto aktu). Cílem požadavku právního zájmu na podání žaloby je provést předběžné prověření, na jehož základě jsou vyloučeny žaloby ve veřejném zájmu, žaloby, jejichž účelem je získat právní stanovisko, nebo žaloby, v nichž je vznesena obecná či hypotetická otázka ( 22 ). Předběžné prověření, které lze provést pouze pomocí podrobné výpočetní tomografie, již opravdu nelze nazývat „předběžným“.
94.
Na závěr je třeba uvést ještě dvě dodatečné poznámky. Zaprvé Komise v rámci argumentace namířené proti existenci právního zájmu na podání žaloby v této věci poukázala na hrozící actio popularis. Tuto obavu lze podle mého názoru snadno vyvrátit. Actio popularis je žaloba, kterou může podat ve veřejném zájmu kdokoliv z veřejnosti. Z písemného vyjádření společnosti Binca celkem jasně vyplývá, že tato společnost není kdokoliv z veřejnosti. Působila a stále působí na relevantních trzích již řadu letu. Nevystupuje ani v čistě všeobecném veřejném zájmu. Koná ve svém vlastním obchodním zájmu.
95.
Zadruhé se zdá, že Komise se ve skutečnosti obává toho, aby nebyl stanoven „příliš nízko“ práh právního zájmu na podání žaloby, jelikož by to mohlo otevřít stavidla obrovskému množství žalob na neplatnost. I tyto obavy lze snadno vyvrátit. Existence „právního zájmu na podání žaloby“ by se neměla z hlediska definiční zásady upravovat tak, aby byla zabezpečena určitá míra soudních sporů. Otázkou je, zda by měl žalobce ze zrušení nařízení právní či faktický osobní prospěch. „Právní zájem na podání žaloby“ je navíc pouze jednou z několika kumulativních podmínek přípustnosti. Mělo by se k němu přistupovat jako k nejméně přísné podmínce, která – jak bylo uvedeno výše – v podstatě představuje mechanismus předběžného prověření.
96.
S ohledem na výše uvedené se domnívám, že pokud Tribunál rozhodl, že společnost Binca nemá právní zájem na podání žaloby znějící na zrušení čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení, kterým se mění čl. 25e odst. 4 prováděcího nařízení, dopustil se nesprávného právního posouzení.
VII. Závěry
97.
Navrhuji, aby Soudní dvůr:
–
zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 11. března 2016, Binca Seafoods v. Komise (T‑94/15, nezveřejněné, EU:T:2016:164), v rozsahu, v němž jím byla odmítnuta žaloba znějící na zrušení čl. 1 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1358/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o původ živočichů pocházejících z ekologických chovů akvakultury, chovatelské postupy v akvakultuře, krmiva pro živočichy pocházející z ekologických chovů akvakultury a produkty a látky povolené pro použití v ekologické akvakultuře;
–
ve zbývající části kasační opravný prostředek odmítl;
–
vrátil věc zpět Tribunálu;
–
rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
( 1 ) – Původní jazyk: angličtina.
( 2 ) – Nařízení Komise ze dne 18. prosince 2014, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o původ živočichů pocházejících z ekologických chovů akvakultury, chovatelské postupy v akvakultuře, krmiva pro živočichy pocházející z ekologických chovů akvakultury a produkty a látky povolené pro použití v ekologické akvakultuře (Úř. věst. 2014, L 365, s. 97).
( 3 ) – Nařízení Rady ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 (Úř. věst. 2007, L 189, s. 1).
( 4 ) – Nařízení Komise ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (Úř. věst. 2008, L 250, s. 1).
( 5 ) – Nařízení Komise ze dne 5. srpna 2009, kterým se mění nařízení č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 834/2007, pokud jde o stanovení prováděcích pravidel ohledně ekologické produkce živočichů pocházejících z akvakultury a produkce mořských řas (Úř. věst. 2009, L 204, s. 15).
( 6 ) – Nařízení Komise ze dne 24. října 2013, kterým se mění nařízení č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (Úř. věst. 2013, L 283, s. 15).
( 7 ) – Nařízení Komise ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 834/2007, pokud jde o použití juvenilních jedinců nepocházejících z ekologické akvakultury a zárodečného materiálu pocházejícího z konvenčních líhní mlžů v ekologické akvakultuře (Úř. věst. 2013, L 343, s. 29).
( 8 ) – Konkrétně na druhy uvedené v příloze XIIIa (viz článek 25a vložený prvním pozměňovacím nařízením). Mezi tyto druhy patří i pangasius (oddíl 9 přílohy XIIIa).
( 9 ) – Vzhledem k problémům týkajícím se spontánního kladení vajíček bez použití hormonů.
( 10 ) – Rozsudek ze dne 22. května 2008, Evonik Degussa v. Komise a Rada (C‑266/06 P, nezveřejněný, EU:C:2008:295, bod 103).
( 11 ) – Nyní článek 21 statutu Soudního dvora a článek 76 jednacího řádu Tribunálu.
( 12 ) – Viz rozsudek ze dne 21. března 2002, Joynson v. Komise (T‑231/99, EU:T:2002:84, bod 154); usnesení ze dne 19. září 2016, Gregis v. EUIPO – DM9 Automobili (ATS) (T‑5/16, nezveřejněné, EU:T:2016:552, bod 18).
( 13 ) – Nyní čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
( 14 ) – Usnesení ze dne 14. dubna 2016, KS Sports v. EUIPO (C‑480/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:266, bod 23).
( 15 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2002, Europe Chemi-Con (Deutschland) v. Rada (T‑89/00, EU:T:2002:213, bod 35).
( 16 ) – K tomu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2013, Du Pont de Nemours (France) a další v. Komise (T‑31/07, nezveřejněný, EU:T:2013:167).
( 17 ) – Rozsudek ze dne 18. prosince 1997, ATM v. Komise (T‑178/94, EU:T:1997:210, body 59 až 62).
( 18 ) – Stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci Bionorica a Diapharm v. Komise (C‑596/15 P a C‑597/15 P, EU:C:2017:297, body 49 až 52). Tento závěr vyplývá i ze skutečnosti, že existuje široká škála faktických nehmotných zájmů, u kterých Soudní dvůr uznal, že zakládají právní zájem na podání žaloby, jako je například dobrá pověst, morálka nebo vyhlídky do budoucna (viz rozsudky ze dne 27. června 1973, Kley v. Komise, 35/72, EU:C:1973:73, bod 4), a ze dne 28. května 1998, W v. Komise (T–78/96 a T‑170/96, EU:T:1998:112, bod 47).
( 19 ) – Když byla Komise na ústním jednání položena konkrétní otázka ohledně nutnosti „očividného“ konkurenčního vztahu, potvrdila, že v judikatuře nemá tento požadavek žádnou oporu.
( 20 ) – Body 41 a 42 napadeného usnesení.
( 21 ) – Dané okolnosti se tudíž liší od okolností ve věci Andechser Molkerei, kde Soudní dvůr konstatoval, že účastník řízení podávající kasační opravný prostředek nedoložil své tvrzení, že si navzájem konkurují jogurty z ekologické produkce a jogurty, jež z této produkce nepocházejí, jelikož se na tyto produkty vztahují dva velmi odlišné regulační režimy (viz rozsudek ze dne 4. června 2015, Andechser Molkerei Scheitz v. Komise (C‑682/13 P, nezveřejněný, EU:C:2015:356, body 35 až 37).
( 22 ) – Van Raepenbusch, S., „L’Intérêt à agir dans le contentieux communautaire“, in Mélanges en hommage à Georges Vandersanden, Brusel, Bruyant, 2008, s. 381.