STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
YVESE BOTA
přednesené dne 14. června 2017 ( 1 )
Věc C‑334/16
José Luís Núñez Torreiro
proti
AIG Europe Limited, Sucursal en España,
Unespa – Unión Española de Entidades Aseguradoras y Reaseguradoras
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Albacete (Krajský soud v Albacete, Španělsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2009/103/ES – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Povinné pojištění – Výjimky – Dopravní nehoda vojenského vozidla v nezpůsobilém prostoru – Pojem ‚provoz motorových vozidel‘ – Pojem ‚obvyklá funkce vozidla‘ “
I. Úvod
1.
Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění ( 2 ).
2.
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Josém Luís Núñez Torreirem a pojišťovnou, tedy AIG Europe Limited, Sucursal en España ( 3 ) (dále jen „pojistitel“) ohledně zaplacení náhrady škody na základě povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel ( 4 ).
3.
Podstatou otázek položených předkládajícím soudem je upřesnit pojem „provoz motorových vozidel“ a zejména to, zda mají členské státy možnost jej vymezit odlišně z hlediska směrnice 2009/103 za účelem určení, zda může být místo, v němž provoz probíhá, důvodem pro výjimku z povinnosti pojištění, což předpokládá upřesnit pojem „obvyklá funkce vozidla“, stanovený v rozsudku ze dne 4. září 2014, Vnuk ( 5 ).
4.
V tomto stanovisku budu tvrdit, že vzhledem k tomu, že pojem „provoz motorových vozidel“, který je uveden v čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/103, byl vymezen jako autonomní pojem unijního práva, musí být vykládán jednotným způsobem ve všech členských státech s přihlédnutím k použití vozidla podle jeho „obvyklé funkce“, a že je věcí předkládajícího soudu, aby vyložil takovou celkovou právní úpravu, jako je právní úprava, o kterou jde ve věci v původním řízení, tak, aby byl přiznán povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel veškerý užitečný účinek. Navrhnu upřesnit, že takové okolnosti, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, neodůvodňují změnit obrysy pojmu „používání vozidla“ podle jeho „obvyklé funkce“ s přihlédnutím k terénu, ve kterém je vozidlo provozováno.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
5.
Body 1 až 3, 10 a 20 odůvodnění směrnice 2009/103 stanoví:
„(1)
Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové povinnosti pojištění[ ( 6 )], druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel[ ( 7 )], třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel[ ( 8 )] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) […][ ( 9 )] byly několikrát a podstatně změněny. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by tyto čtyři směrnice měly být kodifikovány, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice […] 2000/26/ES[ ( 10 )].
(2)
Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel […] je zvlášť důležité pro evropské občany, ať již jsou pojištěnými osobami nebo poškozenými dopravní nehodou. Rovněž vyvolává velký zájem pojistitelů, jelikož představuje důležitý podíl na jejich činnostech v oblasti pojištění jiného než životního v rámci Společenství. Pojištění motorových vozidel má rovněž vliv na volný pohyb osob a vozidel. Hlavním cílem činnosti Společenství v oboru finančních služeb by tudíž mělo být posílení a konsolidace vnitřního trhu pojištění motorových vozidel.
(3)
Každý členský stát by měl přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah pojistné ochrany a její podmínky se určují v rámci těchto opatření.
[…]
(10)
Členské státy by měly mít možnost odchýlit se od obecné povinnosti uzavírat povinné pojištění u vozidel v majetku některých fyzických nebo právnických osob, veřejnoprávních nebo soukromoprávních. V případě nehod způsobených těmito vozidly by měl členský stát, který výjimku uplatňuje, určit orgán nebo subjekt pro odškodnění poškozených v důsledku nehod způsobených v jiném členském státě. Mělo by být zajištěno, že dojde k řádné náhradě škody nejen poškozeným v důsledku nehod způsobených těmito vozidly v zahraničí, ale i poškozeným v důsledku nehod, které se staly ve stejném členském státě, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, bez ohledu na to, zda mají bydliště nebo sídlo na jeho území či nikoli. Navíc by členské státy měly zajistit, aby byl Komisi předán ke zveřejnění seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a orgánů nebo subjektů pověřených náhradou škody poškozeným v důsledku nehod způsobených těmito vozidly.
[…]
(20)
Poškozeným z nehod motorových vozidel by mělo být zaručeno srovnatelné zacházení nezávisle na tom, na kterém místě Společenství k nehodám dojde.“
6.
Podle čl. 1 bodu 1 této směrnice se „vozidlem“ rozumí jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené.
7.
Článek 3 uvedené směrnice stanoví:
„Každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 5 veškerá vhodná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním.
Rozsah pojistné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě opatření uvedených v prvním pododstavci.
[…]
Pojištění uvedené v prvním pododstavci musí povinně zahrnovat jak věcné škody, tak škody na zdraví.
[…]“
8.
Článek 5 směrnice 2009/103 ( 11 ), nadepsaný „Výjimky z povinnosti pojištění vozidel“, stanoví:
„1. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o určité fyzické nebo právnické osoby, veřejnoprávní i soukromoprávní; dotyčný stát sestaví seznam takových osob a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.
[…]
2. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o určité typy vozidel nebo určitá vozidla, která mají zvláštní poznávací značku; dotyčný stát sestaví seznam takových typů nebo takových vozidel a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.
[…]“
9.
Článek 29 této směrnice stanoví:
„Směrnice 72/166/EHS, 84/5/EHS, 90/232/EHS, 2000/26/ES a 2005/14/ES […] se zrušují […].
Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.“
B. Španělské právo
10.
Článek 1 ley sobre responsabilidad civil y seguro en la circulación de vehículos a motor (zákon o občanskoprávní odpovědnosti a o pojištění provozu motorových vozidel), schváleného královským legislativním nařízením č. 8/2004 ze dne 29. října 2007 ( 12 ), stanoví:
„1. S ohledem na rizika spojená s řízením motorových vozidel nese řidič těchto vozidel odpovědnost za škody způsobené v důsledku jejich provozu osobám, jakož i za majetkové škody.
[…]
6. Pojmy ‚motorová vozidla‘ a ‚provoz motorových vozidel‘ jsou pro účely tohoto zákona definovány prostřednictvím správních předpisů. Za provoz motorových vozidel není každopádně považováno používání motorového vozidla za účelem páchání úmyslných deliktů proti osobám a majetku.“
11.
Článek 7 odst. 1 první a druhý pododstavec tohoto zákona stanoví:
„V rámci povinného pojištění je pojistitel, který poskytuje pojistné krytí vyplývající z povinného pojištění, povinen vyplatit poškozené osobě částku odpovídající způsobené osobní i majetkové škodě, jakož i částku odpovídající nákladům a další náhradě škody, na niž má poškozená osoba podle platných právních předpisů nárok. Této povinnosti je zproštěn pouze, pokud prokáže, že daný skutek nezakládá uplatnění občanskoprávní odpovědnosti podle článku 1 tohoto zákona.
Poškozená osoba nebo její dědicové mají právo uplatnit přímý nárok s cílem vymáhat od pojistitele náhradu příslušných škod, které je promlčeno po uplynutí jednoho roku.“
12.
Článek 2 reglamento del seguro obligatorio de responsabilidad civil en la circulación de vehículos de motor (nařízení o povinném pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel), schváleného královským legislativním nařízením č. 1507/2008 ze dne 12. září 2008 ( 13 ) stanoví:
„1. Pro účely občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a povinného pojistného krytí upraveného tímto nařízením se pojmem ‚provoz motorových vozidel‘ rozumí provoz, na který se vztahují rizika vyplývající z řízení motorových vozidel, uvedená v předchozím článku, a to jak v garážích a na parkovištích, tak i na veřejných i soukromých městských nebo meziměstských komunikacích nebo prostorech způsobilých k provozu, jakož i na komunikacích nebo v prostorech nezpůsobilých k provozu, avšak běžně používaných.
2. Za ‚provoz motorových vozidel‘ se nepovažuje:
a)
provoz vyplývající z pořádání sportovních závodů motorových vozidel na okruzích zvláště určených k tomuto účelu nebo používaných k těmto závodům […]
b)
provoz vyplývající z činnosti v oblasti průmyslu nebo zemědělství vykonávané s využitím motorových vozidel zvláště určených k tomuto účelu, aniž je dotčeno použití odstavce 1 v případě, že se tato vozidla přemisťují po silnicích nebo v prostorech uvedených ve zmíněném odstavci a nevykonávají přitom činnost v oblasti průmyslu nebo zemědělství, k níž jsou určena.
V rámci logistických postupů spojených s distribucí vozidel se za průmyslovou činnost považuje nakládka, vykládka, skladování a ostatní úkony nezbytné k manipulaci s vozidly považovanými za zboží, vyjma přepravy uskutečňované po silnicích uvedených v odstavci 1.
c)
Přemisťování motorových vozidel po komunikacích a v prostorech, na něž se nevztahuje právní úprava uvedená v článku 1, například v prostorách přístavů nebo letišť.
3. Za provoz motorových vozidel není považováno ani používání motorového vozidla za účelem páchání úmyslných deliktů proti osobám a majetku. Za provoz motorových vozidel je každopádně považováno používání motorového vozidla kterýmkoli ze způsobů, které jsou v trestním zákoníku označeny za jednání zakládající přestupek proti bezpečnosti silničního provozu […]“
III. Skutkové okolnosti a předběžné otázky
13.
Dne 28. června 2012 se José Luís Núñez Torreiro, voják španělských ozbrojených sil, účastnil nočního vojenského cvičení ve vojenském výcvikovém prostoru v obci Chinchilla, Albacete (Španělsko), při kterém se převrhlo vojenské všeterénní vozidlo ozbrojených sil ( 14 ) – Aníbal, v němž jel jako spolucestující, takže utrpěl zranění různého stupně. Toto vozidlo se nenacházelo v oblasti určené k provozu kolových vozidel, ale v oblasti, kterou měla projíždět vojenská vozidla vybavená řetězy.
14.
Na základě článku 7 LRCSCVM podal José Luís Núñez Torreiro u Juzgado de Primera Instancia no 1 de Albacete (soud prvního stupně č. 1 v Albacete, Španělsko) přímou žalobu proti pojistiteli, u kterého mělo španělské ministerstvo obrany uzavřeno povinné pojištění vozidla, kterou se domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 15300,56 eura za zranění, která utrpěl při této nehodě.
15.
Pojistitel s odkazem na čl. 1 odst. 6 LRCSCVM, ve spojení s článkem 2 nařízení o povinném pojištění, nesouhlasil se zaplacením této částky z toho důvodu, že nehoda nebyla důsledkem „provozu motorového vozidla“, neboť k ní došlo v okamžiku, kdy bylo vozidlo dotčené v původním řízení provozováno ve vojenském výcvikovém prostoru, do něhož měla veškerá jiná než vojenská vozidla omezený přístup. Tato pojišťovna se totiž domnívala, že tento prostor nebyl běžně používán a nebyl k tomuto účelu způsobilý ve smyslu článku 2 tohoto nařízení.
16.
Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2015 Juzgado de Primera Instancia n.o 1 de Albacete (soud prvního stupně č. 1 v Albacete) zamítl žalobu s odůvodněním, že zranění Josého Luís Núñeze Torreira nebyla způsobena „provozem motorových vozidel“, neboť vozidlo bylo provozováno v prostoru, který nebyl k tomuto účelu způsobilý a který nebyl ani běžně používán.
17.
José Luís Núñez Torreiro podal proti tomuto rozsudku odvolání k Audiencia Provincial de Albacete (Krajský soud v Albacete, Španělsko), v němž uvedl, že čl. 1 odst. 6 LRCSCVM, ve spojení s článkem 2 nařízení o povinném pojištění, musí být vykládán restriktivně podle rozsudku Vnuk, ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že odpovědnost pojistitele nelze vyloučit, pokud je používání vozidla v souladu s jeho obvyklou funkcí.
18.
Audiencia Provincial de Albacete (Krajský soud v Albacete) vyjádřil pochybnosti ohledně slučitelnosti vymezení pojmu „provoz motorových vozidel“ v čl. 2 odst. 1 nařízení o povinném pojištění vyhrazeného pro provoz vozidla ve „způsobilých“ nebo „běžně používaných“ prostorech s článkem 3 směrnice 2009/103. Tento soud se domnívá, že jedinými výjimkami z povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel stanovenými touto směrnicí jsou výjimky, které jsou uvedeny v článku 5 této směrnice. Mimoto uvádí, že v rozsudku Vnuk Soudní dvůr zejména rozhodl, že pojem „provoz motorových vozidel“ nemůže záviset na posouzení jednotlivých členských států a vyložil jej jako použití vozidla v souladu s jeho „obvyklou funkcí“. Z toho podle předkládajícího soudu vyplývá, že členské státy smí stanovit výjimky z odpovědnosti pojistitelů nebo z pojmu „provoz motorových vozidel“ pouze v rámci článku 5 směrnice 2009/103 nebo podle rozsudku Vnuk pro případy, kdy se nejedná o používání v souladu s obvyklou funkcí vozidla. Výjimky z pojmu „provoz motorových vozidel“ stanovené v čl. 2 odst. 1 nařízení o povinném pojištění týkající se nezpůsobilých nebo ne běžně používaných prostor jsou proto v rozporu s unijním právem a jejich použití musí být odmítnuto.
19.
Předkládající soud vyjádřil stejné pochybnosti ohledně výjimek týkajících se provozu vyplývajícího z pořádání sportovních závodů nebo provozu vyplývajícího z činnosti v oblasti průmyslu nebo zemědělství nebo používání motorového vozidla za účelem páchání úmyslných deliktů proti osobám a majetku, stanovených v čl. 2 odst. 2 a 3 tohoto nařízení.
20.
Za těchto podmínek se Audiencia Provincial de Albacete (regionální soud v Albacete) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Může být pojem ‚provoz motorových vozidel‘ nebo ‚skutečnost vyplývající z provozu motorových vozidel‘ ve smyslu rizika krytého pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z užívání a provozu motorových vozidel, na které odkazuje právní úprava Unie (zejména v článku 3 směrnice 2009/103), vymezen vnitrostátními právními předpisy členského státu jiným způsobem, než jakým jej vymezuje právní úprava Unie?
2)
V případě kladné odpovědi, mohou být z působnosti tohoto pojmu vyloučeny (kromě určitých osob, poznávacích značek nebo typů vozidel, jak připouští článek 5 směrnice 2009/103) i některé případy provozu motorových vozidel podle místa, v nichž tento provoz probíhá, jako je provoz na komunikacích nebo v prostorech ‚nezpůsobilých‘ k provozu?
3)
Lze v témže duchu z působnosti pojmu ‚provoz motorových vozidel‘ vyloučit některé způsoby použití vozidla, související s jeho účelem (například užití vozidla ke sportovním, průmyslovým nebo zemědělským účelům) nebo s úmyslem řidiče (například spáchání úmyslného deliktu s použitím vozidla)?“
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
21.
Úvodem je třeba si nejdříve potvrdit, že lze vozidlo Aníbal vymezit jako „vozidlo“ ve smyslu směrnice 2009/103, že má obvyklé stanoviště v členském státě a nespadá do některé z kategorií vozidel, které jsou předmětem výjimky z povinnosti pojištění připuštěné touto směrnicí.
22.
Připomínám, že podle čl. 1 bodu 1 uvedené směrnice spadá pod tento pojem jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené. Technické rysy vozidla Aníbal popsané ve spisu, kterým disponuje Soudní dvůr, naznačují, že tyto podmínky jsou splněny.
23.
Kromě toho čl. 3 první pododstavec směrnice 2009/103 stanoví, že každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 5 veškerá vhodná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním. Tato podmínka je rovněž splněna, jelikož vozidlo Aníbal, o které jde ve sporu v původním řízení, má poznávací značku ET‑107351, přičemž písmena „ET“ jsou používána pro vozidla ozbrojených sil, která patří španělskému ministerstvu obrany ( 15 ).
24.
Mimoto článek 5 této směrnice stanoví možnost pro členské státy se odchýlit od této povinnosti, pokud jde o určité fyzické nebo právnické osoby, veřejnoprávní i soukromoprávní, nebo některé typy vozidel. Ze spisu, kterým disponuje Soudní dvůr, přitom vyplývá, že španělská vláda této výjimky nevyužila ( 16 ).
25.
Lze tedy tvrdit, že vozidlo Aníbal splňuje podmínky stanovené směrnicí 2009/103 a že je třeba jej v důsledku toho považovat za vozidlo, které podléhá povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti, což ostatně není zpochybněno žádným zúčastněným, kteří předložili svá vyjádření ( 17 ).
26.
Dále je třeba uvést, stejně jako tvrdili tito zúčastnění, že třetí otázka položená předkládajícím soudem je nepřípustná. Podstatou třetí předběžné otázky tohoto soudu je, zda unijní právo brání tomu, aby členský stát vyloučil z působnosti pojmu „provoz motorových vozidel“ takové případy, jako jsou případy uvedené v čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení o povinném pojištění, a sice provoz vyplývající z pořádání sportovních závodů nebo provoz vyplývající z činnosti v oblasti průmyslu nebo zemědělství nebo používání motorového vozidla za účelem páchání úmyslných deliktů proti osobám a majetku.
27.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu unijního práva, je v zásadě povinen rozhodnout Soudní dvůr. Z ustálené judikatury však rovněž vyplývá, že Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o otázce tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny ( 18 ).
28.
Je třeba konstatovat, že ve věci v původním řízení se nejedná o provoz vyplývající z pořádání sportovních závodů nebo provoz vyplývající z činnosti v oblasti průmyslu nebo zemědělství ani o používání motorového vozidla za účelem páchání úmyslných deliktů proti osobám a majetku. Odpověď na třetí předběžnou otázku tedy není relevantní pro vyřešení sporu v původním řízení.
29.
V důsledku toho je třeba se s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 27 tohoto stanoviska domnívat, že třetí otázka položená v předkládacím rozhodnutím je nepřípustná.
30.
Konečně, pokud jde o první dvě otázky, domnívám se, že je třeba je projednat společně, jelikož odpověď na první otázku vyplývá přímo z rozsudku Vnuk a odpověď na druhou otázku vyžaduje se zabývat vymezením pojmu „provoz motorových vozidel“ stanoveným v témže rozsudku.
31.
Analýza se tak bude vztahovat nejprve k autonomní povaze pojmu „provoz motorových vozidel“ a poté k podmínce používání vozidla v souladu s jeho „obvyklou funkcí“, která je s ním spojena.
B. K pojmu „provoz motorových vozidel“
32.
Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu Soudnímu dvoru je, zda může být pojem „provoz motorových vozidel“ vymezen ve vnitrostátním právu členského státu jiným způsobem, než jakým jej vymezuje právní úprava Unie zejména v čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/103.
33.
Bez dalšího je třeba uvést, že odpověď na tuto otázku byla výslovně poskytnuta v rozsudku Vnuk, i když se výklad stanovený v tomto rozsudku týká směrnice 72/166. I když totiž tato směrnice byla zrušena směrnicí 2009/103 ( 19 ), z přílohy II této směrnice vyplývá, že její články 3 a 5 v podstatě odpovídají článkům 3 a 4 směrnice 72/166.
34.
Soudní dvůr v bodě 41 rozsudku Vnuk uvedl, že pojem „provoz motorových vozidel“ nemůže být ponechán na uvážení každého členského státu.
35.
Bod 42 tohoto rozsudku upřesnil, že tato analýza vychází zaprvé ze zjištění, že ve směrnici 72/166 ani v jiných směrnicích týkajících se povinného pojištění není žádné ustanovení, které by odkazovalo výslovně na právo členských států za účelem vymezení smyslu a dosahu tohoto pojmu, a zadruhé z použití ustálené judikatury, podle které v takovém případě musí být ustanovení unijního práva vykládáno autonomním a jednotným způsobem, jak vyžadují požadavky jednotného použití unijního práva a zásada rovnosti. Za tímto účelem je třeba přihlédnout ke znění ustanovení, jakož i k cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí.
36.
Soudní dvůr nejprve provedl v uvedeném rozsudku analýzu jazykových verzí směrnice 72/166, jejichž slovníček se liší. Ukázalo se, že zatímco výraz „provoz“ může znamenat výhradně silniční provoz, „používání“ nebo „fungování“, které nutně naopak neodkazují na situaci silničního provozu, jsou použity k popisu téhož pojmu ( 20 ).
37.
Soudní dvůr tedy použil svou rovněž ustálenou judikaturu, podle které musí být ustanovení unijního práva vykládána používána jednotným způsobem s přihlédnutím k verzím vypracovaným ve všech jazycích Evropské unie a v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního právního předpisu musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí ( 21 ).
38.
Soudní dvůr zejména zdůraznil cíl ochrany poškozených dopravními nehodami způsobenými motorovými vozidly, který byl unijním zákonodárcem trvale posilován prostřednictvím směrnic týkajících se povinného pojištění ( 22 ). Mezi četnými citovanými změnami lze uvést rozšíření pojistného krytí v oblasti škod na zdraví, vyřizování případů v případě neexistence pojištění, poskytnutí ochrany spolucestujícím, přípustnost přímé žaloby poškozených osob, omezení některých vyloučení krytí a úpravu minimálních částek krytí ( 23 ). V současné době lze dodat, že směrnice 2009/103 představuje kodifikační nástroj, který má usnadnit provádění ochranných ustanovení obzvláště rozpracovaných v tomto rozsudku.
39.
Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že „se pojem ‚provoz motorových vozidel‘ […] vztahuje na jakékoliv použití vozidla, které odpovídá jeho obvyklé funkci“ ( 24 ).
40.
Rozsudek Vnuk tedy vede k širokému a jednotnému výkladu autonomního pojmu „provoz motorových vozidel“, který umožňuje krytí povinným pojištěním škod způsobených dopravními nehodami, ke kterým došlo ve veřejném i soukromém prostoru pokaždé, když dotčené vozidlo, použité jako dopravní prostředek, bylo použito za tímto účelem.
41.
Z toho vyplývá, že vnitrostátní soud je povinen použít striktně stejný obsah pojmu „provoz“, tak jak byl stanoven v rozsudku Vnuk, bez ohledu na smysl stanovený vnitrostátním právem. Je tedy jeho věcí, aby jej vyložil v co možná největším rozsahu tak, aby dosáhl výsledku sledovaného směrnicí a zajistil plnou účinnost unijního práva proto, aby rozhodl spor, který mu byl předložen ( 25 ).
42.
V důsledku toho je třeba s přihlédnutím k výše uvedeným úvahám dospět k závěru, že pojem „provoz motorových vozidel“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/103 je autonomním pojmem unijního práva, který musí být vykládán jednotným způsobem ve všech členských státech s přihlédnutím k použití vozidla podle jeho obvyklé funkce.
43.
I když v tomto smyslu navrhuji odpovědět na první předběžnou otázku záporně, zdá se mi nutné z důvodu zvláštních okolností dotčené dopravní nehody, znění druhé otázky položené předkládajícím soudem a písemných i ústních vyjádření zúčastněných upřesnit smysl a dosah vymezení pojmu „provoz motorových vozidel“, stanoveného v rozsudku Vnuk.
44.
Podle ustálené judikatury totiž Soudnímu dvoru přísluší poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen, a současně respektovat jasné oddělení funkcí mezi Soudním dvorem a vnitrostátním soudem, který je jediný příslušný ke zjištění a posouzení skutkového stavu ve sporu v původním řízení, jakož i k výkladu a použití vnitrostátního práva ( 26 ).
45.
Mimoto je třeba přihlédnout k jednotlivým souvislostem, jelikož nedlouho po vydání rozsudku Vnuk vyvstaly obavy týkající se jeho dosahu. Některé členské státy, zejména ty, jejichž vnitrostátní právo stanovilo, že pojem byl omezen pouze na silniční provoz, poukazovaly na hlubokou nejistotu ohledně praktických důsledků, které uvedený rozsudek může způsobovat ( 27 ). Sama Komise se domnívala, že rozsudek Vnuk může mít značný dopad zejména z hlediska zvýšení ceny pojistek ( 28 ). V posouzení dopadů, které Komise vypracovala, se domnívala, že bylo nutné předložit návrh směrnice, kterou se mění směrnice 2009/103 proto, aby byla omezena její působnost, zejména pokud jde o dopravní nehody způsobené při zemědělské, průmyslové nebo sportovní činnosti či dále při činnostech spojených s jarmarky, a současně proto, aby byl zachován vysoký stupeň ochrany poškozených dopravnými nehodami způsobenými motorovým vozidlem.
C. K podmínce používání vozidla v souladu s jeho „obvyklou funkcí“
46.
Z jednotlivých písemných i ústních vyjádření vyplývá nutnost začít zdůrazněním kontextu, ve kterém byla tato podmínka stanovena Soudním dvorem v rozsudku Vnuk.
47.
Zdá se vhodné nejprve připomenout následující skutkové poznatky: „při ukládání balíků sena do seníku ve stodole chtěl řidič traktoru s valníkem na dvoře statku vjet s tímto valníkem do stodoly a při couvání narazil do žebříku, na kterém stál D. Vnuk, čímž způsobil jeho pád“ ( 29 ).
48.
Z právního hlediska byla diskuse shrnuta následovně: „[p]řed předkládajícím soudem D. Vnuk tvrdí, že pojem ‚použití vozidla v provozu‘ nemůže být omezen na jízdu na veřejných komunikacích, že kromě toho v době, kdy došlo ke škodné události, která je předmětem věci v původním řízení, byl celek tvořený traktorem s valníkem vozidlem v provozu, a že se jednalo o ukončení jízdy. [Pojišťovna] naopak tvrdí, že se věc v původním řízení netýká použití traktoru jako vozidla určeného k silničnímu provozu, ale jeho použití v rámci práce před stodolou na statku“ ( 30 ).
49.
Soudní dvůr tak připomněl, že „[p]ředkládající soud uvádí, že Zakon o obveznih zavarovanjih v prometu (slovinský zákon o povinném pojištění motorových vozidel) nedefinuje pojem ‚použití vozidla‘, ale že tuto mezeru vyplňuje judikatura. V této souvislosti poukazuje na to, že hlavním účelem povinného pojištění podle Zakon o obveznih zavarovanjih v prometu je sdílení rizika a nutnost zajistit potřeby poškozených osob a cestujících v rámci provozu na veřejných komunikacích. Předkládající soud tvrdí, že z pohledu slovinské judikatury není pro posouzení, zda se na danou škodu vztahuje povinné pojištění či nikoli, rozhodující, zda k dané škodě došlo na veřejné komunikaci. Povinné pojištění ale nezahrnuje situaci, kdy se vozidlo používá jako stroj, například na zemědělských plochách, neboť v takovém případě se nejedná o silniční provoz“ ( 31 ).
50.
Předkládající soud se tedy tázal z důvodu žádného ustanovení ve směrnicích na to, zda „je tedy možné mít za to, že se povinné pojištění vztahuje buď na škody způsobené vozidlem pouze v rámci silničního provozu, anebo na všechny škody, které nějakým způsobem souvisí s používáním či fungováním vozidla, bez ohledu na to, zda lze uvedenou situaci definovat jako situaci v rámci provozu“ ( 32 ).
51.
V rámci tohoto sporu zaměřeného na místo, v němž k provozu dochází, a na účel použití vozidla, byla stanoviska, která byla vyjádřena, značně totožná se stanovisky rozvinutými ve věci v původním řízení: „[n]ěmecká vláda a Irsko tvrdí, že se povinné pojištění stanovené v čl. 3 odst. 1 [směrnice 72/166] vztahuje pouze na silniční provoz, a že tudíž nezahrnuje okolnosti, o jaké se jedná ve věci v původním řízení. Komise se naopak domnívá, že se toto ustanovení vztahuje na používání vozidel, buď jako dopravních prostředků, nebo strojů, v jakémkoli prostoru, veřejném či soukromém, ve kterém může dojít k rizikům vlastním používání vozidel, bez ohledu na to, zda se pohybují či nikoliv“ ( 33 ).
52.
V první části své odpovědi Soudní dvůr upřesnil pojem „motorové vozidlo“ ve smyslu směrnice 72/166, když uvedl, že některé typy motorových vozidel mohou z její působnosti členské státy vyloučit ( 34 ).
53.
Poté, jak bylo připomenuto v bodě 36 a násl. tohoto stanoviska, Soudní dvůr zanalyzoval pojem „provoz motorových vozidel“ proto, aby odpověděl na otázku týkající se okolností, za kterých bylo vozidlo používáno.
54.
V tomto rozsudku Soudní dvůr zdůraznil cíl jednotlivých směrnic týkajících se povinného pojištění, který překračuje rámec liberalizace režimu pohybu osob a motorových vozidel.
55.
Obzvláště uvedl, že „rovněž opakovaně rozhodl, že tyto směrnice mají za cíl zaručit, že s osobami poškozenými nehodami způsobenými těmito vozidly bude zacházeno srovnatelným způsobem bez ohledu na to, na kterém místě Unie k nehodě došlo“ ( 35 ).
56.
Rozhodl, jak již bylo připomenuto v bodě 38 tohoto stanoviska, že „nelze mít za to, že unijní zákonodárce chtěl z ochrany poskytované těmito směrnicemi vyloučit osoby poškozené v důsledku nehody způsobené použitím vozidla, je-li toto použití v souladu s jeho obvyklou funkcí“ ( 36 ).
57.
S přihlédnutím k těmto obecným cílům tedy Soudní dvůr rozhodl, že krytí z pojištění se musí uplatnit tehdy, pokud je motorové vozidlo, použité jako dopravní prostředek, účastníkem dopravní nehody, a současně odmítl okolnosti spočívající zejména v amplitudě provozu, jedná-li se o manévry, nebo ve veřejném nebo soukromém místě nehody nebo dále v rysech dotčeného motorového vozidla, a sice traktoru, který může být použit rovněž jako nástroj.
58.
V témže smyslu generální advokát P. Mengozzi navrhl, aby pojištění zahrnovalo „škody způsobené vozidlem během jeho použití, je-li toto použití v souladu s přirozenou funkcí vozidla“.
59.
Toto pojetí je kritizováno s ohledem na skutkové okolnosti sporu v původním řízení, ze kterých podle písemných nebo ústních vyjádření zúčastněných, s výjimkou Komise, vyplývá nutnost upřesnit pojem „obvyklá funkce vozidla“.
60.
Proto, aby byl tento pojem omezen na použití vozidla, které je provozováno na veřejných komunikacích nebo těch, které podléhají právní úpravě, je navrženo, aby bylo přihlédnuto ke:
–
specializaci místa, ve kterém probíhal provoz vozidla, jelikož na rozdíl od místa nehody ve věci, ve které byl vydán rozsudek Vnuk, i když se sice jednalo rovněž o prostor postavitelný naroveň soukromému prostoru, nebyl přístupný všem z důvodu jeho použití pro účely vojenského výcviku;
–
zvláštním podmínkám provozu, jelikož k němu docházelo v prostoru, v němž nemohlo být jakékoliv vozidlo provozováno, na rozdíl od dvora statku nebo na parkoviště, a byly použity světlomety vyhrazené pro vojáky, a ke
–
skutečnosti, že vozidlo, které bylo účastníkem dopravní nehody, nemělo být provozováno v tomto místě z důvodu jeho nezpůsobilých rysů (kolové vozidlo 4×4 provozované na komunikaci vyhrazené pro vozidla vybavená řetězy).
61.
Pokud jde o první z těchto třech argumentů, který vede k rozlišení v závislosti na civilní nebo vojenské povaze komunikace, domnívám se, že lze znovu přijmout odpověď uvedenou v rozsudku Vnuk, jelikož zjištění jsou totožná. Stačí totiž uvést, že působnost směrnice 2009/103 není omezena na určité komunikace, že tato směrnice sleduje cíl velmi široké ochrany a že poskytuje možnost členským státům, aby vyloučily některé situace z režimu pojištění, který zavádí, a kterou Španělské království nevyužilo.
62.
Pokud jde o druhý argument, týkající se podmínek provozu, lze přijmout stejné uvažování. Působnost této směrnice není omezena na komunikace sjízdné pro jakýkoliv typ vozidla. Je třeba rovněž konstatovat, že taková situace nebyla zamýšlena ve španělském vnitrostátním právu jako situace, která není vyloučena z pojistného krytí. Článek 2 odst. 1 nařízení o povinném pojištění totiž stanoví rovněž případy, ve kterých je komunikace, která není způsobilá k provozu, nicméně „běžně používána“.
63.
Přezkum obou těchto argumentů vede ke zjištění, že kritérium místa, v němž probíhá provoz, nelze spojovat s kritériem „obvyklé funkce vozidla“, ale musí být spíše doplněno k pojmu „provoz“. Mimoto jelikož Soudní dvůr rozhodl, že se uvedená směrnice použije v případě dopravní nehody, ke které došlo mimo veřejnou komunikaci, jedná se podle mého názoru v tomto případě o návrh obratu v judikatuře.
64.
Pokud jde o poslední argument, který vychází ze způsobilosti vozidla pro prostor, v němž probíhá provoz, uvádím, že tato otázka je nová ve srovnání s věcí, ve které byl vydán rozsudek Vnuk. Diskuse se tehdy týkala pouze účelu použití traktoru jako nástroje či nikoliv.
65.
Domnívám se, že okolnosti věci v původním řízení zjevně prokazují, že by bylo paradoxní přijmout kritérium způsobilosti vozidla pro místo, v němž probíhá provoz, jako kritérium, které může vylučovat pojistné krytí. Není totiž myslitelné, že by vojenské vozidlo mohlo být provozováno za podmínek, které nejsou stále způsobilé z hlediska jeho technických rysů, či dokonce, že by to bylo cílem výcviku jeho uživatelů. Tento poslední bod byl ostatně potvrzen ústními vyjádřeními, ve kterých bylo vysvětleno, proč bylo vozidlo provozováno na rozkaz výše postaveného vojáka.
66.
Nad rámec těchto zvláštních okolností lze ještě uvést zásadní úvahu, vycházející z rozsudku Vnuk, a sice sledování cíle obecné ochrany v případě neexistence zvláštního vyloučení, pokud je vozidlo účastníkem jako dopravní prostředek.
67.
Domnívám se rovněž, že veškeré okolnosti, za kterých došlo k dopravní nehodě, mohou stačit k prokázání, že vozidlo Aníbal bylo použito v souladu s obvyklou funkcí jakéhokoliv vozidla podle logiky přijaté v rozsudku Vnuk.
68.
A fortiori není obvyklou funkcí vojenského vozidla přepravovat vojáky, být jimi řízeno v prostoru, který je běžně používán pro účely vojenského výcviku?
69.
V opačném případě, jaký by byl cíl pojištění sjednaného ke krytí škod způsobených těmito vozidly, které nemají za hlavní účel provoz na komunikacích vždy přístupných veřejnosti?
70.
Dále musím uvést stejně jako Soudní dvůr v bodě 58 rozsudku Vnuk, že je třeba vyvodit důsledky z toho, že španělská vláda nevyužila možnost vyloučit některé typy vozidel nebo určité osoby ze zvláštního krytí, poskytnutou článkem 5 směrnice 2009/103.
71.
V důsledku toho se domnívám, že pod rouškou diskuse o podmínce kritéria použití vozidla podle jeho „obvyklé funkce“ nesmí být zpochybněna obecná zásada pojistného krytí, pokud k dopravní nehodě došlo při použití vozidla za účelem přepravy zejména osob.
72.
Jakákoliv jiná úprava by vedla ke kazuistice, jejíž meze byly zcela názorně uvedeny na jednání.
73.
Totéž platí o návrhu přijmout kritérium „vedlejšího použití“ z hlediska provozu na silnici nebo veřejné komunikaci za účelem nevyloučení provozu na parkovišti nebo na soukromé komunikaci, pokud se jedná o použití za účelem nebo se začátkem provozu na veřejných komunikacích. To samé platí pro myšlenku přijmout účel provozu stejně jako pro kritérium podmínek vojenské operace nebo dále zohlednění existence povolení.
74.
Tyto návrhy rovněž prokázaly, že by znamenaly větší právní nejistotu, než návrh, který spočívá s ohledem na okolnosti věci v původním řízení ve znovu potvrzení jednoduchého vymezení v souladu s obecným významem, jako bylo vymezení přijaté v rozsudku Vnuk, i když se musí v očích některých jevit jako tautologické. Je nepochybně vhodnější z hlediska autonomní povahy pojmu, který musí být používán jednotným způsobem s přihlédnutím k vysoce ochrannému cíli směrnice 2009/103.
75.
V důsledku toho jsem v odpovědi na druhou otázku toho názoru, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, nelze podmínku použití vozidla podle jeho obvyklé funkce posuzovat s ohledem na prostor, v němž probíhal jeho provoz.
V. Závěry
76.
S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky položené Audiencia Provincial de Albacete (Krajský soud v Albacete, Španělsko) následovně:
„1)
Vzhledem k tomu, že pojem ‚provoz motorových vozidel‘, který je uveden v čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, byl vymezen jako autonomní pojem unijního práva, musí být vykládán jednotným způsobem ve všech členských státech s přihlédnutím k použití vozidla podle ‚obvyklé funkce‘, a je věcí předkládajícího soudu, aby vyložil takovou celkovou právní úpravu, jako je právní úprava, o kterou jde ve věci v původním řízení, tak, aby byl přiznán povinnosti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel veškerý užitečný účinek.
2)
Za takových okolností, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, nelze tuto obvyklou funkci posuzovat s ohledem na prostor, v němž probíhal provoz vozidla.“
( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.
( 2 ) – Úř. věst. 2009, L 263, s. 11.
( 3 ) – Tato pojišťovna se nazývala až do 10. prosince 2012„Chartis Europe, Sucursal en España“.
( 4 ) – Dále jen „povinné pojištění“.
( 5 ) – C‑162/13, dále jen „rozsudek Vnuk, EU:C:2014:2146.
( 6 ) – Úř. věst. 1972, L 103, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 10.
( 7 ) – Úř. věst. 1984, L 8, s. 17; Zvl. vyd. 06/07, s. 3.
( 8 ) – Úř. věst. 1990, L 129, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 249.
( 9 ) – Úř. věst. 2000, L 181, s. 65; Zvl. vyd. 06/03, s. 332.
( 10 ) – Úř. věst. 2005, L 149, s. 14.
( 11 ) – Tento článek přebírá článek 4 směrnice 72/166 v totožném znění.
( 12 ) – BOE č. 267, ze dne 5. listopadu 2004, s. 36662, dále jen „LRCSCVM“.
( 13 ) – BOE č. 222, ze dne 13. září 2008, s. 37487, dále jen „nařízení o povinném pojištění“.
( 14 ) – Viz rysy tohoto vozidla na internetové stránce španělského ministerstva obrany na následující adrese: http://materiales/vehiculos/Anibal.html.
( 15 ) – V tomto ohledu viz příloha XVIII bod II písm. b) Reglamento General de Vehículos (obecné nařízení o motorových vozidlech), schváleného královským legislativním nařízením č. 2822/1998 ze dne 23. prosince 1998 (BOE č. 22, ze dne 26. ledna 1999, s. 3440).
( 16 ) – Viz seznam těchto výjimek na následující internetové adrese: , ze kterého vyplývá, že 19 členských států vyloučilo vojenská vozidla patřící státu nebo specificky vozidla, která jsou používána pro vojenské účely. Četnost této volby odůvodnila, že v bodě 44 odůvodnění uvedené směrnice jsou uvedena vojenská vozidla a připomenuta informační povinnost subjektu pověřeného krytím rizika.
( 17 ) – A sice pojistitel, španělská a irská vláda, jakož i Komise.
( 18 ) – Viz v tomto ohledu rozsudek ze dne 22. září 2016, Microsoft Mobile Sales International a další (C‑110/15, EU:C:2016:717, body 18 a 19).
( 19 ) – Viz bod 1 odůvodnění a článek 29 této směrnice.
( 20 ) – Viz body 43 až 45 rozsudku Vnuk.
( 21 ) – Viz bod 46 rozsudku Vnuk a citovaná judikatura.
( 22 ) – Viz bod 52 rozsudku Vnuk.
( 23 ) – Viz body 53 až 55 rozsudku Vnuk.
( 24 ) – Bod 59 rozsudku Vnuk. Pro srovnání s bodem 56 tohoto rozsudku: „S ohledem na všechny tyto skutečnosti, a zejména cíl ochrany sledovaný [směrnicí 72/166 a směrnicí 90/232] nelze mít za to, že unijní zákonodárce chtěl z ochrany poskytované těmito směrnicemi vyloučit osoby poškozené v důsledku nehody způsobené použitím vozidla, je-li toto použití v souladu s jeho obvyklou funkcí“.
( 25 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2012, Dominguez (C‑282/10, EU:C:2012:33, bod 24 a citovaná judikatura).
( 26 ) – Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Farkas (C‑564/15, EU:C:2017:302, body 38 a 39, jakož i citovaná judikatura).
( 27 ) – Viz zejména body 1 až 4 technical consultation on motor insurance: consideration of the European Court of Justice ruling in the case of Damijan Vnuk v Zavarovalnica Triglav d.d (C‑162/13), britského ministerstva dopravy dostupná na následující internetové adrese: .
( 28 ) – Viz posouzení dopadů Komise ze dne 8. června 2016 týkající se působnosti směrnice 2009/103, dostupné na následující internetové adrese: (bod A, „kontext“, odstavec 6).
( 29 ) – Viz bod 19 rozsudku Vnuk.
( 30 ) – Viz bod 22 rozsudku Vnuk.
( 31 ) – Viz bod 23 rozsudku Vnuk.
( 32 ) – Viz bod 24 rozsudku Vnuk.
( 33 ) – Viz body 34 a 35 rozsudku Vnuk.
( 34 ) – Viz bod 40 rozsudku Vnuk.
( 35 ) – Viz bod 50 rozsudku Vnuk, jakož i citovaná judikatura.
( 36 ) – Viz bod 56 rozsudku Vnuk.